Hlavní obsah

Komentář: Jak máme změnit způsob života? Co Greta v OSN neřekla

Jan Lipold
šéfkomentátor

Emotivní řeč Grety Thunbergové v OSN vzbudila zaslouženou pozornost.Video: Klára Mališová, Reuters

 

Reklama

Klimatické summity jsou fajn a plány, o kolik snížit emise, životně důležité. Ale dává nám to smysl?

Článek

Když nezměníme způsob života, riskujeme život samotný. Lidé chtějí vidět konkrétní činy, čas se krátí, apeloval na klimatickém summitu generální tajemník OSN António Guterres.

Máme dluh vůči planetě a musíme změnit náš životní styl, přidala se slovenská prezidentka Zuzana Čaputová.

Střih. V ten samý den umožnilo zastupitelstvo Olomouckého kraje přeměnit 44 hektarů úrodné půdy na takzvanou strategickou zónu.

Na ploše odpovídající velikosti asi 67 fotbalových hřišť má údajně vyrůst Národní biomedicínské a biotechnologické centrum. Pozemky patří developerovi a jak upozornila MF Dnes, k projektu, který byl domluven před pěti lety, se momentálně nikdo aktivně nemá. Kritici se obávají, že tam vznikne jen prostor na výstavbu dalších logistických hal a že – jako na stovkách míst – ublíží krajině.

„Logicky“ se dá bezpochyby namítnout, že taková věc by život na Zemi nezahubila. Že drancování přírody mívá i mnohem horší podobu a sáhnout do svědomí si mají na prvním místě jiní. Že přít se o nějaké další haly na poli navíc je cimprlich, protože na změnu klimatu mají účinek nula celá nula nula jedna.

Může být. Každé takové z přírodních zdrojů ukrojené kolečko salámu ale zároveň znesmyslňuje ty na nejvyšší úrovni pronášená slova a ohlašované činy. Tichý vzkaz zní: Ať si ti nahoře říkají, co chtějí, naše „realita“ (od které jsou odtržení), je tohle. Dluh vůči planetě? Změnit způsob života? To počká, my „teď musíme“. Budovat, rozvíjet, kráčet vpřed. Samozřejmě – a scestně.

Pro názornost by bylo dobré zařadit v televizních zprávách obě dvě reportáže za sebou. Jestli napřed zastupitelstvo z Hané, nebo summit z New Yorku, na tom nesejde. Něco tu nehraje, to se dá poznat.

Český filozof Milan Machovec (1925–2003) na sklonku života hodně uvažoval o tom, jak odvrátit hrozící zánik. Lidstvo zřejmě nelze zachránit skrze jeho vlastní vůli, protože k záchraně života na planetě prostě člověk není ani geneticky naplánován (vyvíjel se v statisících letech, kdy ekologické hrozby neexistovaly), ani „vychovatelný“, napsal. Bojovat s hrozbami globální smrti je podle něj samo o sobě málo: jde o duchovní a kulturní hodnoty, v jejichž jménu se takový boj vede, a bez mravní obrody je vše marné.

Když se to pokusím snést na hanáckou černozem: dokud nám – společně – nebude připadat evidentní, že například betonování zemědělské půdy kvůli šeredným průmyslovým halám je něco nemravného, a to tak, že přes to takzvaně nejede vlak, nemáme z dlouhodobého hlediska šanci. Tím pádem jsou důležité i symbolické případy. Ždímání planety nedostaneme pod kontrolu jen „opatřeními“ ani „vědou“, ale hlavně skrze myšlení. Vynález typu „chytrá Země“ nás nevytrhne.

To, že z jakékoli potíže – i hrozivé – dřív nebo později tak či nějak vybruslíme, je podle profesora Machovce „jedna z nejnebezpečnějších pověr lidské zpupnosti“.

Kdyby ještě žil, možná by měl v OSN promluvit hned po Gretě Thunbergové. Nebo spíš před ní.

Reklama

Související témata:

Doporučované