Hlavní obsah

Komentář: Konec šibenic. Jinak vláda žádný příkop nezasype

Jan Lipold
šéfkomentátor
Foto: Profimedia.cz

Předmět doličný nedaleko Poslanecké sněmovny, snímek z 25. ledna 2022.

Reklama

26. 1. 15:30

Po sedmi letech jsme tam, kde jsme byli. Vlastně ne: změnil se ministr vnitra, který se rozčiluje. A šibenice na demonstraci vypadala opravdověji.

Článek

Při příležitosti demonstrace proti pandemickému zákonu jeden z účastníků vztyčil obscénní rekvizitu: šibenici s pevnou smyčkou doplněnou o informaci: „Všichni vlastizrádci a jejich posluhovači skončí na šibenici.“

Jde o „fenomén“, který poprvé vyvolal větší pozornost v roce 2015. Tehdy policie a úřady dospěly k závěru, že se nic nelegálního nestalo. Čili nemělo by překvapovat, že se toutéž záležitostí musíme zabývat po sedmi letech znovu. Tedy ne že bychom se mezitím nikam neposunuli. Pár rozdílů by se našlo.

Tehdy byl pohoršen ministr vnitra Milan Chovanec a další politici, dnes je pohoršen ministr vnitra Vít Rakušan a další politici.

Tehdy se motiv vlastizrady vztahoval k migraci, kvótám a Evropské unii („EU=CCCP“), nyní má jít o „pandemickou totalitu“.

A tehdy se správně psalo o „maketách šibenic“, kdežto ta nová vypadala o dost bytelněji a zlověstně opravdově.

Co se nemění, je modus jakési oživlé odvrácené strany Facebooku. Nenávist a pohrůžky jsou převáděny z virtuálního prostoru na ulici. Když se příliš nedaří čelit tomu prvnímu typu – spíš si bohužel zvykáme, že „tu je s námi“ – možná by se dalo zamezit alespoň těm druhým, fyzicky nápadnějším a hlavně pádnějším projevům. Ale zatím ne.

Neoddiskutovatelná svoboda projevu v sobě výhrůžky násilím nezahrnuje. Trestní zákoník na to myslí například paragrafem o nebezpečném vyhrožování. Pokud jde o šibenice na demonstracích, oficiální výklad zatím zhruba zní: Když se na nich nehoupe konkrétní jméno, není to ani trestný čin, ba ani přestupek.

Je třeba připomenout: Pořadatelé demonstrace před Sněmovnou, hnutí Chcípl PES, prohlásili, že šibenice k úterní akci nepatřila a odsoudili ji. Stejně jako v roce 2018 sdružení Auva, které pořádalo demonstraci proti Andreji Babišovi, na níž se objevila – tentokrát jasná maketa – šibenice s nápisem „Mafii na šibenici, ne do vlády!“.

Co dál? Postupovat podle práva, jistě. To ale neznamená utápět se ve formalismu a pořádat slalom mezi paragrafy. Což charakterizovalo dosavadní přístup. Viz: „Pán byl vyzván, aby to odstranil, což v klidu akceptoval. Jinak by se mohlo jednat o nepovolený zábor místa,“ sdělila v úterý Deníku N mluvčí pražské policie.

Před šesti lety starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký: „Samozřejmě se mi to nelíbí, protože je to symbol. Ale tím symbolem by mohlo být třeba i nošení kosy, protože to je také symbolem smrti.“

„V tomto případě rozhodně nešlo zpětně hodnotit, zda v okamžiku shromáždění bylo možno makety šibenic považovat za předmět, kterým lze ublížit na zdraví, či zda bylo možno z chování účastníka shromáždění usoudit, že má tento předmět být užit k násilí či pohrůžce násilí,“ vysvětlila tehdy mluvčí Prahy 1 Veronika Blažková.

Magistrát dospěl k závěru, že makety šibenice byly v roce 2015 použity jako transparent prezentující názor autora, jehož účelem bylo vyvolat zájem médií o demonstraci. Čili svoboda projevu.

„Zájem médií“ to vyvolalo i teď, o tom žádná. Kdyby těch šibenic bylo 20, možná by byl ještě větší. A kdyby si jejich konstruktér dal na rohu u Sněmovny orazítkovat zábor veřejného prostranství, zřejmě by bylo všechno úplně růžově legální.

Nesmysl. Kdo mají být ti „vlastizrádci“, ze shromáždění dost jasně vyplývalo bez ohledu na to, že lidé oslovení novináři si dali pozor, aby neříkali jména. Kromě toho zcela konkrétní osoby i s fotografiemi byly nedaleko od šibenice na plakátech jako „zrádci národa“. Schovávat se úředně za „není jasné, kdo se tím myslel“, natož za zábor veřejného prostranství, je alibismus.

K celé události došlo týden poté, co vláda odmítla vyhlášku o povinném očkování, a tím de facto povinné očkování proti covidu jako takové. Řkouc, že „nechceme prohlubovat příkopy ve společnosti“. Ano, kdyby na povinném očkování bývala trvala – ať pro některé skupiny, nebo en bloc jako v Rakousku – mnoho odpůrců by to namíchlo a mohlo by to znamenat rozšiřování propasti.

Když ale alegorii příkopu domyslíme, zahlédneme na druhé straně brázdy také lidi, co očkování nejen neodmítají, ale vyhledávají. A teorie o „pandemické totalitě“ jim přijde pomýlená, případně nebezpečná. Mnoho z nich v očkování vidí jediné východisko, někteří by ho v zájmu zdraví zavedli jako povinné.

Teď by mohli propadat dojmu, že ten příkop se zasypává z jejich strany, že jsou to oni, kdo do něj přihazují hlínu. Že porozumění musí projevovat především oni, ne lidé, co to vidí opačně – ti naopak mohou svobodně vyhrožovat šibenicí.

Politika „nechceme prohlubovat příkopy“ znamená i péči o to, aby k jejich zahlazení přispívali lidé s rozdílnými názory, obě strany, přiměřeně. „Nechceme prohlubovat příkopy“ nemá být appeasement, udobřování jedněch na úkor jiných. Proti šibenicím na „vlastizrádce“ je potřeba zakročit. Jinak zůstanou řeči o prohlubování a zasypávání příkopů prázdné.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované