Hlavní obsah

Komentář: „Není to pravda, ale mohla by být.“ Trump se zapíše do dějin

Jan Lipold
šéfkomentátor
Foto: Profimedia.cz

Donald Trump v továrně firmy Honeywell ve Phoenixu, 2020.

Reklama

10. 8. 2020 14:30

Trumpův volební klip retušuje z fotografií protikandidáta to, co se Trumpově kampani nehodí. Další ukázka, že na faktech záleží čím dál míň.

Článek

Videoklipy z americké volební kampaně, to není žádná nedělní škola. Dřív se dokonce i v těch oficiálních dalo narazit na kousavý vtip, ta doba je ale zřejmě ta tam. S Trumpem jde legrace stranou.

Samotné použití hrubé síly by bylo otázkou vkusu a reklamního účinku. Když ale Trumpova kampaň nasadí Photoshop, aby z Bidenových fotek vymazala to, co neladí s její fabulací o osamělém, vyhořelém, beznadějném levičákovi, je to jiná písnička.

Trump, který je schopen vyprodukovat neomezené množství tweetů na téma fake news, se k tomu žánru sám hlásí, respektive se jím uchází o hlasy voličů. Dobře, alespoň víme, tedy Američané vědí, na čem jsme.

Je příznačné, že nejde o žádné metody sofistikované manipulace ve stylu deep fakes, ale o starou dobrou retuš. Jak ji známe z Orwellovy antiutopie a komunistické reality.

Stalinovi cenzoři odmazali náčelníka NKVD Ježova a ti Gottwaldovi zase z balkonu Clementise, kdežto u Bidena se jedná o méně podstatné součásti původních snímků, to je rozdíl. Princip – pozměnit skutečnost, aby se s ní dalo lépe švindlovat – zůstává. Nepřiznaný. Není to jako plno jiných věcí na internetu fór.

Donald Trump ztělesňuje princip, který spoustě politiků po celém glóbu nesmírně vyhovuje: na faktech nezáleží. Neplatí obtížná fakta, ale snadné emoce. Takže vlastně neplatí nic. Důvěru v média, která se (mimo emocí) pokoušejí pracovat s fakty, je zapotřebí rozežrat a pak z toho těžit komunikací napřímo. To známe.

Taková zbraň by ale byla sama o sobě slaboučká, nebýt rovnocenné nebo spíš rozhodující spoluúčasti druhé strany. Těch, kdo naslouchají, takovou zprávu podvědomě žádají a staví na první místo náladu a vzrušení, ne faktografii.

Ale asi nikdo z nás nemá dva oddělené šuplíky „srdce“ a „rozum“ (ani v novinách to nejsou dvě různé rubriky). Jde o to, aby emoce s fakty „spolupracovaly“ a navzájem se na sebe „ohlížely“. Což je pod náporem sdílených vášní i sdílených informací a kvůli rozbití pozornosti čím dál těžší. To známe.

Bez ohledu na to, jak volby dopadnou, samo použití Trumpovy fakeové inzerce ilustruje úspěch pojetí „není to pravda, ale mohla by být“. A záleží na tom snad, když „všichni lžou“? Opatřit si emoce mas nikdy nebylo snazší. Starý praktik showbyznysu Trump to pochopil do důsledků a tím se zapíše do dějin.

Sdílejte článek

Reklama

Související témata:

Doporučované