Festival, který odolal komerci. Creepy Teepee vozí neobjevený underground

Po průtrži mračen najednou zahradu církevního gymnázia v Kutné Hoře zalije azurově modrá. Jelikož se už setmělo, nerozlévá se z oblohy, ale reflektorů pódia, kde u kláves v chuchvalcích mlhy sedí Casey MQ. „Jsem chycený ve vlnách, je to jenom voda? Je to jenom voda?“ ptá se kanadský zpěvák a vyhledávaný producent.

Něžnou baladou Is This Only Water mluví promáčenému publiku z duše. Hudbou na pomezí R&B a intimního hyperpopu je přímo objímá. Za chvíli pokračuje písní Ocean Apart, kterou napsal s miamským producentem Nickem Leónem. Vyšla teprve před pár týdny na Leónově albu A Tropical Entropy a největší hudební server Pitchfork ji ohodnotil nálepkou Best New Music. Tento kontakt s novostí je pro festival Creepy Teepee, který v prostorách církevního gymnázia tuto neděli vyvrcholil, zásadní.

Patnáctý ročník přehlídky alternativní či experimentální tvorby, která si zakládá na komunitní atmosféře, zase dokázal rozšířit obzory a zahltit vjemy, intenzitou i nejrůznějšími hudebními identitami. Od pátku ve středočeském městě přivítal zhruba padesátku účinkujících, od stroboskopické digitální hudby zvyšující tep přes rappery v kuklách až po avantgardní rock s politickými hesly.

Návštěvníci pobíhali mezi zahradou gymnázia u kláštera svaté Voršily a vyklizenou bývalou textilní továrnou Modena naproti přes ulici.

Tam například tříčlenná kanadská kapela Treehouse of Horror předvedla, jak dnes může znít žánr, který má emoce přímo v názvu: její emo hardcore s melodickými kytarovými linkami zavedl posluchače do zpustošené krajiny lidské duše. Zpěvák vyřvával slova písní často jako na pokraji zhroucení, přesto to nepůsobilo bezvýchodně, spíš katarzně.

Festival pořádá kolektiv A.M.180, jehož členové nejsou hudební manažeři, nýbrž umělec a umělkyně vystavující v galeriích, mimochodem vyučující na pražské Akademii výtvarných umění, nebo sociální pracovník. Podařilo se jim vybudovat komunitu, která má mezinárodní rozměr, a tak bylo také letos možné ve frontách zaslechnout francouzštinu, polštinu či angličtinu.

Organizátoři se vždy zaměřovali na slibná jména ze Západu, konkrétně angloamerické scény. Bylo to tak i díky výjezdům jednoho z nich, výtvarníka Jakuba Hoška, který studoval i vystavoval v Londýně a New Yorku. „Ze začátku jsme hlavně oslovovali naše nejoblíbenější kapely: zavedená jména z alternativní scény u nás do té doby byla přehlížená,“ říká jeho kolega, další pořadatel Štěpán Bolf. „Plnili jsme si sny naše a podobně naladěných hudebních nadšenců,“ dodává.

Jejich vkusu se vyplatilo věřit, ostatně předvídali trendy: uspořádali malé klubové koncerty kapelám jako Future Islands a do Kutné Hory přivezli stockholmského rappera Yung Leana, v obou případech dřív, než se dotyční stali slavnými. Také díky tomu britský deník The Guardian před lety zařadil Creepy Teepee do výběru nejzajímavějších experimentálních festivalů.

První ročník odstartoval v roce 2009 jako hudební program k zahájení činnosti Galerie středočeského kraje známé pod zkratkou GASK, ale původně jednorázová událost přerostla v tradici. Creepy Teepee je dnes s Kutnou Horou svázané v dobrém i špatném. Ve městě už vystřídalo spoustu lokací, přičemž mu radnice střídavě fandila i házela klacky pod nohy.

Po změně vedení galerie, která přehlídce původně přispívala i finančně, se třetí ročník stěhoval do místního pivovaru. Později festival našel útočiště na dvoře areálu družstva ovocnářů Vitamína a roku 2022 se nouzově konal na louce u supermarketu v kutnohorské městské části Sedlec.

O tehdejší vysídlení akce z centra Kutné Hory se zasloužil dnes již bývalý starosta Josefa Viktora z hnutí ANO, pod jehož vedením radnice organizátorům nepronajala pozemek. Starosta tehdy řekl agentuře ČTK, že podle něj akce podobného typu do centra nepatří a že kvůli rušení nočního klidu musejí vyjíždět strážníci.

Dnes je přístup vedení města, momentálně vedeného ODS, jiný. „Víc si uvědomují, že i takto specifická kulturní akce může být přínosem na mnoha rovinách a že to k současnému městu patří. V tomhle směru má město i nějakou strategii,“ hodnotí Štěpán Bolf. Na zahradě církevního gymnázia se festival letos konal potřetí.

Kolektiv A.M.180 mnohokrát prokázal houževnatost a vytrvalost. „Asi není nejen u nás, ale i venku běžné, že si punc do-it-yourself a komunity udrží podobná akce dlouhodobě. Často se festivaly rozrůstají, komercionalizují a tím proměňují,“ upozorňuje Bolf. Anglické „do it yourself“ znamená doslova „udělej si sám“ a označuje typ kultury vznikající na koleni, často bez profesionálního zázemí.

Bolfa s kolegy víc zajímá dění na scéně. „Komunita žije v různých koutech světa a pak se na tři dny sjede sem,“ konstatuje.

Za dobu fungování Creepy Teepee stihly některé trendy vyjít a zase se vrátit do módy. Zatímco na konci nultých let se o návštěvnících mluvilo jako o hipsterech a vrchol zažívaly žánry typu witch house nebo electro clash, dnes se tento styl oblékání – s vytahanými pruhovanými svetry, mikády, patkami a čelenkami ve vlasech – vrací pod nálepkou „indie sleaze“. V davech na letošním Creepy Teepee se to dalo vysledovat a v něčem to byl závan nostalgie, i když lidé jako vždy vykazovali prvky nejrůznějších subkultur.

Mezi evropskými festivaly experimentální tvorby je dnes trendem poukazovat na neobjevenou hudbu z přehlížených periferií nebo částí světa, ať už jsou to počiny okolo labelu Nyege Nyege ve východní Africe, nebo projekty z východní Evropy. Creepy Teepee se však dál soustředí hlavně na výraznou experimentální a alternativní hudbu ze Západu. Na to se dá dívat různými způsoby, ale organizátoři vždy přijdou s jedinečným programem, který člověk jinde nenajde. V evropském srovnání se totiž někdy stává, že festivaly hledající diverzitu v nezmapovaných koutech pak vozí v daném roce tatáž jména.

Dříve pořadatelé usilovali o „přehlídku aktuálních hudebních tendencí“, dnes víc staví na výrazném kurátorském rukopisu. „Také je to částečně dané tím, že velká část kapel a interpretů na festival chce přijet sama, protože o Creepku a jeho atmosféře slyšeli od jiných hudebníků a přátel, kteří už tu byli. Vliv na to má i celkový koncept akce jako komunity,“ upřesňuje Bolf.

Creepy Teepee přitom nepřehlíží, co se děje ve světě. Na hlavním pódiu letos visely ukrajinská a palestinská vlajka, festivalové náramky zdobil nápis Free Palestine. V Berlíně působící britská rocková zpěvačka Anika s kapelou zazpívala skladbu One Way Ticket z aktuální desky Abyss. Slova písně varující před nástupem fašismu a upomínající na holokaust však pozměnila tak, že do ní umístila postavu palestinské holčičky. „Stále nás rozdělují různé zdi,“ zpívala.

Než odstartovala hudební dráhu, Anika spolupracovala s producentem Geoffem Barrowem z kapely Portishead, krátce působila jako novinářka a věnovala se zahraniční politice – její alba tak v sobě mají i kus reportérského pozorování a její temný rock s prvky grunge něčím připomíná PJ Harvey.

Creepy Teepee má vliv i na lokální nezávislou scénu, což ukazuje příklad Tomáše Kopáčka vystupujícího pod pseudonymem Black Tar Jesus. Talent z Pardubic byl mezi prvními návštěvníky festivalu a účinkoval tu v různých inkarnacích několik let po sobě – nejprve jako písničkář s kytarou Mon Insomnie, posléze v projektu Tempelhof se zběsilou elektronikou v duchu stylu witch house, také s psych-rockovou kapelou India a nakonec v různých podobách proměnlivého aktuálního projektu Black Tar Jesus.

Letos už v hlavním čase naživo představil silné album Aftermath, které natočil s Filipem Míškem dříve známým ze skupiny Khoiba. Když uvnitř bývalé továrny zněly zkreslené kytary, Kopáčkův průzračný hlas nezapřel Kurta Cobaina a do toho blikaly červené zářivky, byl to hodně emotivní moment.

Vliv festivalu je ale možné vystopovat také u dalších českých hostů Stres a Svaz. U nich lze slyšet inspiraci dánskou postpunkovou skupinou Iceage, kterou do Česka poprvé přivezlo právě Creepy Teepee.

Dobrou zprávou je, že na letošním ročníku byla oproti těm předchozím místní hudební stopa nepřehlédnutelná. Ten nejvýznamnější otisk, jaký za sebou hledačství Creepy Teepee zanechává, přece je, co toto setkávání rozmanitých zvuků či přístupů mezi západem a střední Evropou může podnítit. Z místního publika se rekrutují vystupující a hranice se stírají.