Hlavní obsah

Klokan Tonda nebo hroch Slávek? Už ne. Zoo ustupují od polidšťování zvířat a vybíjejí nepotřebná

14. 9. 2019

Zvířata už nekřtí třeba v liberecké, hodonínské nebo ostravské zoo. (Video: Josef Mačí, Seznam.cz)

Doba šimpanzů v plenkách a levhartů na vodítku je dávno pryč. Řada českých zoo přestala také křtít nově narozená mláďata, chovatelé se vyhýbají kontaktu se zvířaty a v zájmu zachování chovu se vybíjí ta nepotřebná nebo přebývající.

Článek

Když dánská zoo před čtyřmi lety odstřelila zdravou žirafu a přímo před návštěvníky ji pitvala, vyvolalo to po celém světě obrovskou vlnu odporu a zděšení. Ne tak v Dánsku. Tamní zoologické zahrady jsou hlavními propagátory ústupu od polidšťování zvířat a návratu k původnímu účelu zoo – uchování populací ohrožených druhů, bez přílišného sentimentu k jednotlivcům a ohledu na marketing nebo emoce veřejnosti.

K trendu, i když ne tak radikálně, se připojují i české zoologické zahrady. Jednou z předních je ta liberecká. Chovatelé se proto vyhýbají, pokud je to jen trochu možné, přímému kontaktu se zvířaty. Liberec se také zbaví svého dlouholetého symbolu – bílých tygrů. Současný pár nechá dožít, ale už je nebude dále množit. Doba cirkusových kuriozit je totiž podle hlavního zoologa zahrady Luboše Melichara dávno pryč.

„Dneska se už také nenosí kalhoty do zvonu, nesbíráme céčka, dámy nespí v natáčkách a v zoologických zahradách se prostě nechovají bílí tygři. Pro spoustu lidí je s tím spojený určitý sentiment, ale je to otázka vývoje, který my prostě nepřepereme,“ vysvětluje Melichar.

Všichni bílí tygři na světě jsou potomky jediného samce, kterého odchytili v roce 1951 v Indii. Nejde tak o živočišný druh ani poddruh, který by se vyskytoval v přírodě. Z chovu byla vždy vybírána bílá mláďata, která se dále křížila mezi sebou. V podstatě všichni bílí tygři tak trpí genetickými vadami.

Liberecká veřejnost proti tomuto kroku ostře protestovala. Vznikla dokonce petice. Zahrada je ale přesvědčená o tom, že je to krok správným směrem.

Na kritiku jsou navíc v zoo zvyklí. V lednu v zahradě uhynula mláďata ohroženého lva berberského a na sociálních sítích se spustila lavina verbálních útoků. Kritice čelila zahrada i v médiích. Podle názoru veřejnosti zanedbali chovatelé péči o mláďata a jejich smrti mohli předejít.

„Na Facebooku a všude za klávesnicemi je velká spousta kvalifikovaných zoologů a chovatelů, kteří přesně vědí, jak se to má všechno udělat,“ vrací se k lednovým událostem zoolog Melichar. „Mláďata, která odchováte na flašku, jsou ve většině případů zatížená sociálně, způsobem chování k chovatelům, ale i k jedincům svého vlastního druhu. Pokud máte kapacitu populace jasně definovanou, tak absolutně nedává smysl zatěžovat ji zvířaty, která nejsou plnohodnotná,“ vysvětluje Melichar, proč se už do přirozeného vývoje mláďat nezasahuje, i když to může znamenat jejich úhyn.

Ostatně to dokazuje příklad asi v Evropě nejznámějšího ledního medvěda Knuta z berlínské zoo, který zemřel v roce 2011. Matka ho brzo odvrhla, chovatelé si ho ale sami vypiplali. Zahrada z hlavního města Německa na něm pak postavila svůj marketing. Sám Knut jí podle odhadů vydělal 5 milionů eur. Jenže zvíře nemělo plnohodnotný život. Medvěd se nikdy nesžil se svou tlupou. Za odchov kritizovaly Berlín jiné německé zahrady. Ředitel už v úvodu zmíněné kodaňské zoo Bengt Holst o něm řekl, že byl tak vykrmený, že mu připomínal „sud na nohou“. Knut se také nedožil ani pěti let. Lední medvědi přitom v zajetí oslaví klidně třicítku.

