Hlavní obsah

Komentář: Covidová krize má řešení. Chybí nám ale odvaha i schopnosti

Ivan Gabal
sociolog, analytik
Foto: David Neff, Seznam Zprávy

Zdravotnictví není první linie obrany. Je to naopak linie poslední, za kterou už jsou jen zdi hřbitovů.

Reklama

24. 11. 17:00

Dosavadní covidová strategie „necháme to na vás, pokud nechcete, tak nemusíte“ je u konce s dechem. Vystřídá ji opět jen státní bankomat pro všechny, nebo začneme konat?

Článek

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Nemocnice a JIP se začínají opět plnit a vláda zvažuje lockdown a povinné očkování alespoň pro seniory, případně vybrané profese. Česko se zařadilo v počtu nakažených do desítky nejhorších zemí na světě. Spolu s námi také Slovenko, Rakousko a Slovinsko. Napětí roste, ale v podstatě nikdo nic nedělá a vše dopadá plnou vahou na zdravotnictví, sestry a lékaře. Ti zase padají z toho, jak na ně všichni kašlou.

Kudy dál? Hlavní princip zní: Obrat nemůže být jednoaktový krok nebo politika.

Jsme-li na limitu a nedokážeme-li věcmi pohnout, je třeba se rozhlédnout, kde lze vývoj odblokovat. Blokováni jsme přitom z mnoha stran, výsledkem bude synergie nebo konflikt různých vývojových vektorů, jejichž pohyb vyžaduje samostatné politiky.

Zdravotnictví není první linie obrany. Je to naopak linie poslední, za kterou už jsou jen zdi hřbitovů. První linií je chování lidí, a protože jde o chování různých skupin, jde o komplikovanou společenskou dynamiku, do níž vstupují individuální psychologie a psychiky stejně jako mocné skupinové ideologie a psychózy. Tady vstupují do hry společenské a behaviorální faktory.

Ekonomika byla dosud spíše v závěsu a dopadaly na ni důsledky, přitom sama generuje prostředky na obranu a je významným zdrojem starostí většiny lidí.

V minulé vlně jsme si pomáhali mimořádnými ústavními právními prostředky: nouzovým stavem, který sice obranu usnadnil, ale zároveň byl zdrojem velmi nehezkých jevů a přehmatů. Jakmile pominul, soudy rušily jedno omezení za druhým a vláda v podstatě ztratila kontrolu nad vývojem, protože jej nezvládla legálně regulovat. Behaviorální tedy znamená také právní a legální.

Podíváme-li se na složení expertního týmu nové koalice, nevidíme tam ani psychologa, ani sociologa, ani ekonoma, ani právníka. Vypovídá to nejen o naší schopnosti poučit se z vlastních chyb, ale zejména o nedostatečném vhledu do struktury a dynamiky problému.

Když jsem byl na vojně, utopili se v letních měsících tři vojáci při koupání. Výsledkem byl rozkaz velitele Západního vojenského okruhu, kterým zakázal koupání všem. Přesně podle zdravotního pravidla majora Tomča pro marodku 68. motostřeleckého pluku: „Lékař léčí, soudruzi, velitel uzdravuje!“ Pokud nebudeme znát pravděpodobné přispění jakékoli politiky k žádoucím změnám, nepokoušejme se o ni, ale zároveň si nemysleme, že jednou změnou otočíme celý vývoj.

Vyčerpávají se limity zdravotnictví, ale i trpělivosti samotných zdravotníků. Často je přítomen pocit házení hrachu na zeď, a to jak vůči politikům, tak vůči veřejnosti. Zdravotníci vědí, že na palubě Titaniku se tančí, aniž by se pumpovala voda – v tomto případě především důslednou vakcinací.

Pokusím se naznačit odblokování několika bariér tam, kde jsme dnes s dosavadními prostředky na konci sil a možností.

