Článek
Dvaatřicetiletá umělkyně původem z Los Angeles pracuje v oblasti videoher. Gaming vnímá jako jeden z nejsilnějších prostředků k vyprávění příběhů. Letos vytvořila práci na zakázku prestižního pařížského Centre Pompidou, vystavovala v Kodani či Oslu a její počítačovou hru do sbírek zakoupilo Sanfranciské muzeum moderního umění. Pražané se mohou se čtyřmi jejími díly seznámit do 19. ledna 2026.
Alice Bucknell vyučuje na architektonickém institutu v Los Angeles takzvaný worlding, což znamená tvorbu fiktivních světů. V Praze vystavuje velkoplošné filmové videoinstalace i videohry.
Dokumentární sci-fi nazvané Zírání do Slunce kriticky nahlíží na takzvané solární geoinženýrství. Podle umělkyně se momentálně uvažuje nad projekty jako tím, jehož cílem je skrýt část pouště před slunečními paprsky prostřednictvím zrcadel umístěných na balonech v atmosféře. Nikdo však neví, jaké by podobné konání mělo důsledky, varuje autorka prostřednictvím této práce.
Další dílo, hra nazvaná Naplaveniny, zavádí diváka do prostředí hořícího lesa. „Zabývá se politickými dimenzemi sucha a nedostatku vody v kontextu spekulativní blízké budoucnosti Los Angeles,“ uvádějí pořadatelé. Naplaveniny souvisejí s nedávnými ničivými požáry u Los Angeles, zabývají se otázkami mizení zdrojů vody i obdobími sucha. Právě tuto hru nedávno do sbírek zakoupilo sanfranciské muzeum.
Výstavu v Kunsthalle doplňují dvě nové týmové videohry Small Void a Nightcrawlers. „Videohry se rychle stávají jedním z nejsilnějších vyprávěcích médií současnosti. Schopností přepínat mezi různými měřítky, perspektivami a možnými budoucnostmi nám umožňují napřímo řešit komplexní systémy, učit se skrze hraní a podílet se na spoluvytváření nových světů,“ doufá Alice Bucknell.
Název přehlídky Trvalé světy odkazuje k multiplayerovým hrám, v nichž se virtuální prostředí dál vyvíjí, i když nikdo zrovna nehraje. „Prostřednictvím čtyř nejnovějších projektů od Alice Bucknell výstava ukazuje, že digitální tvorba nových světů realitu pouze nezrcadlí,“ říká kurátorka výstavy Lívia Nolasco-Rózsás, která působí ve švýcarském Lausanne a Londýně.
Přehlídka navazuje na předchozí audiovizuální instalace v Kunsthalle Praha. Na architektuře expozice se podílelo architektonické Studio Richard Loskot.
