Článek
Již téměř měsíc dost pečlivě sleduji, co dělají různé evropské vlády, aby byl dopad koronavirové krize na jejich země co nejmenší. Nedá se pak vyhnout srovnání s Českem. Zatímco ve zdravotnických opatřeních patříme jasně ke špičce Evropy, v opatřeních ekonomických jsme mezi nejhoršími. Vláda se totiž rozhodla, že sice bude pomáhat, ale udělá všechno pro to, aby zároveň co nejvíc ušetřila.
Bylo to dokonale vidět na pondělní tiskové konferenci. Opět jsme se od ministrů dozvěděli, kolik dalších miliard půjde na záruky a úvěry firmám, aby zvládly krizi. A jistě to nebyla poslední tisková konference, na níž létaly miliardy zleva doprava. Problém ale je, že naprostá většina naslibovaných miliard zůstává na papíře vládních tiskových zpráv.
Když potřebujete pomoc, řešíte tři základní kritéria pomoci: její velikost, rychlost a složitost či dostupnost. Je to vlastně stejné jako u vážné nehody dvou autobusů. Nestačí poslat jednu sanitku, nemůže přijet za tři hodiny a záchranář se nemůže dožadovat jmenného seznamu cestujících před tím, než poskytne pomoc.
Jak si tedy vládní programy z pohledu těchto kritérií stojí?
Začněme Antivirem, tedy pomocí s udržením pracovních míst. Velikost pomoci je dostatečná a rozumně nastavená, rychlost naopak nedostatečná. Místo aby zaměstnavatel pouze předal data pro platby a peníze zaměstnancům posílal rovnou stát, musí zaměstnavatel nejprve někde sehnat peníze na výplaty a teprve poté žádat o jejich refundaci. Pomoc je také zjevně příliš složitě dostupná. Pokud je kvůli chybám nutno zamítat 70 procent žádostí, fakt chyba nebude na straně žadatelů. Kvůli zbytečným byrokratickým chybám je tedy devalvován účinný nástroj pomoci.
Druhým důležitým programem pomoci je podpora živnostníků zasažených krizí. Velikost pomoci (500 korun na den) je nastavená rozumně, rychlost na české poměry výborná – první žadatelé měli peníze na účtu třetí den po přijetí zákona. Složitost minimální i díky možnosti zaslat žádost jen e-mailem, čehož využilo plných 60 procent žadatelů. Tento program – dodávám snad trochu samolibě – funguje dobře i proto, že po fiasku s první verzí se ministryně Schillerová rozhodla návrhy konzultovat s lidmi z praxe a brala naše návrhy vážně.
Dál tu máme úvěry a záruky, tedy programy Covid I, II, Praha, výhledově III atd. atd. Velikost pomoci je zcela nedostatečná mimo jiné proto, že řada firem těžce zasažených krizí na záchranné úvěry nedosáhne. A proč? No protože podnikají v oborech zasažených krizí! Z pohledu významné části české ekonomiky je tato forma pomoci nulová. Rychlost je tragická – firmy čekají na reakci celé týdny, zpracování se vleče, protože vláda úkol hodila na instituci, která na to nebyla ani v nejmenším vybavena. Složitost je u úvěrů vysoká vždy, ale podle mnoha ohlasů je v tomto případě zcela extrémní. Vlády okolních zemí navíc do firem pumpují hotové peníze. Takže až krize pomine, budou mít německé, holandské či rakouské firmy dostatek likvidity, zatímco jejich vyhladovělí čeští konkurenti budou snadnou kořistí pro převzetí.
Zajímavým nápadem bylo „ošetřovné“ pro živnostníky. Velikost pomoci je v pořádku, jsem rád, že vláda nakonec srovnala podmínky pro všechny, kdo se musí starat o školou povinné děti. Rychlost pomoci je asi na maximu toho, co může Ministerstvo průmyslu zvládnout. Složitost je ale opět zoufalá – proč se musí k žádosti dokládat potvrzení školy, že byla zavřena, když všechny školy zavřela vláda? Oprávněnost žádosti by šlo jednoduše ověřit nahlédnutím do centrálního registru obyvatelstva. Pokud by tedy česká státní správa žila ve 21. století a měla propojené databáze.
Podpora cestovního ruchu, tedy toho nejzasaženějšího segmentu, je zatím nulová. Připravili jsme návrh na záchranu, pravidelně jednáme s Ministerstvem pro místní rozvoj a na mnoha věcech se shodujeme. Ale resort zatím nemá žádné peníze, jež by dokázal nabídnout sektoru, který zaměstnává 240 tisíc lidí a každý rok do veřejných rozpočtů odvádí sto miliard korun. Zachránit penziony, restaurace nebo lázně by bylo chytrou a rychle návratnou investicí, vláda ale raději schvaluje nové dotace zemědělcům.
Podpora českých výrobců ochranných pomůcek? Velikost naprosto neadekvátní, rychlost naprosto zoufalá, složitost neuvěřitelná. Víc není potřeba říkat. Vláda správně chtěla transformovat Česko v zemi pro budoucnost. Právě tady měla unikátní možnost to udělat, ale místo toho se rozhodla podpořit výrobu ochranných pomůcek americkou firmou. Pořád pevně doufám, že tlak českých univerzit i firem to ještě může změnit.
Stačilo přitom tak málo, aby krizové vysvědčení vlády dopadlo mnohem lépe. Na začátku stačilo pomoci s likviditou zejména malým firmám. Všechna opatření měla být konzultována s lidmi z praxe, jsem si na sto procent jist, že by pak dávala mnohem větší smysl. Hlavním kritériem finančních programů měla být jejich schopnost udržet podnikání v chodu, nikoliv ošetřovat rizikovost pohledávek bank. Právě to dnes vede k neúčinnosti všech úvěrových programů COVID.
A především je nutné lidem i firmám jednoznačně říct, že stát jejich podporu myslí vážně a že je nenechá padnout. Podnikatelé toho zvládnou hodně, pokud budou mít jistotu. Zmatky, chyby a protichůdná prohlášení členů vlády ale žádnou jistotu nedávají. Proto na závěr prosím členy vlády a jejich poradce: diskutujte mezi sebou, ale nám sdělte až konečný výsledek, na který se můžeme spolehnout. Chceme vládu, které můžeme věřit.
