Hlavní obsah

Kdo v tom uměl chodit, na covidu vydělal, říká šéf úřadu proti praní peněz

Foto: Michal Šula, Seznam Zprávy

Libor Kazda šéfuje Finančnímu analytickému úřadu od roku 2014.

Reklama

29. 10. 10:35

Podle šéfa Finančního analytického úřadu Libora Kazdy loni přibylo online podvodů. Vysvětluje si to tím, že lidé seděli kvůli pandemii doma a měli víc času klikat na falešné investice do akcií či nakupovat v pochybných e-shopech.

Článek

Libor Kazda jako ředitel Finančního analytického úřadu (FAÚ) předstoupil před dvěma týdny před poslance, aby jim vysvětlil, co jeho úřad, prověřující podezřelé transakce, zjistil v roce 2018 kolem investic premiéra Andreje Babiše (ANO) ve Francii.

Český premiér tam ještě jako podnikatel před vstupem do politiky koupil přes firmy z daňových rájů domy a pozemky za 400 milionů. Stále však důvěryhodně nevysvětlil, proč volil pro obchod takhle složitou cestu. Kazdův úřad transakci už před třemi lety prověřoval na základě podnětu ze zahraniční banky.

V rozhovoru pro Seznam Zprávy dále také ředitel FAÚ vysvětluje, co jeho úřad zjistil o miliardových nákupech ochranných pomůcek po propuknutí pandemie. Nebo proč si dávat pozor na noční telefonáty z banky.

Už tři týdny se řeší kauza premiérových nemovitostí ve Francii, které nakupoval v roce 2009 přes offshorové firmy. Váš úřad se touto transakcí zabýval a vy jste řekl poslancům, že se nejednalo o praní peněz. Jste si opravdu jistý? Na základě čeho to tvrdíte?

Mohu jen odkázat na to, že mám ze zákona mlčenlivost.

Podle dostupných informací Andrej Babiš údajně použil 400 milionů ze společnosti Imoba. Ale ta v té době neměla tolik peněz. Budete ještě v téhle věci vést nějaké prověřování? Bude váš úřad spolupracovat s policií, která se případem také zabývá?

Znovu mohu jen zopakovat, že jsem vázán mlčenlivostí.

Váš úřad se nedávno podílel na vyšetřování zázračného osmadvacetiletého miliardáře Ondřeje Janaty, který nabízel obchodování s akciemi, ale ve skutečnosti podle policie provozoval obyčejné „letadlo“. Na to ještě dnes někdo skočí? Nebo to bylo v tomhle případu firmy Growing Way promyšlenější?

Nebylo to v ničem sofistikovanější. Spíše je to jenom poplatné době, kdy lidé hledají nové investiční příležitosti, hledají možnosti, kam dát peníze. Klienti do toho šli s dobrým úmyslem, že doopravdy investují, a vůbec si neuvědomili, že existují nějaká rizika.

Takže tato letadla, která se tváří jako investování do akcií a dalších produktů, jsou pořád stejný příběh – akorát jinak zabalený?

Ano, mění se prostředí a mění se použité prostředky.

A je ještě nějaká jiná oblast kromě falešného obchodování s akciemi, kde to funguje stejně a je třeba si na ni dát pozor?

Právě oblast investičních podvodů obecně a podvodů, při kterých se využívá internet a informační technologie. To se velice rozrůstá. Ať je to různé sociální inženýrství, ať jsou to právě takové investiční podvody založené na obchodování s akciemi nebo kryptoměnami. Myslím si, že je to i tím, že nemáme jako drobní investoři velkou tradici a zkušenosti. Proto bychom si měli dávat o to větší pozor.

Libor Kazda

– vystudoval vysokou vojenskou školu,

– v roce 1996 nastoupil k policii, odkud odcházel jako důstojník Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality,

– v roce 2014 si ho tehdejší ministr financí Andrej Babiš (ANO) vybral za nového ředitele Finančního analytického úřadu, který pátrá po špinavých penězích.

Co znamená pojem sociální inženýrství ve vaší branži?

To jsou podvody, kdy se podřízení ve firmě od svého vedoucího například e-mailem dozvědí, že mají někam poslat určitou částku. Například za nějakou zakázku. Ale ve skutečnosti ten šéf žádný takový pokyn nedal, je to jen legenda, kterou vytvořili pachatelé podvodu. Dokonce když podřízený zavolá na uvedené telefonní číslo svého nadřízeného, zvedne to tam někdo, kdo potvrdí, aby takovou transakci provedl.

Řekne: Šéf vzkazuje, že to máš zaplatit?

Ano. A totéž firmy, kterým mají peníze přijít. Řeknou, že změnily účet a potřebují poslat peníze za zakázku úplně jinam než neobvykle. Tak pachatelé dokážou opravdu navodit situaci, že miliony doputují někam úplně jinam. Je to také tím, že komunikaci po telefonu máme tendenci věřit víc než dřív.

Zaznamenali jste, že za loňský rok podvodů přes internet přibylo v souvislosti s tím, že lidé byli doma kvůli lockdownům a měli víc času klikat na různé nabídky?

V podstatě ano. Už ve zprávě o činnosti z loňského roku jsme tuhle prognózu popsali a ukazuje se, že jsme měli pravdu. Je vidět, že vývoj jde strašně rychle.

A objevili jste i nějaké nové trendy v čase pandemie?

Neřekl bych, že vyloženě nové trendy. Ale třeba falešné e-shopy, které už existovaly na jiné zboží, se rychle přeorientovaly na nový sortiment. Ať už to byly různé ochranné pomůcky, nebo léčebné prostředky. Najednou se objevilo obrovské množství falešných e-shopů, které nabízely kdeco.

Loni jste se zabývali různými obchody, kdy stát nakupoval za miliardy respirátory nebo testy. Což byl byznys, na kterém vydělávaly firmy s neprůhlednou strukturou. Na co jste přišli?

My se zabýváme oblastí praní peněz. Takže většinou se jednalo o základní analýzu, kdy ve spolupráci s povinnými osobami – tady především bankami – byl viditelný velký nárůst obratu u některých firem. Kdy nebylo jasné, jestli jde v tomto prvopočátku o nějakou trestnou činnost. Takže většina případů spíše končila oznámením celní nebo finanční správě, aby dál řešily, jestli se stal, nebo nestal trestný čin.

Byly ty horečné státní nákupy z loňského roku dobrou příležitostí pro někoho, kdo seděl na černých penězích a chtěl je vyprat?

V některých případech to tak mohlo být. Všichni viděli nedostatek ochranných prostředků – a potřeba byla veliká. Byla tu možnost uplatnit peníze, které pocházejí z nějaké trestné činnosti, a tím je de facto vyprat.

Viděli jste do toho, za kolik nějaká firma nakoupila zboží a za kolik je pak prodala státu? Byly to obrovské zisky?

I to při té analýze zkoumáme. Ne na prvopočátku, ale pokud se dopracujeme k tomu, že skutečně případ stojí za nějaké větší rozpracování. Samozřejmě snažíme se i tyto údaje opatřit, aby je případné trestní oznámení obsahovalo.

Zarazila vás někdy výše zisků?

V této oblasti se daly dělat poměrně velké zisky. Šlo o společnosti, které se uměly v této oblasti dobře pohybovat.

Narazili jste na případy, kdy původ peněz, jež se protočily ve zdravotnických zakázkách, nebyl úplně jasný?

I několik takových věcí jsme zjistili. Ale to bylo doopravdy v jednotkách případů a řešili jsme to s orgány činnými v trestním řízení.

Seznam Zprávy na jaře rozkrývaly případ firmy Tardigrad, která vyhrála 240milionovou státní zakázku na testy do škol. Firma přitom působila spíš jako prázdná schránka a čínskému dodavateli testů za zboží platil někdo jiný. Byl to z vašeho pohledu podezřelý obchod, nebo ne?

V médiích bylo prezentováno, že jsme se tímto případem nějakým způsobem zabývali, ale my se z důvodu mlčenlivosti k žádným konkrétním případům, osobám ani subjektům nikdy nevyjadřujeme. Takže tady vás asi odpovědí neuspokojím.

Ve výroční zprávě také zmiňujete, že se rozmohly takzvané noční telefonáty typu „Tady vaše banka, máte napadený účet, pojďme to rychle řešit“, které mají z klientů vylákat přístup do internetového bankovnictví. Jak si na tohle dát pozor?

Najednou jsme zjistili, že nastává obrovský boom tohoto takzvaného „wishingu“. V noci, když spíte, se pachatelé snaží navodit situaci, že máte napadený účet a někdo vás okrádá. A snaží se z vás co nejrychleji vylákat přístupové údaje, aby tomu okrádání zabránil. Je potřeba vědět, že banka po vás nikdy nechce žádným dálkovým přístupem přihlašovací údaje. Nikdy. Není to v žádné bance standardem a myslím si, že to ani žádná banka do budoucna dělat nebude jinak než osobním kontaktem.

Kdo to vlastně dělá? Je to nějaká mezinárodní síť, nebo jsou to jednotlivci v Česku?

Samozřejmě jsou to organizované skupiny osob, ale nemyslím si, že nějak velké. Ono k tomu není potřeba nic moc, jen zjistit, jak systém funguje a jak získat telefonní čísla klientů. A tady je spíš otázkou, jakou cestou jsou tyto kontakty získávány – legálně, anebo nelegálně – v rámci činnosti té které banky.

Myslíte to tak, jestli někdo nemá ta telefonní čísla přímo z bank?

I to je jedna z možností.

Pracovali jste také na případech, kdy se objevily falešné exekuce. Zavolá vám exekutor a tvrdí, že dlužíte peníze a že to musíte rychle řešit. A přitom je to celé nahrané a jde jen o to, jestli podlehnete a zaplatíte.

Opět tam je stejný cíl: dostat vás pod tlak. Při těch telefonátech se dozvíte, že jste sice žádnou obsílku nedostal, ale to je tím, že je teď covid a všechno se zdrželo. A že to máte vyřešit hned, aby nenaskakovaly pokuty a neplatil jste další peníze navíc. V tomto konkrétním případu se jednalo o účty slovenských občanů tady v Česku.

Překvapilo mě, že těmto falešným exekutorům lidé zaplatili desítky milionů.

Bohužel i po drobnějších částkách se nakonec dá těmi podvodnými jednáními získat poměrně hodně. Je třeba doopravdy mít co největší obezřetnost, když řešíte něco online nebo přes telefon.

Sdílejte článek

Reklama

Související témata:
wishing
Tardigrad International

Doporučované