Hlavní obsah

Chlebíček: Noví Snowboarďáci? Ani náhodou, High School Heist je moc slušný

Foto: Cinemart

High School Heist je oproti starším žánrovým filmům podivně odtržený od reality.

Teenagerské komedie měly v Česku zlatou éru začátkem milénia a pak se zvolna vytratily. Jejich zašlou slávu se teď snaží obnovit film High School Heist. Zápletka s krádeží nahých fotek ale klame. Sexu je ve snímku poskrovnu.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Čtete ukázku z newsletteru Chlebíček, ve kterém Jonáš Zbořil a Tomáš Maca každý čtvrtek glosují dění v současné kultuře a přinášejí tipy na nové seriály, filmy, hudbu a knihy. Pokud vás Chlebíček zaujme, přihlaste se k odběru!

Režisérovi Janu Haluzovi se s jeho celovečerním debutem Deníček moderního fotra povedl nevídaný kousek. Zápisky ze stejnojmenného blogu Dominika Landsmana přetavil ve zdařilou rodinnou komedii, aniž by sklouzl k rádoby vtipné stereotypizaci mužů a žen, která české vztahovky obvykle provází. Ve filmu naopak divácky zábavnou formou ukázal, že si s dítětem na rodičovské mohou poradit i otcové, jen se musí trochu snažit.

Teď se sedmatřicetiletý tvůrce pustil do žánru, který se u nás v poslední době skoro netočí. Koncem května uvádí do kin snímek High School Heist, který se, jak název napovídá, odehrává ve středoškolském prostředí a zároveň pomrkává po krimi thrillerech.

Haluza by zjevně rád navázal na nultá léta, kdy se domácí teenagerské komedie mezi mladými těšily velké oblibě. Sám byl tehdy náctiletý, takže ho nejspíš ještě stihly zasáhnout. Je však otázkou, jestli tento žánr může o dvě dekády později oslovit také generace Z a alfa.

Prci, prci, prcičky na horách

Mileniálové vyrůstali v době, kdy zažívala boom přisprostlá americká série Prci, prci, prcičky o puberťácích, kteří zoufale prahnou po prvním sexu. V roce 2004 se úspěšného zahraničního vzoru chopil režisér Karel Janák a zasadil ho do kulis zimního pobytu na horách, který se v tuzemské kinematografii osvědčil už s komediemi Sněženky a machři nebo S tebou mě baví svět. Ukázalo se, že měl správnou intuici. Na jeho Snowboarďáky přišlo do kin přes 635 tisíc diváků a pro mnohé se stali generačním filmem.

Velký podíl na jejich úspěchu měla ústřední herecká dvojice tvořená Jiřím Mádlem a Vojtěchem Kotkem. Oba později v rozhovorech vzpomínali, jak po premiéře objížděli česká města a na autogramiádách je k jejich překvapení pronásledovaly davy ječících fanynek. První výraznější zkušenost před kamerou je proměnila v dobové idoly. Vedle jejich vzájemné chemie ale sehrál roli také hlad po českém filmu, který by mladé publikum příliš nevychovával a nebál se obhroublého humoru ani sexuálních scén.

Vidět ve zdejších podmínkách postavy, které jsou stejně drzé a nadržené jako dospívající diváci, tenkrát působilo jako zjevení. Z dnešního pohledu lze samozřejmě namítnout, že jsou Snowboarďáci místy až příliš uslintaní a ženské hrdinky redukují pouze na objekty mužské touhy. Díky uvěřitelným dialogům, památným hláškám a absurdním gagům ale nadále zůstávají mimořádně zábavní.

Janák se v roce 2006 pokusil úspěch zopakovat a natočil s Mádlem a Kotkem ještě Rafťáky. Tehdy pro změnu vsadil na letní vodácký kurz a dostal do českých kinosálů téměř 700 tisíc lidí. Příležitost vycítili také další tvůrci, ale popularitě Janákových teenagerských komedií se přiblížil snad jen režisér Tomáš Vorel starší. Ten v roce 2007 uvedl film Gympl, do nějž vedle svého syna příznačně obsadil právě Mádla. Dorazilo na něj přes půl milionu diváků.

Příběh dvou spolužáků ze zásadně odlišných rodinných zázemí, které spojuje láska ke graffiti, byl o poznání temnější. Ztráta panictví v něm byla až druhotným tématem, Vorel se mnohem víc věnoval pochroumaným vztahům mezi rodiči a dětmi nebo sociálním rozdílům. Svou autenticitou a kadencí hlášek s potenciálem zlidovět šel nicméně Gympl ve stopách Snowboarďáků a Rafťáků.

Gympl v naivním bezčasí

High School Heist by chtěl být stejně cool jako jeho předchůdci. Nejspíš proto Jan Haluza svůj scénář vystavěl kolem ztráty mobilu s nahými fotkami. Ten patřil vzorné studentce a královně krásy Valérii, jejíž bývalý přítel, obávaný grázl Yvoš, přinutí třídního losera Tonyho, aby telefon sebral z kabinetu matematikářky. Plánuje se totiž premiantce za rozchod pomstít tím, že erotické snímky promítne na školní akademii. Tonymu zase vyhrožuje tím, že zveřejní video, na němž byl zachycen při masturbaci.

Ačkoli se zápletka může zdát pikantní a snaží se zobrazit rizika, jimž dnešní teenageři na internetu běžně čelí, High School Heist je oproti starším žánrovým filmům podivně odtržený od reality. Haluza se podobně jako v Deníčku moderního fotra rozhodl pro retro stylizaci a proměnil Gymnázium Za školou v trochu vyumělkovaný svět. U debutu mu podobná strategie vyšla, snímek díky ní působil svěže. A mohla zabrat i podruhé, kdyby napsal přesvědčivé situace a postavy.

S osmdesátkovou estetikou pracuje třeba i britský seriálový hit Sexuální výchova. V něm jsou však hrdinové přes všechnu komediální ztřeštěnost a nadsázku nejednou konfrontováni s opravdu těžkými výzvami – od coming outu přes problémy s duševním zdravím až po smrt rodičů. V High School Heist se sice puberťáci potýkají se šikanou nebo se jí kvůli frustraci z autoritářské výchovy sami dopouštějí, ale všechno je ztvárněno natolik naivně, že divák neustále pochybuje, jestli někomu skutečně něco závažného hrozí.

Loupež místo prvního sexu

Haluzu ze všeho nejvíc zajímá loupežná linka, která zase může vzdáleně připomenout španělský seriál Papírový dům. Partička outsiderů se v jeho filmu odhodlá šikanátorům postavit a vymyslí plán, jak Yvošovi jeho pomstu překazit. Ten se neobejde bez drobných krádeží, vloupaček a podvodů, které režisérovi dovolují zužitkovat jeho vášeň pro akčňáky. Jenže na sebe vrší tolik nápadů, že vzpoura proti záporákům začne být až příliš zašmodrchaná a nejpozději v polovině filmu vás unaví.

High School Heist naopak citelně postrádá dvě věci, na kterých je založena popularita teenagerských komedií – sex a humor. Intimní chvíle mezi dospívajícími postavami v tomto případě končí líbáním a nesmělým muchlováním. Z hlášek vám v hlavě nezůstane snad ani jedna. Dialogy jsou občas tak toporné, že by je cílová skupina nejspíš označila slovem cringe. Jako by Haluza neměl mluvu dnešních teenagerů vůbec naposlouchanou, nevyznal se v internetových memech a virální videích, jimiž se baví.

Mnohem vtipnější a uvěřitelnější film pro mladé publikum se před pár lety podařilo natočit režiséru Adamu Sedlákovi, jehož BANGER. přitom ani nebyl teenagerská komedie. I Sedlák pracuje se stylizací, zároveň je ale se slangem a humorem „zoomerů“ dobře seznámený a nevyhýbá se kontroverzi, což dospívající vždycky přitahuje. Haluza naopak natočil snímek, na který mohou puberťáci v klidu vyrazit s rodiči, aniž by riskovali, že budou otcové a matky odcházet pohoršeni. To ale není pro High School Heist dobrá reklama. Teenagerská komedie musí mít punc zakázaného ovoce.

A mimochodem – až dosud jsem předpokládal, že lidé posílají nahé fotky svým partnerům. Může mi někdo vysvětlit, proč by je skrývali pouze ve vlastním telefonu?

V plném vydání newsletteru Chlebíček toho najdete ještě mnohem víc, včetně zajímavých kulturních tipů od našich redaktorů i čtenářů. Přihlaste se k odběru a budete ho dostávat každý čtvrtek přímo do své e-mailové schránky.

Doporučované