Hlavní obsah

Komentář: Ulevilo se. Prezidentovi i republice

Martin Čaban
Komentátor
Foto: David Neff, Seznam Zprávy

S premiérstvím to zřejmě Petru Fialovi vyjde vcelku hladce. To je dobrá zpráva.

Reklama

5. 11. 17:00

Andrej Babiš i Petr Fiala zúžili prezidentovi manévrovací prostor na minimum, což se vyplatilo. Přes nejisté vyhlídky a možné komplikace český parlamentarismus drží.

Článek

Pokud někdo v pátek před polednem slyšel v okolí Truhlářské ulice v centru Prahy hlasitou ránu, mohlo to být tím, že Petru Fialovi, šéfovi ODS, lídrovi koalice Spolu a kandidátovi na premiérský post spadl kámen ze srdce. To když prezident Miloš Zeman v nečekaném rozhovoru pro Frekvenci 1 potvrdil, že Fialovi svěří zřejmě už první pokus o sestavení vlády.

Jsou to vlastně dobré zprávy nejen pro Petra Fialu, ale i pro celý český ústavní pořádek. Dobrá zpráva je, že je prezidentovi lépe. Nejen že to je lidsky vítané, ale také si díky tomu snad budeme moci odpustit experimenty s ústavním Článkem 66.

Vůbec nejlepší zpráva ale je, že Miloš Zeman tentokrát – a prozatím – odolal a nepustil se do jindy tak oblíbených kreativních výkladů vlastních ústavních pravomocí.

Je to ovšem nepochybně i důsledek toho, že jak končící premiér Andrej Babiš, tak nastupující opoziční koalice využili prezidentovy hospitalizace a zúžili Zemanův manévrovací prostor na minimum. Babiš tím, že předem odmítl případné pověření sestavením vlády. A Petr Fiala a spol. tím, že od prvních momentů po volbách zcela správně a jasně deklarovali ochotu spolupracovat a postavit jasnou sněmovní většinu. V takové situaci je jakýkoli výlet na hranice prezidentských pravomocí velmi riskantní.

Nenechme se mýlit, i v takové situaci by prezident podle Ústavy mohl jmenovat premiérem, kohokoli by zrovna chtěl. Případně bazírovat na tom, že zdaleka nejsilnější poslanecký klub má hnutí ANO, takže by mělo dostat šanci stavět vládu. Anebo se pustit do různých jiných obstrukcí, které by nástup nové většiny k moci komplikovaly. Jenže za cokoli z toho, co by prezident za stávající situace udělal, by mohl také velmi draze zaplatit.

Debaty o „zdravotním“ ústavním Článku 66 jsou alespoň na čas zažehnány, ale stačilo by se soustředit na pár pasáží ve zprávě prezidentského lékařského konzilia, aby se zase rychle obnovily. A když ne 66, tak je tu ještě Článek 65, který umožňuje poslat soupis prezidentových ústavních hříchů ve formě žaloby k Ústavnímu soudu. To už se sice jednou nepovedlo, ale parlament je dnes poskládán jinak než tehdy. V Senátu by se třípětinová většina pro žalobu opět našla a v nové Sněmovně je k ní rozhodně blíž než v té staré.

Dá se očekávat, že při sestavování vlády Petr Fiala o prezidentovi ještě uslyší. Pokud Miloši Zemanovi zdraví dovolí, a pokud se kandidátem na ministra zahraničí skutečně stane mladý Pirát Jan Lipavský, není pochyb, že dojde minimálně na pár nepříjemných poznámek. A vyloučit se nedají ani obstrukce podobné těm, které jsme viděli, když se do Černínského paláce chtěl dostat prezidentem neoblíbený sociální demokrat Miroslav Poche.

Rozhodně jsme ale v daný okamžik oběma nohama pevně v parlamentní republice, což bohužel v posledních letech i kvůli Zemanovým ústavním excesům vůbec nebývalo zvykem. Jak dlouho tento pevný postoj vydrží, je samozřejmě otázkou, možných komplikací může přijít dlouhá řada. Pro tuto chvíli je ale poslední vývoj vítanou úlevou. Pro zemi a věřme, že i pro Miloše Zemana.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované