Článek
Je tomu téměř šest let od chvíle, kdy se v ledovém údolí Galwan v Ladakhu střetly indické a čínské jednotky v nejkrvavější potyčce mezi oběma zeměmi za několik desetiletí.
Zemřelo dvacet indických vojáků a podle pozdějšího přiznání Pekingu také čtyři čínští.
Brutalitu střetu podtrhoval fakt, že kvůli dohodám, které mají na sporné hranici mezi oběma asijskými mocnostmi bránit eskalaci, není povoleno používat střelné zbraně.
Vojáci si tak poradili holýma rukama, klacky, kameny, ale také „vylepšenými“ zbraněmi připomínajícími ty z období husitských válek.
Zatímco indická strana tehdy mluvila o prostém „barbarství“, Číňané konflikt orámovali jako „hrdinství“ vlastního lidu a připomněli jej ještě během zimních olympijských her v Pekingu - k rozhořčení Indie nechali tehdy nést pochodeň Čchi Fa-paa, čínského velitele, který si z potyčky odnesl vážné zranění hlavy.
Tehdejší rozčílení Indie je však, zdá se, tatam. Nebo alespoň v kruzích indické vlády, která se nyní snaží o vřelejší vztahy s Pekingem. A to natolik, že zasahuje i do filmařského průmyslu. Vláda Naréndry Módího podle tamních zpráv účinně blokuje publikování již hotových nebo plánovaných filmů, které se událostem v údolí Galwan věnují.
Nařízení k přepracování, pozastavení nebo úplnému zrušení jakožto varování před „kritizováním Číny“ obdrželo hned několik produkcí.
Válečné drama bollywoodské hvězdy Salmana Khana, původně nazvané Battle of Galwan (Bitva o Galwan), muselo změnit název na Maatrubhumi: May War Rest in Peace (Ať válka odpočívá v pokoji). Khanův film předtím ostře zkritizovala čínská státní média a obvinila jej z překrucování historických faktů, šíření nacionalistické propagandy a zkreslování čínské suverenity.
Přepracování se dočkalo asi 40 procent celého filmu, kdy tvůrci museli nahradit přímé odkazy na Čínu neurčitými eufemismy. Režisér se měl také místo vojenského střetu zaměřit raději na „lidská dramata“ a rodinné vazby.
Potyčka se v menší míře opakovala:
Film měl mít původně premiéru 17. dubna, ale dosud nedostal razítko indické armády, ministerstva obrany a „osvědčení o bezvýhradném souhlasu“, které uděluje Ústřední rada pro certifikaci filmů (CBFC).
Podobný osud potkal i projekt The Lion of Galwan, životopisný film o Gurtejovi Singhovi, indickém vojákovi vyznamenaném medailí Vir Chakra, který v Galwanu padl.
„Dostali jsme pokyn, že film nesmí být proti Číně,“ uvedl producent Himalay Dassani. „Pokud nedostaneme povolení od ministerstva obrany, nemá smysl vyprávět příběh bitvy u Galwanu, protože nemůžeme ukázat správný úhel pohledu. Pokud boj a důvody střetu neexistují, jaký má smysl o tom točit film?“
Dvojí metr
Případ je citlivý i proto, že podle kritiků odhaluje dvojí metr indické kulturní politiky.
Protipákistánská témata v Bollywoodu dlouhodobě fungují jako komerčně výnosný i politicky pohodlný žánr. Filmy, které zapadají do nacionalistického rámce vládnoucí BJP, se často obhajují jako projev tvůrčí svobody, jiné projekty však narážejí na mnohem tvrdší odpor úřadů.
Jako příklad bývá zmiňován snímek The Kerala Story, který zachycuje údajnou radikalizaci muslimských žen v indickém státě Kérala a který vláda i její spojenci hájili ve jménu svobody projevu.
Naproti tomu film Punjab '95, založený na životě sikhského lidskoprávního aktivisty Jaswanta Singha Khalry, čelil zásahům cenzorů a dlouhým průtahům. Podle SCMP tak nejde jen o ochranu citlivých témat, ale o to, která citlivá témata jsou pro vládu politicky užitečná.
Podobný kontrast nyní vyvolává i případ akčního thrilleru Dhurandhar, zaměřeného na operace indických tajných služeb proti Pákistánu.
Dokumentaristka Aditi Sharmaová pro South China Morning Post upozornila, že tento film se podle ní nesetkal s podobnými požadavky na změnu názvu, přetáčky nebo zásahy ministerstva obrany.
„Poselství je jasné: film lze použít jako tupý nástroj proti Pákistánu, ale Čína je tabu. Nejde o princip, jde o zahraniční politiku vedenou jinými prostředky,“ uvedla.
U Číny je situace podstatně složitější než u Pákistánu. Peking je pro Indii strategickým rivalem i soupeřem na hranici, zároveň ale také silným sousedem, důležitým obchodním partnerem a aktérem, s nímž se Nové Dillí snaží obnovit alespoň základní diplomatickou stabilitu.
Podle filmaře a producenta známého pod mononymem Onir tento kontrast ukazuje, jak selektivně se v Indii zachází s tvůrčí svobodou. „Jak to, že kritizovat Čínu je špatné, ale kritizovat Pákistán je v pořádku? Právě Čína sehrála důležitou roli při pomoci Pákistánu během indické operace Sindoor,“ řekl Onir s odkazem na loňský krátký ozbrojený konflikt mezi Indií a Pákistánem.
„V případě Pákistánu je to snadné, ale v případě Číny nikoli,“ dodala Ira Bhaskarová, bývalá profesorka Univerzity Jawaharlala Nehrua. „S Čínou máme citlivé vztahy. Svoboda projevu v Indii je vždy spojena s výhradami souvisejícími s indickými vztahy se sousedy a suverenitou země. Vláda trvá na tom, aby filmaři podporovali pouze její verzi příběhu. Svoboda projevu se tak stává pouhou iluzí.“