V liberecké zoo tak na to šli obráceně, raději obětovali dva vrhy lva berberského, než aby odchovávali nefunkční mláďata. Samice sice malé lvy i napotřetí opustila, chovatelům se je ale podařilo od ní oddělit. Mláďata byla navíc už dost stará na to, aby přešla na masitou stravu a obešla se bez mateřského mléka.

Žádné křtiny nových přírůstků v přírodě už vyhubeného druhu se ale konat nebudou. Zvířata veřejně jméno nedostanou. To je ostatně další trend, ke kterému zoologické zahrady v Česku přistupují.

„O mláďatech informujeme veřejnost, ale snažíme se je nepolidšťovat a nedělat z nich celebrity. Křtiny už nepořádáme, a to z toho důvodu, že veřejnost pak na naše zvířata pohlíží spíše jako na domácí mazlíčky a ne jako na zástupce volně žijících ohrožených druhů,“ vysvětluje krok mluvčí Zoo Liberec Barbara Tesařová.

Podobně se k tomu staví například zoologická zahrada v Ostravě nebo Hodoníně. Tam se loni v prosinci narodila vzácná bílá mláďata lvů jihoafrických. Stejně ale jako letošní přírůstek velbloudů dvouhrbých jména nedostanou.

Opačný názor má na pojmenovávání zvířat pražská zoo. Třetí nejnavštěvovanější turistický cíl v Česku bere křtiny jako možnost propagace, díky níž může návštěvníky i snáze o zvířeti poučit. Na konci srpna tak bývalý fotbalista Antonín Panenka pokřtil klokana Tondu a další trio vodních sportovců o týden později lachtana Edu.

„Jde o součást daleko širší otázky, a sice jak zvířata, jejich chov a ochranu prezentovat veřejnosti. Že bychom zcela a plošně upustili od pojmenovávání zvířat, není na pořadu dne,“ hájí křtiny mluvčí pražské zoo Lenka Pastorčáková.

Ponechat zvíře beze jména je ale trendem jak v Česku, tak ve světě. Zahrady k tomu však vedou i zhola praktické důvody.

„Jde i o to, že daný jedinec může být v rámci úzké spolupráce zoologických zahrad kdykoli převezen do jiné zoo, ale také uhyne nebo je v rámci managementu chovu usmrcen,“ naznačuje praxi, o které většina zahrad raději veřejně nemluví, tisková mluvčí Zoo Ostrava Šárka Nováková.

„Říkáme tomu managementová eutanazie,“ doplňuje liberecký zoolog Melichar. „Vždycky to vzbudí obrovskou nevoli, protože veřejnost na to není připravená. Ale do budoucna je to jediná cesta, jak budeme schopni provozovat zoologické zahrady,“ říká.

Zatímco v osmdesátých letech bylo podle Melichara unikum, pokud se narodila v zajetí například žirafa, dnes jsou kapacity zahrad po světě naplněné a jen obtížně se hledá pro nové jedince místo.

„Žirafí samec pak odchované mládě v expozici už nechce, vyhání ho odtamtud, drží ho pod tlakem, to zvíře tam vyloženě trpí, z toho prostě nevede cesta, která by byla řekněme přijatelná pro všechny,“ dodává Melichar s tím, že pak nezbývá nic jiného než zvíře utratit. Další možností je totiž buď antikoncepce, nebo oddělování samců a samic. Obě dvě alternativy jsou ale pro zvířata daleko méně přirozená než úhyn jedince jejich druhu, i když se to návštěvníkům zoo tak nemusí zdát.

Eutanazii, pokud proběhne pro zvíře bezbolestně, doporučuje v dokumentu z roku 2015 také Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA). Po aféře se zastřelenou žirafou z roku 2014 ale také nabádá své členy, aby v případě utracení populárního zvířete krok nejprve konzultovali s asociací.

EAZA sdružuje přes 300 zoologických zahrad v Evropě a na Blízkém východě. V Česku patří do asociace 14 zoologických zahrad. EAZA odhaduje, že její členové utratí asi tři až pět tisíc zvířat ročně. Většina zahrad totiž výroční čísla nezveřejňuje. Výjimkou je například kodaňská zoo, která počty usmrcených zvířat uvádí ve výroční zprávě. Loni tak utratila mimo jiné tři klokany. Tato zvířata pak mohou posloužit jako zpestření jídelníčku pro šelmy. V Česku lze ale tímto způsobem masožravce krmit jen po udělení speciálního povolení od hygieniků.

Doporučujeme

Další zprávy