Hlavní obsah

Komentář: Pomáhat a chránit bez očkování nejde

Jan Lipold
šéfkomentátor
Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy

Policisté při kontrole hygienických nařízení v pražském kině, ilustrační snímek z listopadu 2021.

Reklama

Na rozpravu, jestli má být očkování nařízené, nebo dobrovolné, není v případě policie moc prostoru.

Článek

Debata o povinném očkování členů policejního sboru ilustruje, kam jsme se od března 2020 v zápolení s covidem posunuli. Počáteční heslo „Spolu to zvládneme“ už neplatí ani tam, kde by mělo být něčím na způsob uniformy.

Debata se kromě toho vede jen povrchně; což doložil policejní prezident Jan Švejdar svým tweetem z 23. listopadu, kde píše „nejsem si jist, zda si @PolicieCZ může dovolit ztratit až 10 tisíc kvalifikovaných lidí, kteří očkování doposud odmítají.“ Ukázalo se, že šlo o hodně přehnané číslo. Buď měl velitel nesprávné informace, nebo odhad nadsadil ve jménu „personální stabilizace“ policejního kádru. Těžko říct, co je – vzhledem k zuřící páté vlně – horší možnost.

Policie má pomáhat a chránit i tím, že její náčelník v těžké době nemaluje čerty na zeď. Nýbrž působí na znepokojené obyvatelstvo uklidňujícím dojmem: jsme připraveni, máme to pod kontrolou. Nestalo se.

Debata, která ani pořádně neproběhla, se mezitím mění v akademickou: povinné očkování nařídí vyhláška Ministerstva zdravotnictví. Bude se týkat „profesních skupin, které jsou nezbytné pro zabezpečení základních funkcí státu a jejich činnost je specificky zaměřená k zajištění bezpečnosti obyvatel, ochrany jejich zdraví a sociálních potřeb.“

Zrovna policie představuje významnou profesní skupinu, kde je očkovací povinnost, kromě příslušných zdravotních výjimek, očividná. Očkování autorizovanou vakcínou tu není svobodným rozhodnutím každého jednotlivce, ale veřejným zájmem. Tak jako očkování proti žloutence, které mají policisté také povinné.

Na rozpravu, jestli je očkování nařízené, nebo dobrovolné, není v případě policie moc prostoru. Stát očkování deklaruje jako cestu z pandemie, a kvůli tomu se rozhodl občanům tvrdě měřit na jejich právech. Není dost dobře možné, aby na to dohlíželi i policisté, kteří se nechtějí dát očkovat. To je místo „spolu to zvládneme“ cesta k rozkladu.

O tom, že policie by mohla jít příkladem, o solidaritě s kolegy a kolegyněmi nebo o riziku, že se neočkovaní policisté nakazí, nemluvě – to jsou přece samozřejmosti. Nebo ne?

Příslušníci policie nejsou soukromníci. Mimochodem, skládají služební slib. Prorostla polemika, jestli má přednost očkovací svoboda jednotlivce, nebo kolektivní zájem společnosti vybřednout z epidemie, až k policii? Pak je to špatná zpráva. Rozlišit, co je důležitější, tu není těžké. Pomáhat a chránit, to se bez očkování dost dobře nedá.

Reklama

Doporučované