Hlavní obsah

„Kampaň proti mně mi zničila život, vyhrožovali mi smrtí,“ říká Jessikka Aro

Foto: Nelli Kivinen

Finská novinářka Jessikka Aro.

Reklama

21. 11. 2020 9:47

Před šesti lety se začala zajímat o ruské trolly. Štvanice, jež ze strany Ruska vůči ní následovala, jí prakticky zničila život. Nejen o svých zkušenostech vydává finská investigativní novinářka Jessikka Aro v Česku knihu.

Článek

Finská veřejnoprávní novinářka Jessikka Aro se specializuje na informační válku, Rusko a extremismus. Ve své práci odhalila, jak funguje farma trollů v ruském Petrohradu – včetně toho, že je továrna na fake news napojená na ruského prezidenta Vladimira Putina. I kvůli tomu proti ní Rusové před lety zahájili štvavou kampaň, která ji stála mnohé.

Tlaku Ruska ale Aro nepodlehla. Pokračuje ve své investigativní práci a vzdělává novináře i veřejnost o tom, jak rozpoznat dezinformace a chránit se před nimi – nejen o tom loni svědčila před americkým Kongresem.

Ve své již druhé knize Putinovi trollové, kterou v Česku vydal Deník N, představuje vysoce ceněná novinářka nejen svůj příběh, ale i zkušenosti dalších, kteří nevyžádané pozornosti ze strany Ruska čelili.

V rozhovoru pro Seznam Zprávy mluví Aro nejen o své nejnovější knize a vlastním životě, ale i o ruské dezinformační kampani jako takové. „Když jsou vypravěči na sociálních sítích shodou náhod i ruští experti na propagandu a mistři psychologické války, je zaděláno na problém. Oni dobře vědí, za jaké nitky tahat, aby informací nebo narativem zaujali,“ popisuje v textu expertka Aro.

Poslechněte si epizodu Checkpointu o dezinformacích:

Ve své nové knize Putinovi trollové píšete o svém životě a zkušenostech s konfrontací s trolly, sdílíte v ní i další příběhy lidí z různých oborů, kteří se také ocitli v hledáčku trollů. S jakým poselstvím kniha vychází?

Moje kniha je souborem detailních příběhů jednotlivých lidí, kteří se stali cílem závažných trestných činů i nebezpečných technik ruských bezpečnostních služeb, trollů a útočníků. A to nejen proto, že kritizovali Putinův režim, ale také kvůli tomu, že o něm a jeho politice říkali nahlas faktické informace. Takže není ani třeba být vůči ruskému režimu kritický. Stačí říkat pravdu, abyste se stala terčem dezinformační i zločinecké kampaně ze strany ruských bezpečnostních služeb i propagandistické mašinerie, jež chrání Putinovy zájmy v informačním prostoru.

Jinými slovy: kdokoliv, kdo si něco takového vůči Rusku dovolí, za to i zaplatí.

Kniha vypovídá o té obrovské ceně, kterou zaplatí prakticky každý, kdo má dostatečně velký vliv na to, aby si ho Rusové všimli. Lidi, jejichž životy jsem měla možnost pozorovat a psát o nich, stálo informování o Rusku mnohem víc, než si běžné publikum představuje.

Jak v současnosti vypadá ruská dezinformační kampaň?

V dnešní době jsou sociální sítě široce používány a také zneužívány ruskými trolly a propagandistickou mašinerií. Kampaň je proto mnohem silnější, efektivnější a také světovější. Například ruská státní televize RT (Russia Today) funguje ve třech různých jazycích a je vysoce aktivní na YouTube a sociálních sítích. Na jednu stranu je celý problém díky sociálním sítím mnohem viditelnější, zároveň se ale boj s dezinformacemi kvůli nim i zkomplikoval. Ekosystém sociálních sítí, které Rusové zneužívají, je velmi komplikovaný. A rozsáhlejší útoky jsou skrze ně teď proveditelnější.

Foto: Nelli Kivinen

Novinářka Jessikka Aro získala za svou práci několik ocenění, mimo jiné americkou Mezinárodní cenu ženské odvahy. Loni vzaly Spojené státy ocenění Aro zpět, letos v září jí ho úřady vrátily. Ukázalo se, že tak loni jednaly kvůli tomu, že novinářka na sociálních sítích kritizovala prezidenta Donalda Trumpa.

Jak potom takové útoky odrážet?

