Hlavní obsah

Komentář: V Německu to vypadá na semafor a dva křížky pro Lascheta

Jiří Hošek
zástupce šéfredaktora
Foto: Profimedia.cz

Nástupce Angely Merkelové v čele CDU Armin Laschet na povolební tiskové konferenci. CDU/CSU pod jeho vedením zaznamenala nejhorší výsledek od roku 1949.

Reklama

27. 9. 18:00

U našich západních sousedů jsou sice sečteny hlasy ve volbách, ale podoba nové vlády ještě může být pěkně daleko. Vzkaz daný voliči nicméně možnosti významně zužuje.

Článek

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Kancléřem se v Německu stává ten, kdo přinese do Bundestagu dohodu o většinové koalici.“ To je asi tak jediná věc, ve které má Armin Laschet, předseda CDU a lídr konzervativního tábora v čerstvě prohraných volbách, pravdu. V podstatě ve všem ostatním se podsaditý chlapík vznáší na jakémsi virtuálním obláčku, v jehož existenci v podstatě věří jen on sám.

Když vyhrajete jen v jedné ze šestnácti spolkových zemí a stejně nárokujete klíče od kancléřství, dalo by se to skoro označit za drzost. Tím spíš, když vedete kandidátku ve volbách, které skončí jasně nejhorším výsledkem vašeho uskupení od druhé světové války. A těsně prohrát prostě není marketingově to samé, co vyhrát.

Politická mapa Německa se přes noc změnila tak, že Der Spiegel píše oprávněně o „konci černé republiky“ v narážce na to, že okrsků vyznačených tradiční barvou CDU výrazně ubylo. CDU sama sebe vždycky označovala za Volkspartei, lidovou stranu ve smyslu šíře svého tematického záběru i popularity, a vysílala signály, že soumrak formace by byl i soumrakem pro Německo. Tři čtvrtiny lidu voličského teď ukázaly křesťanským demokratům záda a i z tohoto pohledu by možná „jamajská“ koalice CDU/CSU, Zelených a liberální FDP sice dávala smysl matematicky, ale ne z hlediska vzkazu od voličů.

Armin Laschet v neděli špatně přeložil svůj volební lístek, a tak dva křížky vyznačené u jeho mateřské CDU byly jasně vidět. Na dva křížky to ostatně vypadá i u samotného Lascheta, a to v kolonce „možný kancléř“ a možná brzy i v řádku s popiskem „předseda CDU“. Z tak zjevného neúspěchu se totiž nevykroutí a křesťanští demokraté se poraženeckého cejchu zářijové neděle ztělesňovaného panem Laschetem budou chtít zbavit.

Kdo tedy bude v Německu vládnout? Nejreálněji vypadá „semafor“, tedy červeno-žluto-zelená kombinace sociálních demokratů, liberálů a Zelených. Jenže jak čerstvě připomněl spolupředseda Zelených Robert Habeck, nová vláda musí mít „jasný plán a jasnou identitu“. No a právě s onou identitou, ale i s programem může mít tahle barevná kombinace zásadní problém. Červeno-zelený průsečík se najde celkem snadno, ale přimíchat do toho „žlutou“ lásku ke svobodě a rozpočtové úspory může být sakra potíž. Nemluvě o tom, že levicové křídlo SPD před volbami liberálům nadávalo za jejich údajně „nespravedlivý neoliberalismus a voodoo ekonomiku“.

Je to tedy přece jen šance pro Jamajku? Ve spolkových zemích Hesensko a Bádensko-Württembersko jsme byli svědky úspěšné koaliční spolupráce mezi CDU a Zelenými. V ekonomických otázkách mají zase křesťanští demokraté nejbližší spojence v liberálech. Zase ale připomenu výše zmíněné brzdy – Laschetovu historickou prohru a zjevný odklon voličů od černé barvy.

Semaforová koalice se sociálním demokratem Olafem Scholzem v čele je tak přece jen nejpravděpodobnější. Ale nepůjde to ani rychle, ani snadno. Liberálové a Zelení jsou ženiši, kteří budou žádat pořádně tučné věno. A že nepůjdou s SPD do chomoutu na první dobrou, dali najevo už prohlášením, že jsou připraveni jednat i o Jamajce. Zajímavý politický podzim v Německu nedělí neskončil, ale teprve začal.

Sdílejte článek

Reklama

Související témata:
SPD (Sociálnědemokratická strana)

Doporučované