Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Jedna z posledních předprázdninových repríz autorské inscenace Discoland byla tak beznadějně vyprodaná, že jsem musela vzít za vděk přístavkem. Devadesátky ve společnosti očividně rezonují, a to nejen díky nedávno odvysílanému krimiseriálu. Byla to doba, kdy se lámal chleba. Teď už jen sbíráme drobky, co napadaly pod stůl.
Extravagantní oblečení, veksl, sexbyznys a drogy. Přechovávání exotických zvířat v nevyhovujících podmínkách. Otevřené hranice a nezřízená svoboda. To vše se v poslední době stává inspirací pro umělecká díla různých forem, Discoland nevyjímaje. Autoři inscenace Petr Erbes a Boris Jedinák se nicméně rozhodli zmapovat Jonákovo království z perspektivy, která nám obvykle zůstává skrytá. Na základě autentických výpovědí osob spjatých s podnikem, jenž se stal symbolem celé dekády, přináší příběhy těch, které jsme doteď opomíjeli.
Na jevišti se tak vystřídá celkem devět postav. Vedle DJe, kuchaře, návštěvníka či barmana dostane svůj part i krokodýl, kterému údajně v akvárku věčně chyběla voda. Ivana Jonáka, krále Discolandu, ale přesto nebylo možné jen tak obejít. V inscenaci tedy zazní například zmínky o nájemné vraždě Ludviky Jonákové anebo různá vysvětlení údajných atentátů na samotného Jonáka. Kromě dohadů či městských legend se ale otevírají také cenná svědectví pamětníků a pamětnic, a to včetně barových tanečnic, o jejichž hrůzných pracovních podmínkách svědčí kopie smlouvy, kterou si diváci můžou prostudovat v programu představení.
Osobitou licencí Discolandu je herecké obsazení, které se záměrně vzpírá zažitým genderovým stereotypům. Sami tvůrci v diskuzi po představení uvedli, že devadesátá léta i Discoland vnímají jako silně maskulinní záležitost, jejíž dílčí příběhy jsou často spjaté s násilím či zneužíváním moci. Galerka zkrátka muže a ženy jasně dělila na pasáky, vyhazovače, tanečnice a prostitutky. Do role DJe a barmana proto tvůrci obsadili herečky (Johana Matoušková, Kateřina Císařová) s cílem zamezit další prvoplánové objektifikaci ženského těla.
Klíčovým tématem Discolandu je nostalgie, na kterou můžeme nahlížet z vícera úhlů. Týká se především postav, které vzpomínají na éru před třiceti lety a které logicky nemohou na svůj tehdejší život nahlížet zcela kriticky. Projevuje se zde klasické zkreslení vzpomínek na dobu mládí, ještě navíc prožitou v porevolučním státě s až nepřípadně benevolentními zákony.
Patrně nejkritičtěji se vůči tomuto efektu staví postava Návštěvníka (Jiří Vyorálek). Poukazuje na fenomén „převlékačů kabátů“ i na to, že existují lidé, kteří se budou mít dobře za každého režimu. V devadesátých letech sice všichni svorně nadávali na komunismus, ve výsledku si ale stejně zatancovali na Helenu Vondráčkovou nebo Heidi Janků a staré pořádky alespoň do nějaké míry udržovali. Touto replikou přiměje diváka k tomu, aby si zametl před vlastním prahem. Na devadesátky sice až tolik nenadáváme, jejich problematický odkaz v podobě privatizace či stále živých mafiánských struktur ovšem žijeme dnes a denně. Přesto se rádi necháme fascinovat kovbojkami o přestřelkách a neforemnou šusťákovou bundu si řada z nás dnes obleče kolikrát už i neironicky.
Discoland navazuje na linii inscenací, které Na zábradlí tematizovaly konkrétní dekády. Po Zlatých šedesátých, která vycházela z deníků filmového režiséra Pavla Juráčka, a po Šedých sedmdesátých, vypravených ve znamení totalitní estetiky, přišla reflexe doby, v níž vyrůstala dnešní generace mileniálů a již generace Z bude znát už jen z vyprávění či dobových kuriozit. Obskurní módní kreace nebo fotovýjevy ale s časem ztrácí na účinnosti. Divadelnímu Discolandu slouží ke cti, že na očekávatelnou estetiku nespoléhal a propůjčil hlas lidem, ke kterým se doba neomezených možností nezachovala vždy nejlépe.
Za zmínku stojí také skutečnost, že zpovídaní pamětníci a pamětnice na představení často sami chodí, takže se může stát, že předobraz sleduje svůj jevištní protějšek přímo na place. Přidanou hodnotou je pak vznik nových zákulisních městských legend: předobraz Kuchaře údajně při premiéře pozval na „číničku“ jeho představitel Petr Čtvrtníček a Kuchař nelenil a pro další představení „číničku“ (podle Jonákovy oblíbené receptury) herci na oplátku uvařil zas on.
Z jeviště často zaznívalo, že devadesátky ještě neskončily. My už se ale pomalu připravujme na retrománii počátku milénia, která dříve či později jistě zaklepe na dveře.
DISCOLAND (Divadlo Na zábradlí)
Scénář, dramaturgie, režie: Petr Erbes, Boris Jedinák
Hrají: Barbora Bočková, Kateřina Císařová, Petr Čtvrtníček, Anežka Kubátová, Václav Vašák, Jiří Vyorálek, Johana Matoušková, Magdaléna Sidonová, Valerie Lobačova
Reprízy: 25. 5., 2. 6., 6. 6., 9. 9., 19. 9.