Jde v podstatě o stejné taktiky, jako dříve využívala sovětská tajná služba KGB, akorát se přesunuly do digitálního prostoru. Pokud se tomu chceme postavit a chránit své občany, kteří jsou v informační válce nejzranitelnější, měli bychom šířit povědomí o tomto problému. Třeba jako já nebo vy. Aby porozuměli, o co v digitální informační sféře jde a že takové kampaně existují. I to je občas ale velmi těžké, protože ruská propaganda šíří konspirační teorii o tom, že kdokoliv, kdo se snaží o informační válce vedené Ruskem mluvit, je sám konspirátor.

Samo o sobě je ale – třeba v rámci Evropské unie – složité odrážet takové útoky ve chvíli, kdy si některé země vytváří vlastní, řekněme, domácí dezinformační kampaně.

Takové jsem ve své práci neprošetřovala, soustředím se na Rusy šířené dezinformace a na kampaně, které jsou domácí jen zdánlivě. Na ty, které bují uvnitř jednotlivých zemí, se ve své investigaci nezaměřuji. A dá se říct, že čím víc je společnost polarizovanější a čím politicky zmanipulovanější jsou média v jednotlivých zemích, tím více jsou ty státy pak náchylnější vůči zahraničním vlivům. Naproti tomu v zemi, kde jsou média i občané svobodní a demokracie je na vysoké úrovni, vliv ruské dezinformační kampaně tolik neškodí.

Řekla jste, že nejzranitelnější jsou běžní občané. Proč jsme jako lidé k dezinformacím tak náchylní?

Zčásti to je kvůli nátuře sociálních sítí jako takových. Z různých studií vyplývá, že lidé obvykle neuvažují moc kriticky o tom, co se dozvědí na těchto platformách. Ta informace se k nim dostane tak rychle, že ani nemají prostor ji zpracovat. Prostě ji konzumují, aniž by jí věnovali více času. Lidé také milují příběhy. Snaží se najít odpovědi na komplexní otázky týkající se třeba složitých politických procesů, jež je ovlivňují. Když jsou vypravěči na sociálních sítích shodou náhod i ruští experti na propagandu a mistři psychologické války, je zaděláno na problém. Oni dobře vědí, za jaké nitky tahat, aby informací nebo příběhem zaujali.

Jednou z věcí, na které jsem přišla, je, že Rusové umí skvěle budovat komunity. Promlouvat k lidem, kterým už předtím připadalo, že je jejich vláda zradila, nebo přišli třeba o práci. Ruská propaganda zvládá opravdu dobře hrát na citlivou strunu. A pak je tu ještě jedna věc – narativy, které v lidech vyvolávají emoce, například strach nebo vztek. Pak je pro jedince o to složitější, aby o nich přemýšlel kriticky. Proto na lidi vždy apeluji, aby se snažili a to, co na sociálních sítích vidí, aspoň trochu analyzovali. Aby sledovali, jestli ty příspěvky nezveličují nebo nepoužívají propagandistický jazyk či argumentační fauly.

V tuto chvíli můžeme mluvit – stejně jako v roce 2016 – o dezinformačních útocích v souvislosti s americkými prezidentskými volbami.

Ano, výsledky prezidentských voleb obestřelo velké množství dezinformačních útoků. Z ruských médií i tamního propagandistického aparátu se linuly stejné konspirační teorie, jaké šířil americký prezident Donald Trump. Tedy to, že volby byly zmanipulované, zkorumpované a že výsledky nesouhlasí. K tomu všemu ještě soustavně, a to už i před volbami, útočili Rusové na demokrata Joea Bidena a šířili o něm celkem znepokojivá tvrzení.

Liší se ruská dezinformační kampaň od těch jiných mezinárodních?

Teď už se věnuji jen Rusku, ale v roce 2014, kdy jsem se začala fenoménu trollů na internetu věnovat, jsem se na to samé tázala expertů. Ptala jsem se na to v porovnání s dezinformacemi plynoucími z Ameriky či Izraele. Izraelci jsou v šíření dezinformací mimochodem dobří, zejména na sociálních sítích. Nicméně, odborníci mi tehdy odpověděli, že ruská dezinformační kampaň je nejagresivnější. Teď víme, že Číňané Rusy dotahují, ale o tom bude třeba až další knížka.

V jaké fázi boje s dezinformacemi se nacházíme? Sociální sítě tu jsou teprve pár let.

Technicky vzato, Rusko, bývalý Sovětský svaz, provádělo takové operace po celá desetiletí. Už v padesátých letech chtěl tehdejší šéf KGB tuto službu modernizovat a snažil se přijít s agenty na nové způsoby, jakými napadnout Západ. Zajímaly ho nové metody, které by sice nebyly nákladné, ale stejně účinné stejně jako fyzická válka. A přišli s nápadem, že budou šířit nepravdivé informace.

