Článek
Čtete ukázku z newsletteru Chlebíček, ve kterém Jonáš Zbořil a kulturní rubrika SZ každý čtvrtek glosují dění v současné kultuře a přinášejí tipy na nové seriály, filmy, hudbu a knihy. Pokud vás Chlebíček zaujme, přihlaste se k odběru!
Pamatujete si ještě, proti komu bojovala princezna Elsa v populární animované pohádce Ledové království? Nebyl to žádný antihrdina, nýbrž ona sama. Musela se vyrovnat s vlastní mocnou schopností, při níž dokázala vše kolem sebe proměnit v led.
Snímek, který ovlivnil celou generaci dětí, se dostal do desítky nejvýdělečnějších „animáků“ všech dob. Žebříček po něm mimochodem vedlo pokračování pohádky V hlavě. A ani tam nenajdete zápornou postavu. Pouze ztělesněnou úzkost, která uvnitř hlavy třináctileté Riley způsobuje nepříjemné pohromy.
Hrdinky obou filmů čelí stejné výzvě. Musí se vyrovnat samy se sebou. Nikdo jiný to za ně neudělá. Nic divného ve světě, který čím dál více zdůrazňuje, že jsme všichni individuality, tvrdí sociolog Pavel Pospěch. Ve své knize Osamělí hrdinové, právě vydané nakladatelstvím Host, ukazuje stinné stránky doby, v níž si všichni „můžeme žít po svém“.
„Vývoj společností v bohaté části světa – kam patří i Česká republika – minimálně v posledních desetiletích směřuje k postupnému vyvazování jednotlivců ze společenských vazeb a konvencí,“ píše v úvodu Pospěch. A dodává, že stále více rozhodnutí leží na nás samých. Od každodenních nákupů až po kariérní změny, finance, fitness nebo duchovní naplnění.
Zní to jako osvobozující jev, ale zároveň se v individualizaci společnosti skrývá i paradox: Vše musíme dělat podle sebe. Na nikoho jiného se spoléhat nemáme. Z pořekadla „každý svého štěstí strůjcem“ se stal imperativ, který pronikl až do dětských pohádek.
Pospěch tomuto jevu říká „kultura autonomie“, což je ještě něco trochu jiného než individualizace. Té jsme prostě vystaveni, ať se nám to líbí, nebo ne, připomíná sociolog.
„Chcete například vědět, zda je správné své děti preventivně očkovat proti některé z běžných nemocí. Za každého experta, který radí očkovat, ovšem najdete v médiích jiného, který radí opak. Výsledné rozhodnutí je na vás - i když byste v této věci možná ocenili spolehlivou radu,“ popisuje individualizaci Pospěch. Kulturu autonomie se ale učíme. Třeba skrze filmy, seriály nebo knihy, v nichž místo záporných hrdinů krotíme sami sebe nebo bojujeme za své sny.
„Lidé si myslí, že být šťastný je nějaká náhoda, něco, co se člověku přihodí samo od sebe. Tak to ale není. Být šťastný je výsledkem vlastní snahy,“ cituje Pospěch slavný knižní bestseller Jíst, meditovat, milovat, v jehož filmové adaptaci si zahrála Julia Roberts. V jedné z nejprodávanějších knih všech dob, Alchymistovi Paula Coelha, se zase hrdina Santiago setkává s mudrcem, který mu klade na srdce, aby neuvěřil „největší lži na světě“. Tou je přesvědčení, „že v určité chvíli své existence ztratíme vládu nad svým životem, a ten pak podléhá osudu“, píše Coelho.
V éře individualizace už nikdo nesmí neúspěch svádět na osud. „A běda, pokud byste za svým snem chtěli kráčet podle nějakého zvnějšku daného návodu. Správný sen přece nemůže být převzatý, okopírovaný nebo vypůjčený odjinud,“ vysvětluje sociolog a dodává, že ideální touhy jsou navíc co nejvíc vzdálené realitě.
Stačí se vrátit k filmům pro děti. Hlemýžď, který chce vyhrát automobilový závod v animovaném Turbu, krysa toužící po kariéře šéfkuchaře v Ratatouille. „Populární kultura nás - a naše děti především - učí, že ty nejhodnotnější sny jsou právě ty, které vzdorují všeobecným představám a převrací společenské konvence,“ myslí si Pospěch.
Nejsou to ale jenom sny, ve kterých si nasazujeme laťku co možná nejvýš. Průzkumníci z Centra pro výzkum veřejného mínění sledovali vývoj hodnotových orientací v Česku od roku 1990. Když ho před dvěma lety zanalyzovali, zjistili, že výrazně vzrostla například touha „žít zajímavý, vzrušující život“ (z 54 % na 70 %). Co se tím myslí, vysvětluje Pospěch s pomocí kolegy Radima Marady. Skutečně žít „neznamená plnit povinnosti: pracovní, občanské, rodinné. Znamená to nacházet sebe-realizaci a sebe-naplnění ve všem, co člověk dělá.“
Kultura autonomie prostě způsobuje, že z věcí, které na první pohled působí pozitivně, se stává nový společenský imperativ. Správný člověk jedenadvacátého století musí být výjimečný, soběstačný, rozhodný, musí se umět orientovat v komplikovaném, nepřehledném světě, vědět, jaké jsou jeho sny, a umět si je plnit. A nikdy přitom nesmí zapomenout být autentický.
Proč by cokoli z toho měl být problém? Důvodů je víc. S posilováním pocitu výjimečnosti roste i tlak na osobní odpovědnost. Působíme jako lidé s narcistní poruchou osobnosti, ve skutečnosti ale trpíme tím, jak neustále zvyšujeme vlastní očekávání, kterým pak nedokážeme dostát. Tváří v tvář společnosti, v níž jednotlivec získává na síle a tradiční instituce naopak ustupují, se navíc stáváme osamělými hrdiny svých životů.
Jako bychom uvěřili floskuli, že kdo chce změnit svět, má změnit sám sebe. „Ani princezna Elsa (…) nenašla své štěstí tak, že by vstoupila do politiky nebo založila občanské sdružení,“ připomíná Pospěch. „Své štěstí našla, když překonala sebe samu a objevila své pravé, autentické já.“
Kniha Osamělí hrdinové se snaží přesvědčit čtenáře, že by měli zkusit vrátit důvěru institucím, jako jsou školy, politické strany, odbory, neziskové organizace. Sice potlačují naši individualitu, ale dodávají nám řád a dokážou spojovat, tvrdí sociolog. Já ale našel ještě jiný důvod, proč by bylo dobré si občas odpočinout od vlastních očekávání nebo fanatického přezkoumávání svých snů.
Novinář New York Times Ezra Klein se nedávno o problému extrémního individualismu bavil s Priyou Parker, autorkou knihy The Art of Gathering s podtitulem „How We Meet And Why it Matters“ (Jak se potkáváme a proč je to důležité). Ta připomněla, že v jiných než západních kulturách se k pocitu naplnění pořád dochází skrz kolektivní zážitky nebo kontakt s druhým člověkem. A hlavně zmínila zásadní poznatek, který by celou kulturu autonomie mohl postavit na hlavu: „Být sám se sebou je hrozná nuda.“
V plném vydání newsletteru Chlebíček toho najdete ještě mnohem víc, včetně zajímavých kulturních tipů od našich redaktorů i čtenářů. Přihlaste se k odběru a budete ho dostávat každý čtvrtek přímo do své e-mailové schránky.