Zaprvé – ekonomika je nástroj, rozpočet není jen bankomat. Dopady covidu na ekonomiku byly silné. Zastavením mnohých podniků v lockdownu i rozdělením obrovských částek na záchranu firem a zaměstnanosti a na prevenci bankrotů. Řekněme si otevřeně a srozumitelně: Máme-li zájem na prevenci a zachraňujeme-li firmy a pracovníky pomocí veřejných prostředků, máme všichni právo požadovat, aby se zachraňovaní aktéři chovali zodpovědně a preventivně se chránili vakcinací – vlastníci, ředitelé i pracovníci. Kdo chce veřejnou podporu v zájmu hospodářského přežití, musí se chovat zodpovědně v zájmu veřejného zdraví.

Zadruhé – stát potřebuje loajální zaměstnance. Od lékařů přes záchranáře až po vojáky mnozí riskují své zdraví a životy i proto (nebo zejména proto), že jsou státními zaměstnanci. Svůj čas a úsilí investuje i většina učitelů a učitelek, které za to odměňujeme stejně jako pracovníky ministerstev, policisty a mnohé další zaměstnance. I pro ně musí platit primární loajalita nejen ke státu, ale k daňovým poplatníkům. Jejich povinné očkování je logickou podmínkou i pracovní zásluhou.

Zatřetí – občané jsou zneužívaní, ale nebráníme se. Když byl muž jménem Balda usvědčen, že pokácel stromy na koleje, aby předstíral terorismus migrantů, málokdo pochyboval, že tento Okamurův příznivec prostě uvěřil svému ideologickému vůdci. Ten své věrné hrozbou terorismu přicházející s migranty falešně indoktrinoval. Vůdce si pak jen přejmenoval vytunelovaný Úsvit na SPD, aby nebyl za své lživé dezinformace odpovědný. Když nám nyní řetězové maily nebo síť zavedených českojazyčných serverů vnucují, že vakcína je jen pokus na lidech nebo čipování nebo podvodné kapitalistické vytloukání miliard z nevinné chřipečky, je to úplně stejné. Plně v souladu s doktrínou hybridní války ruského náměstka ministra obrany Gerasimova.

Jsme pod útokem a nebráníme se. Důvěryhodnost našeho státu, vlády a institucí je podlamována. Nebráníme se, ačkoli vláda má dostatek informací. A čím více nedůvěry, tím hustší nálety hybridními dezinformacemi, tím méně důvěry vědě, vakcinaci i vážnosti situace. Skutečností ale je, že v důsledku nejen umírají lidé a kolabuje zdravotnictví, ale ruinuje se společnost, stát, ekonomika i právo.

Konzultace s právníky indikují, že například provokativní zneužívání nacistického označování židovské populace žlutými hvězdami by mělo být stíhatelné. Obdobně i další delikty. Právo platí pro každého a jeho vymáhání od nošení roušek po odpovědnost za šíření smrtících lží by mělo být samozřejmostí. Stejně jako rušení protiprávních restrikcí. Je na soudech, aby rozlišily, kdo je cílevědomý původce a kdo užitečný idiot, jako byl Balda.

Začtvrté – ani my nejsme bankomat. Vždycky jsem si myslel, že zdravotní pojišťovny jsou inteligentní instituce nadané schopností analyzovat situaci a konat v zájmu větší odpovědnosti občanů. Dost jsem se mýlil. Jde jim dobře sponzoring zábavných věcí, ale pozvat si k rozhovoru lékaře, který odmítá očkovat, nebo pojištěnce, který odmítá vakcínu, je zřejmě nad jejich síly a mimo rozsah jejich vhledu do vývoje. Ani my, plátci zdravotního pojištění, ovšem nejsme bankomat. Umíme si porovnat náklady na vakcínu s náklady na několikatýdenní léčení na JIP. Dokážou to správní rady pojišťoven pochopit?

V příkladech bych mohl pokračovat. Ale z uvedených několika oblastí, kde vláda nekonala, i z principů nebo východisek dalšího postupu je patrné, že prostor k obraně je a prolamovat bariéry lze. Chce to ale odvahu. Odpovědnost. A schopnost zemi opravdu vést i v krizi a neuhýbat a neokecávat. Stručně: nebát se a nekrást. Budeme tedy konat?

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované