Černý, Velčovský nebo Mary McCartney v Rudolfinu. Co vidět na Designbloku

Festival českých designérů a výrobců začal ve středu ráno, potrvá do neděle 12. října. Hlavním dějištěm je holešovické Výstaviště, kde jenom Křižíkovy pavilony nabízejí na 150 expozic předních evropských tvůrců. Letohrádek královny Anny hostí výstavu dvou desítek umělců, kteří pracují se sklem, dřevem či textilem. Další prezentace pod hlavičkou Designbloku jsou pak rozesety po celé Praze. Vybrali jsme sedm, které stojí za pozornost.

Židle, která poslouchá tělo

Erwan Bouroullec patří mezi výrazné osobnosti současného designu, jeho webová prezentace ale připomíná spíš království člověka, který maluje, kreslí a rozhýbává obraz. Pocit se s realitou nemíjí: Devětačtyřicetiletý Francouz vystudoval v Paříži současné umění, avšak už během školy se začal věnovat produktovému designu a spolupracovat s o pět let starším bratrem Ronanem. „Nikdy jsem nevnímal rozdíl mezi energií, kterou člověk vkládá do umění a do designu. Od začátku mi ale bylo jasné, že design je o spolupráci, kdežto při tvorbě umění se člověk často cítí osamělý,“ říká.

S bratrem designoval nábytek například pro značky Vitra, Kvadrat, Hay anebo Magis. Společné studio sice před dvěma lety zavřeli, pro velká jména ale Bouroullec pracuje dál. Ve spolupráci s Vitrou tak vznikla i židle Mynt, s níž nyní přijel na Designblok. Čím je židle zvláštní? Kromě jemného, až introvertního designu technickou dokonalostí.

„Reaguje na váhu uživatele a pohybuje se podle něj. Sedák a opěradlo se naklánějí nezávisle, takže tělo zůstává v přirozeném pohybu, podobně jako při chůzi či jízdě na kole. Během sezení zkrátka objevujete různé způsoby, jak ji využít,“ vysvětluje Bouroullec. Židle pamatuje i na udržitelnost: Téměř celá je z recyklovaných materiálů a čalouněné části lze prát.

Erwana Bouroulleca je možné potkat 8. října od 11:30 do 12:15 v instalaci Vitra v Superstudiu uvnitř Křižíkových pavilonů B.

Salma Hayek se sovou

Své první vzpomínky má spojené s londýnskou ulicí Abbey Road, což samozřejmě není náhoda. Mary McCartney je dcerou slavného člena Beatles Paula McCartneyho a roku 2022 natočila o místě svého dětství – a zároveň slavných nahrávacích studiích – dokumentární film Kdyby zdi mohly zpívat. Mary McCartney je však také portrétní a módní fotografka, která teď má v lodžii Galerie Rudolfinum svou první českou výstavu nazvanou Striking.

Podlouhlému prostoru, kde je na jedné straně výhled na město a na druhé stěna s osmi oblouky, vybrala snímky na míru. „Kurátorka Martina Lowe mi ten prostor do detailu popsala. Pak jsme mluvily o tom, co se místnímu publiku líbí,“ řekla fotografka v rozhovoru pro českou verzi Vogue.

Z archivu vybrala snímky, které by spolu mohly vést dialog, a rozložila je jako pohlednice na podlahu. „Dívám se na ně, zkouším je kombinovat. Někdy vedle sebe dám fotky, které dělí desetiletí, ale vizuálně nebo atmosférou spolu komunikují. Martina pak navrhla, abych přidala víc výrazných portrétů, včetně těch, které jsem nikdy nevystavovala. Třeba Liv Tyler, sestru Stellu s vyplazeným jazykem nebo Salmu Hayek se sovou,“ dodává.

Malý aparát s sebou Mary McCartney prý nosí každý den; na jejím instagramovém účtu najdeme pod značkou #someone snímky náhodně potkaných lidí, kteří se zrovna nacházeli na zajímavém místě nebo světle.

Výstava děl Mary McCartney potrvá v lodžii Galerie Rudolfinum do 2. listopadu.

Ženy, které se nevzdávají

Odvaha – troufalý čin – činka. Touto asociační linií se inspirovala fotografka Bára Prášilová, když vymýšlela vizuál letošního ročníku Designbloku. Je laděný do fialové barvy a vidíme na něm dvě tanečnice: Jedna sedí na velkém cvičebním míči, druhá, za ní stojící, drží nad hlavou činku. Vše do posledního centimetru přesné, vycentrované, jak je na snímcích Prášilové zvykem.

„Činky vnímám jako symbol síly – přijímání tíhy i hledání rovnováhy. V našich diskuzích s organizátory se ale často objevovala i fialová barva a motiv kruhu. Fascinoval mě kontrast těchto měkkých tvarů a jemných tónů s pevnou silou, protože právě schopnost dovolit si být křehký a v rovnováze může být tou největší silou,“ vysvětluje autorka.

Ona a další dvě desítky umělkyň – například sklářská designérka Kateřina Handlová, architektka Lenka Míková, keramička Šárka Radová nebo designérka Lucie Koldová – teď společně vystavují v Uměleckoprůmyslovém museu. Přehlídku nazvanou Odvaha: Ženy v architektuře, designu a užitém umění připravila kurátorka Moravské galerie v Brně Michaela Kádnerová. Jejím uměleckým ženským vzorem byla, jak říká, Eva Eisler.

Výstava Odvaha: Ženy v architektuře, designu a užitém umění potrvá v Uměleckoprůmyslovém museu do 2. listopadu.

Pelcl: Design je pro mě náboženstvím

Vedl Ateliér architektury a designu na pražské UMPRUM, kde také působil jako rektor. Jiří Pelcl patří mezi význačná jména českého designu. Před čtyřmi lety mu retrospektivu v Moravské galerii připravil teoretik architektury Adam Štěch. Do sedmi místností tehdy nainstaloval židle, police a další produkty z materiálů, s nimiž Pelcl celoživotně pracuje: ze dřeva, kovu, plastu, papíru, skla, textilu a porcelánu. Nechyběla ani připomínka jeho umělecké skupiny Atika, která se už před revolucí inspirovala přírodou i městem.

Aktuální výstava oslavující designérovy 75. narozeniny se koná v pražském Uměleckoprůmyslovém museu. Pro Designblok ji připravila kurátorka Danica Kovářová. „Představuje jeho pohledy na to, co se už staromódně, ale přitom nejvíc trefně označuje za užité umění. Životní výročí symbolicky připomínáme skrze 7,5 principu. Co jedno desetiletí, to jeden zásadní Pelclův komentář dávající smysl jeho tvorbě a zhmotnění ve vybraných návrzích včetně letošních novinek,“ vysvětluje Kovářová.

Výstava Jiří Pelcl: Design je pro mě náboženstvím potrvá v Uměleckoprůmyslovém museu do 2. listopadu.

Jan Černý a nové prestižky

Absolvoval obor Design módy na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně a patří mezi největší současné hvězdy oboru. Široká veřejnost módního designéra Jana Černého zaznamenala zejména v souvislosti s úspěšnou kolekcí oděvů pro český olympijský tým, která začátkem roku zabodovala také na cenách Czech Grand Design. Letos oblékl tým národního pavilonu na světové výstavě Expo 2025 v japonské Ósace a na Designbloku bude v porotě mezinárodní soutěže Diploma Selection pro začínající designéry z řad studentů.

V rámci multimediální autorské instalace pod značkou Jan Société také Černý představí nový design tenisek pro značku Prestige. Spolupracuje s ní už deset let. Mladému autorovi se z těžkopádné bílo-modré obuvi s výraznou podrážkou podařilo udělat tenisky s méně agresivním vzhledem.

„Není to už jen redesign, vytvořil jsem celý model, včetně střihu. Je i na lehčí podrážce a má nižší těžiště. Je to obuv, která je lidem více přístupná,“ popisuje změny, jichž se „prestižky“ pod jeho vedením dožily. Prozatím se budou prodávat v bílé a černé barvě, lahvově zelená je pak barva limitované edice.

Tvorbu Jana Černého lze vidět v Křižíkových pavilonech do 12. října.

Španělská hvězda Patricia Urquiola

Její sedací nábytek se vyznačuje hravými oblými, organickými, baňatými tvary, jako kdyby se do sebe opačné konce gauče chtěly vpít. Jednou z hvězd Designbloku je španělská architektka a designérka Patricia Urquiola, která v Praze převezme cenu za celoživotní přínos. V prezentaci obchodu Konsepti na festivalu představuje aktuální kolekci „arabského“ sedacího nábytku Insula pro značku Kettal.

Autorka dlouhodobě spolupracuje s manželem Albertem Zontonem, společné studio založili roku 2001 a specializují se na produktový design, architekturu hotelů a obchodních prostor i soukromých domů a bytů.

Tvorbu Patricie Urquioly lze vidět v Křižíkových pavilonech C do 12. října.

Designblok dětem: Pojďte vylézt na mraky

Pro děti letos pořadatelé připravili nový pavilon. Dominují mu modro-bílá skákací oblaka z dílny designéra a otce Maxima Velčovského. „Mrak je symbolem představivosti. Skákací mrak vyjadřuje svobodu i sny a vyzývá děti, aby se uvolnily a užily si radost z pohybu. Zatímco se jejich rodiče občerstvují a pozorují krajinu českého designu, jejich děti skáčou po mracích,“ popisuje Velčovský svůj projekt. Pro děti je přichystána také hravá expozice od časopisu Raketa a další herní atrakce.

Maxim Velčovský je pak na Designbloku zastoupen ještě instalací v Letohrádku královny Anny, pro který připravil sérii nazvanou Triumf trofejí. Pestrobarevnými, až nabubřele velkolepými skleněnými soškami s velkýma ušima, očima či jinými částmi těla reflektuje lesk a bídu vítězství. Díly s názvy jako Trofej rostoucího ega, Směšná trofej nebo Trofej pro černou ovci poukazuje s ironií sobě vlastní na dočasnost toho, čemu říkáme úspěch.

Výstava High Craft v Královském letohrádku na Pražském hradě potrvá do 12. října.