Hlavní obsah

Komentář: Co by bylo, kdyby Facebook nebyl?

Michael Durčák
historik, novinář
Foto: Profimedia.cz

Dnešní svět je snad až příliš závislý na funkčnosti několika serverů v Kalifornii.

Reklama

7. 10. 7:00

Výpadek některých sociálních sítí nám připomněl, jak pevnými součástmi našich životů se produkty od Facebooku staly. Co kdyby příští výpadek netrval šest hodin, ale třeba týden? Nebo kdyby Facebook jednoduše skončil?

Článek

Asi nikoho nemrzel pondělní výpadek Facebooku, Instagramu a WhatsAppu více než samotného šéfa technologického gigantu Marka Zuckerberga. Během půldne přišel o více než šest miliard dolarů, což ho srazilo „až“ na páté místo žebříčku nejbohatších lidí světa.

A my všichni ostatní, kterým sociální sítě chyběly, jsme se mohli sejít třeba na Twitteru. „Ahoj doslova všichni,“ glosoval celou situaci oficiální účet Twitteru. Tweet mimochodem nasbíral už více než 3,3 milionu lajků.

Z krátkého výpadku pochopitelně těžili především přímí konkurenti Facebooku. Ostatně takový Telegram podle svých slov přijal za oněch šest hodin 70 milionů nových uživatelů.

Dva výše zmíněné příklady ukazují, že v případě dlouhodobého výpadku služeb z portfolia Facebooku by sociální sítě z našeho života nezmizely. Lidé by se jednoduše přesunuli jinam. To je triviální poznatek. Spousta jiných věcí by se ale radikálně změnila.

Pro komunikaci s přáteli a příbuznými, především těmi žijícími mimo EU, už dnes téměř výhradně používáme WhatsApp nebo Facebook či jinou sociální síť. Při jejich výpadku by mnozí z nás ztratili jedinou formu komunikace se svými blízkými v zahraničí, navíc poskytovanou zdarma. Možná ještě někde dokážete vyhrabat e-mailové adresy svých rodinných příslušníků, ale já o tom alespoň ve svém vlastním případě silně pochybuji.

Mnozí by jistě argumentovali, že s pádem Facebooku by ubylo dezinformací a falešných zpráv. To ale není fenomén, který přišel až se sociálními sítěmi. Je to staletí stará informační taktika, která vychází víc než z čehokoli jiného z obecné lidské povahy. Nehledě na médium, skrze něž se šíří. Takže by se přesouvala za lidmi.

Velice zajímavé by bylo sledovat, kam by se poděla veškerá inzerce, která směřuje na Facebook a Instagram. Jen v roce 2020 vydělal Facebook na reklamě 84,2 miliardy dolarů. U Instagramu to za loňský rok bylo necelých 14 miliard. Šestihodinový výpadek Facebooku vyšel firmu na tržbách zhruba na 79 milionů dolarů.

Nástup sociálních sítí zásadně změnil trh s reklamou, což, jak známo, tvrdě zasáhlo tradičnější média. Proč by si lokální malé a střední podniky platily reklamu v místních novinách, když dnes má vlastní bezplatnou facebookovou stránku snad každé železářství?

Nekrvácely zdaleka jen velké mediální domy sídlící v Praze nebo New Yorku. Facebooková reklama je problém, který rozežírá i malé komunity. Časopis The Atlantic nedávno přinesl rozsáhlý text mapující úpadek nejstarších novin ve státě Iowa na americkém středozápadě. A obdobné příběhy v různých mutacích najdete všude po USA.

Sociální sítě vzaly klíčový zdroj příjmů i malým médiím a z mnoha menších komunit napříč západním světem udělaly izolované bubliny závislé stále více na informacích z centra. Jenže témata a problémy ekonomických a politických center mnohé lidi na periferii – ať už ve Spojených státech, nebo u nás – zase tolik nezajímají. Často se úplně míjejí s prioritami lidí, které nezajímají nejnovější společenské a ekonomické trendy, ale zato se bojí o zaměstnání či další základní jistoty.

S úpadkem lokálních médií přestal být slyšet hlas periferie a o to hůře pochopitelným se pak v centru stalo její myšlení a politické volby, které tamní lidé činí. Kdyby Facebook a další sociální sítě zmizely a toky peněz namířené do reklamy se teoreticky vrátily do lokálních zdrojů, západní společnost by mohla být méně fragmentovaná, než je dnes.

Mnozí historici zmiňují, že jedním z klíčových rysů konce 20. století je neuvěřitelné zrychlení komunikace a dopravy. Zprávy by se k nám pořád dostávaly stále rychleji, jen informační toky by nebyly tak koncentrované do několika málo aplikací a redakcí na planetě.

Možná ale, že místo Facebooku a jeho aplikací by nastoupili přímí konkurenti. Třeba čínský WeChat. Ve zdejších končinách málo známá aplikace, přes kterou zvládnete posílat zprávy, objednat si v restauraci, nakoupit z e-shopů, zaplatit kartou v obchodě atd. Takové sociální „all in one“. A ke všem datům má přímý přístup čínská vláda. To je něco, o co mnozí z nás nestojí.

Ne že by to v případě Googlu, Facebooku, Instagramu a dalších služeb byla kdovíjaká idyla. Pokud je nějaká aplikace či služba „zadarmo“, pak skutečným zbožím, s nímž se v nich obchoduje, je uživatel a jeho data.

Výpadek Facebooku a dalších sociálních sítí nám znovu připomněl, jak mocné a vlivné některé technologické korporace jsou. Jeden ze sloupkařů Bloombergu dokonce nedávno navrhoval, aby Amazon a Facebook dostaly vzhledem k charakteru a podstatě své moci místo v OSN.

Facebook je skutečně mocný. Možná až moc mocný – a je selháním centrálních vlád a antimonopolních orgánů, že něco takového dopustily. Žádná soukromá firma by neměla mít moc svým zásahem přímo a zásadně ovlivnit třeba probíhající volební kampaň, jako se to stalo v případě amerických prezidentských voleb a článku New York Post o laptopu Huntera Bidena.

Jenže koncentrace moci a informací v několika rukou je současně něco velice pohodlného, s čím se společnost částečně sžila, jak před pár lety připomínal v rozhovoru pro Aktuálně.cz třeba autor legendárního Trainspottingu Irvine Welsh.

Kdyby Facebook a další sociální sítě jednoduše zmizely, svět by se stal zase složitějším, méně propojeným. Ale možná by si více porozuměl. Jeho nespornou výhodou by ale bylo, že by byl méně závislý na funkčnosti několika serverů v Kalifornii. Stojí nám to za to?

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované