Dua Lipa nakazila Prahu radikálním optimismem. A zazpívala hit Ewy Farné

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Loni si splnila sen a stala se jednou z hlavních hvězd anglického Glastonbury. „Kdykoli jsem psala novou písničku, představovala jsem si, jak by zněla na Glastonbury. Festival pro mě vždycky byl jakýmsi barometrem,“ zmiňuje Dua Lipa pro deník Guardian. Nyní devětadvacetiletá britská hudebnice s kosovskými kořeny konečně navštívila Česko a fanoušci se jí zjevně nemohli dočkat. Po úterním vyprodaném koncertu ve vysočanské O2 areně přidala na středu 28. května ještě druhý.

„Období tréninku je u konce,“ zpívá hned na úvod, jako by si chtěla připomenout, že už má dost zkušeností, aby si na pódiu připadala sebejistě. Záda jí kryje kapela rozmístěná po bočních stranách vyvýšeného vlnovkovitého pódia. Když se posléze rozzáří všechna světla na okrajích, připomíná tvarem ležatou osmičku, což je pro tvorbu mladé umělkyně příznačné. Její bezmála dvouhodinový set připomíná výlet po popových trendech minulých dekád, které se v různých obměnách stále vrací.

Do Prahy přijela Dua Lipa v rámci turné k loňské desce Radical Optimism, na níž se jako producent výrazně podílel australský hudebník Kevin Parker stojící za projektem Tame Impala. Zpěvačka si jeho psychedelický pop tak oblíbila, že o spolupráci začala uvažovat, už když pracovala na eponymním debutu. „Říkala jsem si, že pokud se moje první dvě alba setkají s vřelým přijetím, mohla bych třetí natočit s umělcem, k němuž vzhlížím,“ vzpomíná pro americký časopis Time.

Úspěch přitom vůbec nebyl jistý. Do čela britského žebříčku se poprvé dostala až s hitem New Rules, v pořadí sedmým singlem z debutové nahrávky vydané roku 2017. Cílevědomá dvacátnice se tehdy naučila trpělivosti, která je ostatně jedním z témat nynější třetí desky. „Radikální optimismus je o tom, aby se člověk uměl vyrovnat s nejistotami. Aby byl v klidu, i když se věci nevyvíjí podle jeho představ, a chápal, že se všechno děje z nějakého důvodu,“ přibližuje Dua Lipa pro Guardian.

Nesnáze provázely i její druhé album Future Nostalgia. Pojala jej jako poctu hudbě, na níž vyrůstala – od skupiny Jamiroquai přes zpěváka Prince až po hiphopové duo Outkast. Chtěla znít trochu retro, ale zároveň se od svých vzorů odrazit směrem k současnějšímu zvuku. Výsledkem byla deska plná tanečních hitů jako stvořených pro páteční večer v klubu nebo vyvrcholení letního festivalu.

Těsně před plánovaným vydáním však přišel covid a Dua Lipa zvažovala, že ho raději posune. Pochybovala, jestli energická deska v pandemickém bezčasí nezapadne a zda na ni fanoušci vůbec budou mít náladu, když jsou zavření doma a nemohou se potkávat. Jenže neměla na výběr. Album předčasně uniklo na internet a koncem března roku 2020 ho vydavatelství uvedlo oficiálně.

Obavy byly zbytečné. Future Nostalgia o rok později získalo dvě ceny Brit Awards, jednu Grammy i nominaci na prestižní Mercury Prize. Ukázalo se, že houpavé beaty a povzbudivé refrény jsou přesně tím, co lidé v krizovém období potřebují.

Hity z druhé desky sklízejí nejbouřlivější ohlasy také na úterním koncertu v Praze. Hned zkraje setu zní skladba Break My Heart, v níž se bijí pocity zamilovanosti s pochybnostmi, jestli člověku nová láska jednou nezlomí srdce. Dua Lipa svou tvorbu koneckonců ráda nazývá „ubrečeným tancováním“. Euforii z milostného poblouznění zachycuje také v singlu Levitating, prvním vrcholu večera. Po jeho odehrání se nečekaně objevuje u fanoušků v první řadě a fotí si selfie s viditelně dojatými Čechy, Polkou nebo Mexičanem. Jednomu mladíkovi sundává z vlasů barevné konfety. „Nebojte, bude jich ještě víc,“ slibuje.

Při komunikaci s publikem působí nenuceně. Budí dojem obyčejné holky, která se jen tak mimochodem stala světovou superstar. Než se pozdraví se všemi v přední linii, přesouvají se doprovodní muzikanti na molo uprostřed haly, kde s nimi Dua Lipa nejprve odzpívá singl These Walls. Následně se podobně jako na všech zastávkách aktuálního turné pouští do písně jednoho z místních hudebníků.

„Teď přichází na řadu moment, z něhož bývám při každé show nejvíc nervózní,“ připouští Dua Lipa rozechvělým hlasem. V Hamburku například o týden dřív uvedla baladu Wind Of Change německé kapely Scorpions, která má ovšem zásadní výhodu – text v angličtině. V Praze naopak sází na skladbu své tuzemské kolegyně Ewy Farné nazvanou Na ostří nože. Její čeština zní pochopitelně místy legračně, zvlášť když se pokouší vyslovit některé problematické hlásky. Jinak jde ale o šťastnou volbu, domácí hit se do repertoáru zahraniční hvězdy výborně hodil.

Ženský pop se poslední dobou veze na vlně radostné hudby do neradostných časů a Dua Lipa je vedle Charli xcx, Sabriny Carpenter nebo Chappell Roan nejnázornějším příkladem. Ačkoli se svět postupně otřepal z pandemie, objevily se další společenské krize a potřeba úniku zdaleka nezmizela. „Ve světě se děje tolik hrozných věcí – Izrael a Gaza, Rusko a Ukrajina, ale i konflikt v Súdánu. Myslím, že všichni cítíme beznaděj. Hudba pro mě vždycky představovala formu eskapismu. Hudba je jazykem, na který se může každý z nás napojit. Vytváří pospolitost, komunitu,“ vysvětluje Dua Lipa, proč se i její novinka nese v tanečním rytmu.

V rozhovoru pro Guardian mluví také o osobnější lince desky Radical Optimism. „Jde mi o radikální přijetí toho, kým jsme, včetně našich nedostatků. To přichází až časem, když poznáváme sami sebe, čelíme různým životním zkušenostem a dozráváme. Zároveň odpouštíme druhým. Teprve tehdy můžeme jít dál,“ uvažuje zpěvačka. Naráží tím patrně na vztahové trable s bývalými partnery, k nimž se v textech tak často vrací.

Zatímco na Future Nostalgia převládaly vlivy diska a funky, na Radical Optimism lze slyšet ozvěny kytarové psychedelie. Umělkyně se podle svých slov rozhodla víc experimentovat a nechala se inspirovat třeba skotskými rockery Primal Scream nebo průkopníky trip hopu Massive Attack.

Přestože třetí deska neměla mezi kritiky tak pozitivní odezvu jako ta předchozí a singly Houdini, Training Season nebo Illusion na streamovacích službách nebodují tolik jako starší písně, naživo za prověřeným repertoárem nijak nezaostávají.

Vyniká třeba i nenápadná Anything for Love, kterou Dua Lipa v Praze zařazuje poté, co během rozchodové hymny Love Again uprostřed ohnivého kruhu unikala plamenům. Malé kruhové pódium na konci mola se najednou vznáší do vzduchu a zpěvačka se ocitá několik metrů nad hlavami fanoušků, zatímco ji jistí provazy zavěšené na stropní konstrukci. Skladba zaznívá v akustickém provedení, jen s klavírem, což umělkyni umožňuje prodat její úctyhodnou hlasovou výbavu.

Později dochází také na další baladu z loňské novinky nazvanou Happy for You, která dává zase naplno vyniknout kapele, zejména při závěrečném kytarovém sólu.

Jakkoli je její hudba eskapistická, nezdráhá se Dua Lipa vyjadřovat k veřejnému dění. V minulosti například kritizovala zpřísnění protipotratové politiky ve Spojených státech a poslední dobou opakovaně odsuzuje izraelské útoky na civilisty v Pásmu Gazy. Zároveň založila nadaci Sunny Hill Foundation, která zařizuje zahraniční studijní stipendia pro mladé lidi z Kosova. V hlavním městě Priština pak se svým otcem organizuje Sunny Hill Festival, na němž se od roku 2018 představily hvězdy jako zpěvačka Miley Cyrus, DJ Martin Garrix nebo rapper Stormzy.

„Když jsem žila v Kosovu, nikdo z mých oblíbených umělců tam nevystupoval. Právě proto jsem chtěla místním jejich idoly přivézt. Zároveň bychom lidem z jiných zemí rádi ukázali, že Kosovo není jen země zničená válkou,“ zdůrazňuje Dua Lipa pro magazín Time. Dodává, že přes polovinu kosovské populace dnes tvoří lidé mladší 25 let. „Všichni mají velké sny, touží cestovat, objevovat svět i sebe samotné,“ upozorňuje dcera kosovských Albánců.

Narodila se v polovině 90. let v Londýně, kam její otec Dukagjin a matka Anesa utekli krátce po rozpadu Jugoslávie a kde dcera posléze nastoupila na divadelní školu. Do Prištiny se s rodiči přestěhovala, až když jí bylo 11. O čtyři roky později je přesvědčila, aby ji poslali samotnou zpátky do Londýna, ať se může naplno věnovat vysněné pěvecké dráze. „Namluvila jsem jim, že si v Anglii potřebuju udělat maturitní zkoušku, aby mě pak vzali na univerzitu. A táta by vám potvrdil, že se nechám jen těžko odmítnout,“ řekla pro Guardian. Střední školu ještě dokončila, v 18 už však podepsala smlouvu s vydavatelstvím Warner Music.

Spektrum jejích aktivit dnes přitom začíná hudbu čím dál víc přesahovat. V roce 2022 spustila podcast Dua Lipa: At Your Service, v němž zpovídala zpěvačku Billie Eilish, psychoterapeutku Esther Perel, režiséra Pedra Almodóvara nebo šéfa firmy Apple Tima Cooka. V současnosti vede vlastní čtenářský klub, natáčí rozhovory s mezinárodně uznávanými spisovateli včetně polské nobelistky Olgy Tokarczuk nebo nigerijské autorky Chimandy Ngozi Adichie a stojí také za lifestylovým webem Service95.

Internetové vtipálky, kteří se ještě nedávno strefovali do jejích toporných tanečních pohybů, tak už nejspíš přešel smích. „Miluji její nedostatek energie. Jen tak dál, děvče,“ okomentoval jeden diskutující na YouTube její vystoupení na předávání Brit Awards v roce 2018. Jeho reakce spustila lavinu dalších jízlivých poznámek a Dua Lipa přiznává, že jí kritika nalomila sebevědomí. Dnes už ji nicméně může hodit za hlavu.

Během prvního pražského koncertu dokazuje, že na svých tanečních schopnostech usilovně pracuje. Zpočátku se ještě pohupuje trochu nesměle, jako by šetřila síly na později. Když nicméně v polovině vystoupení přicházejí na řadu svižné skladby Hallucinate a Illusion, drží už se skupinou tanečníků krok.

Při závěrečných přídavcích v podobě hitů New Rules, Don’t Start Now a Houdini si pak tanec vyloženě užívá. Prvotní rozpaky jsou dávno pryč a její uvolněná energie je tak nakažlivá, že se spolu s ní vlní do rytmu celá O2 arena. Návštěvníci středečního koncertu se mají na co těšit.