Hlavní obsah

Jedenáctý summit Ruska, Íránu a Turecka možná rozhodne o budoucnosti syrského Idlibu. Předchozích deset řešení krize nepřineslo

28. 11. 2018

V kazašské Astaně proběhne už jedenáctý summit o Sýrii. (Video: Marek Martinovský, Profimedia.cz, Reuters)

Už jedenáctý summit Ruska, Íránu a Turecka o budoucnosti Sýrie se bude týkat především řešení situace v provincii Idlib, ovládané islamistickými rebely. Předchozích deset summitů zatím valné výsledky nepřineslo a každá z přítomných stran spíše hledá společnou shodu při plnění svých konkrétních zájmů v regionu.

Článek

V hlavním městě Kazachstánu se ve středu koná další kolo jednání Turecka, Ruska a Íránu o situaci v Sýrii. Summit regionálních velmocí cílí především na uklidnění situace a udržení příměří v okolí syrského Idlibu, městě na severozápadě země, ve kterém stále žijí desetitisíce civilistů. Ten je v současnosti pod kontrolou militantní islamistické skupiny Tahrír a-Šám.

Kromě Rusů, Turků a Íránců budou u jednání v Astaně přítomní také zástupci syrské vlády, umírněné opozice. Jako pozorovatel se pak zúčastní zvláštní zmocněnec OSN pro Sýrii Staffan de Mistura, pro kterého jde zřejmě o poslední angažmá na této pozici. Koncem roku totiž ve funkci končí.

Jedná se už přitom o jedenáctý summit zástupců Moskvy, Ankary a Teheránu od prvního setkání v prosinci 2016, jejichž cílem je deeskalace už sedm let trvající syrské občanské války. Určitě proto stojí za to, připomenout si, jak doposud tato jednání probíhala a jakých výsledků v Sýrii křehká koalice tří regionálních hráčů dosáhla.

Každá z přítomných stran bude na summitu přirozeně zastávat své zájmy a na jejich základě hledat společné průsečíky, které by mohly vyústit v dohodu. Doposud se však výsledky jednání omezily spíše na méně účinná prohlášení a plány na zmírnění situace.

Paralelně se jedná ve švýcarské Ženevě. Tyto rozhovory vede Organizace spojených národů, ale nevedly zatím také k zásadnějším posunům. Situaci celkově komplikuje také pozice USA, která kvůli často se měnícím postojům Donalda Trumpa není ve svém jednání příliš čitelná.

Rusku jde o Středozemí, Írán chce blíž k Hizballáhu

První jednání trojky se konalo v prosinci 2016 v kazašské Astaně. Už tehdy se Rusko, Írán a Turecko shodli na tom, že kromě boje proti terorismu je prioritou nesvrhnout Asadovu vládu.

Pro Rusko i Írán je přitom klíčové především udržení současné pozice prezidenta Asada v čele Sýrie. Ruský si chce především udržet vojenské základny na západě země. Dvě námořní základny na pobřeží Středozemního moře jsou totiž jediné ruské základny v teplých mořských vodách, jejichž lodě navíc nemusejí proplouvat Bosporem a Dardanelami.

Pro Írán je pak udržení Asada v čele Sýrie proto, že vládnoucí vrstva země se na rozdíl od většinové populace Sýrie hlásí, stejně jako Írán, k šíitské větvi islámu. Írán se tak snaží převážit vliv sunnitů v regionu, a to především Saúdské Arábie. Silnější spojenectví se Sýrií by navíc umožnilo Íránu vytvořit přímé spojení s libanonským Hizballáhem.

Turecký zájem pak leží především na severu Sýrie, kde převažuje silná populace Kurdů. Turecký prezident Erdogan přitom kurdské milice, bojující za podpory USA proti islamistickým radikálům, považuje za teroristy a snaží se omezit jakékoliv snahy o posílení kurdské autonomie v regionu.

Klidové zóny nefungují

Do května roku 2017 se pak konaly tři další summity. Na tom čtvrtém se všechny tři strany dohodly na vytvoření čtyř klidových zón, v nichž měly být násilnosti omezeny na minimum. Praktická účinnost těchto zón však byla velmi nízká a obrázky krvavých bojů a útěků statisíců Syřanů z Aleppa či Idlibu jsou ještě stále v živé paměti.

Tři ze čtyř těchto bezkonfliktních zón navíc už vládní vojska za pomoci ruských ozbrojených sil dostala pod kontrolu. Poslední z nich tak zůstává právě město Idlib a přilehlá stejnojmenná provincie.

Existenci této zóny však komplikuje hned několik okolností. Ani turecká, ani ruská armáda podle současných zpráv není schopná skutečně zajistit klid zbraní, zejména kvůli odporu někdejší organizace an-Nusra (dnes Tahrír a-Šám) odmítá určené pásmo v provincii Idl„b vyklidit.

Do 15. října platilo v regionu příměří, v jehož rámci poskytla syrská vláda rebelům možnost město opustit. Jejich odpověď byla jasná: „Nepolevili jsme v našem rozhodnutí vést džihád a bojovat pro naplnění naší požehnané revoluce.”

Rusko navíc před třemi dny podniklo nálet na údajné bojovníky právě v oblasti Idlibu. Podle Moskvy se na místě nacházeli islamističtí radikálové, kteří v sobotu zaútočili chemickými zbraněmi na nedaleké město Aleppo. Rusko trvá na tom, že hrozba ze strany tamějších radikálů přetrvává.

O tom, jaká budoucnost čeká Idlib, se tak zřejmě rozhodne právě na středečním summitu. V úvahu přitom přichází i ofenzíva na samotné město, ve kterém stále žijí desetitisíce civilistů. Turecký prezident Erdogan se přitom nechal letos v září slyšet, že ofenzíva na Idlib by znamenala „katastrofu, masakr a humanitární krizi”, která by navíc k migraci přiměla další miliony Syřanů.

Doporučujeme