Takže když se ruské bezpečnostní služby, které od té doby neprošly reformou, přesunuly na sociální sítě, z hlediska historie se dá mluvit o tom, že už nejsme na začátku toho boje. Ale mohu říci, že jsme na startu fáze přijímání a akceptování faktu, že tyto kampaně a cynická politika v ruském režimu skutečně existují. A to nás přivádí k tomu, abychom našli způsob, jakým chránit sebe a své národy.

Co považujete za svůj osobní cíl v tomto boji?

Jako novinářka jsem na misi, kdy chci odhalit, co se děje. Ostatně bych to sama ráda věděla, chci posbírat informace, což dělám od počátku, co se trollími farmami zabývám. Chci vědět, jaký mají skutečně vliv a jak se před ním lidé mohou ochránit. Na začátku jsem se věnovala taktikám a narativům trollů, potom jsem pokračovala ve vyšetřování a šíření získaných informací obecnému publiku. Jakožto novinářka jsem ve službě veřejnosti, mým úkolem je poskytovat lidem informace. Dělám, co jako novinářka umím nejlépe – odhaluji lidem fenomén a pak o něm vyprávím.

„Musela jsem z Finska na pár let zmizet“

Pracujete na tomto tématu od roku 2014. Od doby, co Rusko anektovalo Krym. Jak se za těch šest let proměnil váš život vzhledem ke štvavé kampani, kterou vůči vám Rusko spustilo?

No, prakticky mi to zničilo takový ten normální život a velmi silně ovlivnilo i ten osobní. Musela jsem třeba na pár let z Finska zmizet, protože těm dezinformacím o mně věřilo hrozně moc lidí a neustále mi chodily výhrůžky smrtí. Můj život se také proměnil v jedno táhlé soudní řízení. Hodně času trávím u soudu, kde obhajuji své vlastní právo na to, abych mohla v západní zemi pracovat jako novinářka bez toho, aniž bych musela čelit takovým útokům. Dosud mě finská justice i policie chránily nejlíp, jak bylo v jejich silách. Ale je opravdu smutné, že je venku pořád početný dav těch, kteří fake news o mně věří a ty výhrůžky mi pořád posílají. Třeba zprávy o tom, že zabijí mě i mou rodinu.

Jací lidé takové dezinformace šíří?

To je velmi znepokojující – nejen ve Finsku, ale i v dalších zemích je to obecně tak, že krajně pravicové nebo neonacistické organizace podobné dezinformační kampaně vítají. A jsou vysoce náchylné k tomu, aby je přijaly a šířily. V jeden moment vypustí ruský troll do světa nějakou fake news nebo konspirační teorii a než se nadějete, místní neonacisté ji šíří dál.

Foto: Laura Pohjavirta / Finnish Broadcasting Company

Kniha Putinovi trollové vyšla ve Finsku na začátku loňského roku, přeložena byla do několika jazyků.

Proč tak tomu ve Finsku, jedné z nejdemokratičtějších zemí světa, je?

Dílem by to mohlo být kvůli tomu, že ruští trollové a neonacisté sdílí stejné domnělé nepřátele. Jejich cíl je potom taktéž stejný. Chtějí zorchestrovat politickou změnu, chtějí získat více moci, takže útočí na novináře, liberální hodnoty i vědu. A možná ze svých politických ambic obě strany nějakým způsobem těží.

Ve své knize píšete, že kromě pracovních záležitostí jste vždy v životě usilovala o vedení normálního života. I ve smyslu založení vlastní rodiny.

Něco takového by mělo být úplně klidně možné, žiji přece ve svobodné, nezkorumpované, vysoce demokratické zemi. Ale celý tenhle boj se táhne už velmi dlouho, je mi devětatřicet a dítě stále nemám. Přirozeně za to nenesou odpovědnost jen dezinformační kampaně, ale na tom, kde jsem, se podepsaly velkou měrou. Chtěla bych se snažit o dítě, ale ještě jsem nedostala možnost vůbec začít. Že jsem se do toho před šesti lety pustila, ale nelituji.

Mluvila jste o výhrůžkách na internetu. Jak se chráníte před těmi v reálném světě?

Své fyzické bezpečí si poslední roky velmi chráním, přestěhovala jsem se kvůli tomu i pryč z Finska, abych mohla dokončit Putinovy trolly bez strachu, že mě někdo fyzicky napadne. Nechci zacházet do detailů, ale na místo, kde bydlím, jsem přidala mnoho prvků, abych zajistila bezpečí sobě i své rodině. Protože výhrůžky nechodí jen mně, vyhrožovali i mým blízkým.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované