Hlavní obsah

Komentář: Svět hlasuje o miliardách Elona Muska a nedává to smysl

Miloš Čermák
komentátor
Foto: Profimedia.cz

Elon Musk při návštěvě rozestavěné továrny automobilky Tesla v německém Grünheide v srpnu 2021.

Reklama

10. 11. 7:00

Nejbohatší lidé s námi hrají Monopoly. I proto je těžké jejich papírové peníze spravedlivě zdanit.

Článek

Po „odstranění“ Donalda Trumpa je největším bavičem na Twitteru Elon Musk. Ví, jak na sebe upoutat pozornost, a dokazuje to i jeho poslední kousek, když se v anketě zeptal 67 milionů followerů: Mám prodat deset procent svých akcií v automobilce Tesla?

Tomu říkám pořádná zábava na víkendový večer. Kam se hrabe hlasování o to, kdo vypadne ve StarDance. Zvlášť když tam celebrity naopak chybí.

O penězích Elona Muska hlasovalo 3,5 milionu uživatelů a mírná většina odpověděla „ano“. Znamená to, že – pokud dodrží svůj slib – Musk prodá zhruba 17 milionů akcií, což v době psaní toho textu dělá asi 19,8 miliardy dolarů. Sníží tak svůj podíl ve firmě, kterou řídí, na zhruba 15,5 procenta.

Jenže co to znamená doopravdy? Chce mít Elon Musk ty peníze proto, aby mohl případně zaplatit daň z nerealizovaných zisků, o kterých se však zatím pouze spekuluje? Nebo to využil jako příležitost zpeněžit část akcií Tesly, které jsou podle názoru většiny analytiků silně nadhodnocené?

Anebo se jenom baví našim údivem, rozpaky a nejistotou? Jako už mnohokrát předtím?

Pozor ale, nenechme se úplně zmást. Ony to totiž zase taková švanda a legrace nejsou.

Elon Musk je s odhadovaným majetkem kolem 330 miliardami dolarů nejbohatší muž světa, a to dokonce s poměrně velkým náskokem před Jeffem Bezosem. Nutno ale připomenout, co víme, byť na to někdy zapomínáme: Většina peněz nejbohatších lidí světa existuje pouze „na papíře“.

Nejsou nikde v bance ani v hrníčku v kredenci, ale ve formě akcií či podílu ve firmě, které miliardáři vlastní. Tvůrci žebříčků je samozřejmě do jejich osobního majetku počítají, a i proto čteme, když jdou akcie nahoru (tak jako se to stalo u Tesly v posledních třech měsících, kdy vyskočily o 75 procent), že „zbohatli“, případně „zchudli“.

Účetně vzato však o žádné příjmy nejde, a tudíž se z nich ani neplatí daně. Což může vést k tomu, že osobní daně nejbohatších lidí světa jsou často nízké nebo nulové. Například Elon Musk jako fyzická osoba zaplatil na daních z příjmu v roce 2018 nula dolarů.

Je politickou – a do značné míry i filosofickou – otázkou, jak na tento fakt pohlížet a zda s ním případně něco dělat. Pro řidiče autobusu nebo prodavačku v supermarketu (a ostatně i pro autora tohoto textu) může být poměrně znepokojivé, když si přečte, že ze svých skromných příjmů zaplatili víc než nejbohatší muž planety.

Na druhou stranu je každému zřejmé, že nepřímo „doručil“ Elon Musk do nejrůznějších veřejných pokladen (ať už amerických federálních či státních, anebo kterýchkoli jiných států, kde globální Tesla působí) ohromné množství peněz. Není černý pasažér ekonomického růstu, ba naopak osobně spoluvytváří ohromné hodnoty, které tento růst pomáhají realizovat.

Pro politiky je snadné žádat: „zdaňte miliardáře“, zvlášť pro politiky populistické a zvlášť v době, kdy protipandemická opatření veřejné pokladny vyprázdnila. Zde jsou kořeny návrhu amerických demokratů na zdanění některých „nerealizovaných zisků“, tedy oněch zmíněných papírových příjmů, které vznikají pohybem akcií.

Konkrétně u Elona Muska jde o zdanění akcií, které získal opcí z roku 2012, v současné hodnotě asi 30 miliard dolarů. Daň by mohla činit kolem deseti miliard dolarů.

Představa miliardáře, který rozbijí prasátko a posílá peníze státu (tak jako to my ostatní děláme každý rok na jaře), je samozřejmě mimořádně příjemná a atraktivní. Navozuje iluzi jakési vyšší spravedlnosti a toho, že jsme si všichni rovni. Ale je to opravdu iluze, obojí: obecná spravedlnost není a rovni si nejsme.

Daně se sice počítají podle aritmetických vzorečků, ale tím jejich exaktnost končí. Nejsou obecným principem ani přírodním zákonem. Daně jsou lidský konstrukt, nedokonalý, a tudíž i nelogický. Můžeme perfektně logicky zdůvodnit, proč má nějaký druh daně existovat (ať už z nemovitosti, nebo miliardářská), ale zrovna tak bychom logicky vysvětlili, proč je ta samá daň nesmyslná. Je to pouze věc názoru, postoje a optiky.

To je taky důvod, proč daňové systémy i těch nejvyspělejších a ekonomicky nejlépe fungujících zemí jsou často tak nekonzistentní a zmatené. Ano, volný trh vede k tomu, že bohatí bohatnou a chudí chudnou. Není to důkaz, že kapitalismus nefunguje, ba právě naopak. Takhle má fungovat. Jak v jedné přednášce říká kontroverzní kanadský akademik Jordan Peterson: Když doma večer budete hrát Monopoly, hra skončí ve chvíli, kdy vítěz má všechno a ostatní nic. To je kapitalismus.

