Hlavní obsah

Kladiva se splašila, parta kolem Součka s Coufalem drtí Premier League

Foto: Profimedia, Profimedia.cz

Gólová radost soudržného týmu West Hamu.

Reklama

Stoprocentní bodový zisk, osm vstřelených branek a průběžné vedení v rámci čerstvě rozjeté Premier League. Bilance londýnského West Hamu po úvodu soutěže nemohla být růžovější. V čem tkví náhlý vzestup Hammers?

Článek

Minulá sezona se West Hamu povedla nad očekávání, šestou příčku, která znamenala návrat do evropských pohárů, brali všemi deseti. I nová sezona se týmu, ve kterém působí česká dvojice Tomáš Souček, Vladimír Coufal vydařila skvěle. Po výhře 4:2 v Newcastlu přišel v pondělí večer triumf v poměru 4:1 nad silným Leicesterem.

„Byl to výkon, který stál na soudržnosti celého mužstva,“ pravidelně zaznívá z úst kritických ostrovních fotbalových expertů při hodnocení hry rozjetého West Hamu. Hammers se ještě před rokem zuby nehty zachraňovali v nejvyšší anglické soutěži, které dnes po spanilé dvoukolové jízdě překvapivě vévodí průběžné tabulce.

Uplynulý ročník přinesl fanouškům Kladivářů vítanou herní revoluci, která vyústila v nečekanou honbu za pohárovými příčkami, z níž nakonec West Ham vyšel na senzačním šestém místě zajišťujícím skupinovou fázi Evropské ligy. To se loni nepodařilo ani dvojici věhlasnějších sousedů Arsenalu a Tottenhamu.

Zlomovou sezonu 2020/21 startovali Hammers na půdě Newcastlu, kuriózně stejně tak jako letos. Kladiváři před rokem ve zcela vyrovnaném utkání nedokázali proměnit několik slibných příležitostí a podlehli domácím 0:2. Letos už navzdory dvěma obdrženým brankám a opakovanému vedení soupeře dokázali hosté s dříve nepoznanou lehkostí najít vítězný recept a domácí v koncovce zápasu doslova převálcovat.

Ústřední ofenzivní postava Kladivářů Michail Antonio v St. James’ Parku přispěl brankou a asistencí a z velké části režíroval i pondělní „hon na Lišky“, tedy zápas s Leicesterem, při kterém se postaral o dvě branky a na jednu nahrál po vystihnutí trestuhodné rozehrávky tureckého stopera Söyüncüho. Právě Antoniova proměna je jedním ze středobodů evoluce londýnského týmu.

Jako Lukaku, jen levnější

Pokud se v říši Premier League pohybuje nějaký útočník, jenž by se svým herním stylem a zabijáckým instinktem měl jakkoliv přiblížit belgickému predátorovi Romelu Lukakuovi, může jím být jedině jamajský „hroťák“ ve službách Londýňanů, 31letý Michail Antonio. Přitom do West Hamu přicházel s trochou nadsázky za drobné a pytel balonů.

Antonio si připsal proti Liškám z Leicesteru svůj 48. a pak 49. gól. Tím prvním překonal rekord legendárního italského útočníka Paola Di Cania a stal se tak historicky nejlepším střelcem Hammers v Premier League.

Jamajský forvard dokáže efektivně využít svou muskulaturu, jakmile se jednou rozběhne, je prakticky nezastavitelný. Kolem šestnáctky soupeře v sobě probouzí instinkt chladnokrevného zabijáka. Jeho hru zdobí prvek nevyzpytatelnosti, dokáže totiž rovnoměrně nebezpečně zakončit levou, pravou i hlavou. Klíčový kanonýr West Hamu má snad jen jedinou slabou stránku, je poměrně náchylný ke zraněním.

Na celém příběhu Antonia v barvách Hammers je snad úplně nejpozoruhodnější fakt, že když v roce 2015 přestupoval z druholigového Nottinghamu Forest, West Ham ho nepořizoval jako koncového hráče, nýbrž jako univerzála na kraj hřiště.

Antonio, dnes ztělesnění ofenzivního golema, ve svých počátcích v klubu nastupoval zprava, zleva, posléze i v útoku jakožto podhrotový hráč. To až s postupem času se zabydlel na své současné pozici, centr-forvarda. A vyplatilo se.

Dnes 31letý Antonio, jemuž zpočátku pozice hroťáka byla vyloženě proti srsti, vyrostl v rozeného zakončovatele závratnou rychlostí. Jeho kariérní trajektorie přitom dlouho nenasvědčovala tomu, že by se z něho měla jednou stát superstar. Vždyť ve svých dvaceti letech hostoval z Readingu v osmé nejvyšší anglické soutěži. Teď je ale ve West Hamu v lize číslo 1. A tady se proměnil k nepoznání.

Na stejné lodi

Nepsané fotbalové pravidlo praví, že správný tým se pozná podle gólových oslav. Ty jsou totiž povětšinu ryze spontánní, bezelstné. Při zkoumání radostného projevu usměvavých hrdinů ve vínově-bílých dresech můžeme snadno vydedukovat, že současné mužstvo je zdravě naladěné. Hráči si navzájem přejí úspěch, drží pospolu.

Takový Declan Rice, nejdražší hráč současného West Hamu, jehož tržní hodnota nebude astronomicky daleko ani od Harryho Kanea a Jacka Grealishe, se dokonce neváhal předčasně vrátit z letní dovolené, aby se zapojil do tréninkového procesu se svými spoluhráči. Ačkoliv měl za sebou vyčerpávající sezonu zakončenou frustrující porážkou na penalty ve finále Eura, táhlo ho to za jeho parťáky silněji než kdy dříve.

Trenér David Moyes prakticky ihned poté, co převzal tehdy tonoucí se tým West Hamu, pochopil, že k odrazu ode dna bude zapotřebí zapracovat na morálně-volních vlastnostech všech hráčů. Od největších hvězd po nejmladšího hráče v juniorce, klubové principy jsou napevno pro všechny stejné. Kdo s nimi má problém, nemá na adrese Kladivářů co pohledávat.

Mladíci v kádru A-mužstva a juniorky si nakládají extra tréninkové porce. Někteří dokonce začali přípravu o dva týdny dříve, jiní nejeli na dovolenou, aby se nachystali na nový ročník a učinili krok směrem výš. Hráči chodí na společné večeře, vymýšlejí nejrůznější srandovní soutěže v rámci tréninku i mimo ně. Utvořit partu opravdových přátel na té nejvyšší fotbalové úrovni je obtížný úkol, ale přesně to se Moyesovým přičiněním, které bylo podloženo charaktery hráčů, nadobyčej dobře podařilo.

Přehrát, přeběhat a přetlačit

Další disciplínou, která pozvedla hru Hammers o patnáct míst v tabulce, je nadstandardní kondice. Dres West Hamu si zaslouží jen ti borci, kteří na hřišti nechají své srdce a plíce. Takové parametry totiž hra Kladivářů dlouhá léta postrádala. Moyes zprvu velmi důrazně dbal na to, aby se jeho svěřenci zlepšili v ochotě běhat, pracovat jeden pro druhého. K tomu bylo zapotřebí upravit tréninkový režim a kádr vhodně posílit.

Tomáš Souček, klubový přestup roku, během svého debutu v únoru 2020 proti Manchesteru City stanovil „kladivářský“ rekord v počtu naběhaných kilometrů, když mu analytici naměřili přes 13 kilometrů. Minimálně v posledních sezonách takovou metu nikdo z „Kladivářů“ nezdolal. A je dost pravděpodobné, že ani předtím ne. Tedy v časech, kdy se ještě tyhle statistické kolonky nezaplňovaly.

Vladimír Coufal, jehož Souček svému novému chlebodárci ochotně „dohodil“, vlétl loni v říjnu do premiéry v novém dresu úchvatně, když dokázal pohlídat Vardyho a spol. a přispět k výhře na stadionu Leicesteru v poměru 3:0.

Leicester tehdy dokonce dočasně okupoval první místo, které dnes náleží Hammers. Coufal se na konci sezony dokonce objevil v jedenáctce roku u Jamieho Carraghera, jednoho z nejuznávanějších expertů televize Sky.

Exslávisté v loňském ročníku do týmu vnesli prvek vítězné mentality, vůli se rvát a schopnost klást si ty nejvyšší cíle. Souček už dokázal rozhodnout svou trefou úvodní duel na půdě houževnatého Newcastlu, a to pohotovou dorážkou na 2:3. Coufal se zase blýsknul asistencí na čtvrtou branku Hammers, když se uvolnil k centru na pravé straně a míč naservíroval, hádejte komu. Antonio dokázal kromě balonu zkrotit i celou obranu Leicesteru a šlo se slavit k rozjásaným fanouškům.

Stále ještě relativně nový domov Hammers byl v minulosti vlastními fanoušky slovně pranýřován, neobdařoval domácí ideální atmosférou. Mnozí experti během covidové izolace poukazovali na skutečnost, že se Kladivářům v domácí aréně dýchá bez příznivců o poznání lépe. Jenže první domácí ligový mač střízlivě naznačil, že to nebude s toxicitou v ochozech tak žhavé.

Chtělo by se říct, že nečekaný lídr tabulky z West Hamu to má opět slibně rozjeté a může s nohama pevně na zemi mířit až k fotbalovým nebesům. Jenže Hammers teprve čeká křest ohněm. V září zastihne Součka a spol. narůstající počet zápasů, který si zákonitě vyžádá rotaci kádru.

Zranění, neodmyslitelná součást fotbalového světa, mohou už tak méně početný hráčský personál Londýňanů zásadně oslabit. Je evidentní, že semknutá parta Moyese potřebuje vhodně doplnit.  Ne pro svou nekvalitu, ale pro udržení výkonnosti v průběhu ročníku.

Přestupové okno končí 31. 8. Pokud by West Ham do týdne nikoho nepřivedl, je zde ještě jedna možnost. I juniorka po vzoru prvního mužstva aktuálně válí. Nedávno rozstřílela Arsenal 6:1 po nadobyčej sympatickém projevu. Dlužno dodat, že se v jejím kádru představil i takový Andrij Jarmolenko, ukrajinský reprezentant, čekající na svou šanci.

Reklama

Doporučované