Jakž takž to funguje a my víme, že opak – tedy snaha o to, aby všichni měli stejně – nefunguje vůbec. Úkolem moderní civilizace je zařídit, abychom v reálném světě ony Monopoly nikdy nedohráli. A k tomu coby nedokonalý prostředek slouží právě daně. Nelogicky, často chaoticky přerozdělujeme peníze ve společnosti a spoléháme se na to, že to nakonec nějak „vyjde“.

A když to momentálně nevychází, jako teď zrovna ve Spojených státech, kde Bidenově administrativě bude chybět 1,85 bilionu dolarů na sociální výdaje a boj s klimatickou změnou, je třeba daňový systém trochu „poštelovat“. Znovu – nehledejme v tom logiku. V takovém případě se nebere tam, kde je to spravedlivé či správné, ale tam, kde nějaké peníze vzít lze.

Miliardáři jsou jasným cílem. Zejména proto, že Monopoly se jim v posledních letech daří hrát velmi dobře. Nikdy v minulosti nebyl majetek rozdělen ve společnosti tak nesymetricky. Jedno procento nejbohatších vlastní 40 procent veškerého světového bohatství, spočítali ekonomové. To je Paretovo pravidlo „na steroidech“, s nadsázkou řečeno.

Ale bavíme se o reálném světě anebo spíš o oněch teoretických Monopolech s papírovými penězi na stole v obýváku? Upřímná odpověď zní, že je to „někde mezi“. V reálném světě v podstatě neexistují miliardy dolarů, jakkoli o této sumě stále čteme. A jakkoli víme, že zatímco Elon Musk „vlastní“ 330 miliard dolarů, Jeff Bezos je druhý s 220 miliardami.

Ehm, opravdu? Mimochodem miliarda dolarů je suma, u které selhává lidská představivost. Známe srovnání mezi milionem a miliardou: Zatímco milion vteřin představuje časový úsek asi 12 dní, miliarda vteřin je 31 let.

Mám ještě jeden příklad: Kdyby hypotetický mořeplavec z lodi Kryštofa Kolumba, který se v roce 1492 usadil v Americe, vydělal každý den (!) milion dolarů (v dnešních penězích), nebude mít dodnes tolik, kolik v roce 2021 činí odhadovaný majetek Jeffa Bezose. Aby na něj dosáhl, musel by vydělávat ještě dalších 71 let.

Jinými slovy, bavíme se o sumách, které nedávají žádný smysl. Které nelze vydělat ani utratit, a které tím pádem nelze ani zdanit. Které fakticky neexistují. Žebříčky nejbohatších lidí ve skutečnosti neměří jejich bohatství, nýbrž vliv. Nemají nic společného s tím, jak jsou dotyční lidé bohatí, tedy v tom smyslu, jak tomu my ostatní rozumíme.

Možná by větší smysl dávalo – po vzoru papírových akcií – nazývat jejich majetky „nerealizovaným bohatstvím“. Elon Musk je toho dobrým příkladem. Ano, cestuje soukromými letadly, asi u sebe nenosí hotovost a nesplácí hypotéku. Ale jeho majetek je jen číslo. Ostatně nedávno se teatrálně zbavil všech svých nemovitostí a tvrdí, že fyzicky nechce vlastnit vůbec nic.

Principem daně je to, že někde peníze vezmete a přemístíte je někam jinam. Nejlépe tam, kde jsou momentálně víc třeba, aby společnost fungovala. Nebo si to aspoň myslíte. Ale u vlivu to takhle jednoduše udělat nejde. Lze ho ubrat, ale ne přemístit. Elon Musk má vliv, ne peníze. Deset miliard dolarů, které případně zaplatí jako daň, jsou čistě symbolické. Kapka v moři. On nezchudne a americká státní pokladna nezbohatne.

I role Elona Muska je v této hře jen a pouze symbolická. Ale je zajímavé a zábavné, že se tím hlavním aktérem stal právě on. Vždyť je přece jedním z těch, kteří hledají řešení problémů dnešního světa. Může jím být elektromobilita bojující s klimatickou změnou nebo dobývání vesmíru, kam by lidstvo mohlo v budoucnu expandovat z přelidněné planety.

A ta otázka je jednoduchá: Věříme tomu, že Elon Musk (a spolu s ním další šéfové technologických i jiných velkých firem) vědí, jak má vypadat naše budoucnost? Anebo bude lepší tak jako v minulosti jen zamíchat papírovými penězi na stole? Jenže – a to je ještě důležitější otázka – bude to stačit? Budeme i po roce 2021 hrát stále Monopoly?

Jsme v delikátní situaci, což ještě v posledních 18 měsících zvýraznila pandemie. Svět se za posledních 30 let výrazně změnil. Zdanění akciových opcí Elona Muska je kosmetickou záležitostí, která však může mít dalekosáhlý symbolický význam. Protože dnešní debata o sociálních médiích, klimatické změně a nejbohatších lidech světa není ničím menším než referendem o tom, jestli i nadále chceme žít ve světě a kráčet do budoucnosti, kterou nám určila technologická revoluce po roce 1990.

Součástí toho je i otázka, jestli jsou Elon Musk a spol. naší potenciální záchranou anebo nebezpečím. Jestli je brilantním vizionářem anebo jen zlobivým dítětem. Beru jako poměrně nešťastné, že jeho klauniády na Twitteru zatím naznačují spíše to druhé.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované