Co se děje v trýzněném člověku. Vyšel jeden z prvních českých románů o covidu

Milostný trojúhelník z korporátu, který má však více vrcholů. Příběh o ztrácení z doby pandemie, kdy jsou lidé ohroženi nejen virem, ale zejména sami sebou. Spisovatel a hudebník Eli Beneš nazval svůj nový román, který nedávno vydalo nakladatelství Argo, ironicky Všechno bude super. Od začátku je zjevné, že nebude.

Přitom nejde o apokalyptické čtivo. Nejděsivější je na něm způsob, jakým ubližujeme svým blízkým. Neděláme to záměrně, nemstíme se, jen si nějak neumíme pomoct. Víme, že za sebou zanecháme jizvy, přesto ten krok uděláme. A sami nezískáme nic, jen intenzivnější pocit prázdnoty, argumentuje kniha.

Odehrává se v prostředí korporátního oddělení produkujícího příběhy, které pak klienti mohou využít pro podporu své značky nebo výrobků. Firma je vystavena nejen požadavkům trhu, ale nově také konkurenci v podobě umělé inteligence. Autoři textů, kteří se mohli alespoň částečně cítit jako tvůrčí osobnosti, se brzy stanou jen hlídači strojů. Navíc je evidentní, že jich nebude potřeba tolik jako dřív. Mohou leda doufat, že v tomto krysím závodě s AI dokážou ještě jednou, možná naposledy, zvítězit.

Vypravěč, vedoucí oddělení, si nejistotu kompenzuje tvorbou vlastní knihy mezi „kafíčky“ v pracovní době. Jeho produktivita není valná ani v zaměstnání, ani při editaci vlastního díla. Sám se diví, že ho ještě nevyhodili, zaměstnání bere tak trochu jako okolnost, která se mu v životě přihodila.

Podobně se mu „stane“ paralelní nemanželský vztah. „Začne se vídat“ s mladší kolegyní z firmy Annou, která nečte ani neposlouchá hudbu, nemá vkus, a přesto mu může přinést něco nového. Co vlastně, když to dlouho není ani sex? A co on přináší jí, když spoustu času vegetuje skoro jako nějaká rostlina, které jinak v kancelářích chybějí?

Atmosféra románu Všechno bude super trochu evokuje jakéhosi Vladimíra Párala pro 21. století, jen Páralovy inženýry nahradili manažeři a chemičku PR firma. Eli Beneš se nebojí příběhu, byť až nečekaně prostého: Kterak se pan vedoucí zakoukal do kolegyně a co to znamenalo pro něj, jeho rodinu a také pro firmu.

Kdyby autor neměl po ruce vztahový mikroskop, mohlo by se to zdát málo. On se však nedorozuměním a zklamaným nadějím dokáže podívat hluboko pod kůži. Skvělé jsou zejména momenty, kdy vypravěč odchází od svého čtyřletého syna a ten naléhavě opakuje „Musíš bejt táta, tady“. Také dialogy mezi manžely či spolupracovníky působí věrohodně, zdánlivě obyčejně, a přitom čtenáře vyburcují.

Čím niterněji Beneš sestupuje, tím má silnější účinek. Příběh samotný je zjevně jen odůvodněním toho, aby autor mohl popsat, co se děje v trýzněném člověku nad ránem, než se vysouká z postele, nebo v těch minutách, kdy sedí ve svém autě na firemním podzemním parkovišti a užívá si otupělosti.

Benešova kniha patří k prvním v české literatuře, které se odehrávají v době pandemie koronaviru, i když slovo covid zde nezazní. Nemoc se ani nestává hybatelem děje, byť nárazově posílá pracovníky korporátu do karantény nebo na home office, což dává vztahům jinou dynamiku. Choroba zároveň zasáhne vypravěče a především jeho manželku Helenu, která se dlouhodobě nemůže zbavit totálního vyčerpání organismu. Těžký long covid.

Hrdinové bydlí v moderních bytech, jejich ekonomická nejistota pramení z obav, že by se snížil jejich standard. Používají nové technologie, nespavost a neklid řeší pomocí medikamentů. „Je cosi uklidňujícího v pokročilé biochemii. Umožňuje lépe přežívat. A samozřejmě i déle se trápit,“ píše autor. V jeho knize jako by všechno muselo být trendy, módní a mírně aseptické. Z takového obrazu totálně moderního světa nicméně mírně čouhá klišé.

Někdy v tomto směru Eli Beneš tlačí na pilu až moc. Nestačí, že propagační texty v románu by místo lidí mohla psát AI, jeden pracovník korporátu navíc iniciativně vyvíjí model, kde by AI psala celé knihy v závislosti na tom, jak čtenář vnímá předchozí stránky. Teprve na základě jeho reakcí by se utvářel zbytek. Text by vznikal v průběhu čtení a reflektoval čtenářovu spokojenost.

„Fungovalo by to pouze v zařízeních, která mohou sledovat tvé biologické reakce. Čtení sítnice, výrazu obličeje, mikrovýrazů. Optimálně v kombinaci s biotechnologií, rozumíš, jak si to dnes děti nechají rovnou implantovat… sledování dechu, srdečního rytmu,“ navrhuje inovátor. Zjevně nemá jít o sítnici, nýbrž o nějakou povrchovou část oka, ale nešť. I tak to působí trochu jako ti Páralovi inženýři, kteří mají prst na technologickém tepu doby. Proč vlastně?

Vypravěč, nevěrný šéf oddělení velké firmy, se identifikuje jako žid. Kromě Vánoc slaví doma i židovské svátky, ale všechno, včetně občasné návštěvy synagogy, je vyprázdněné na pouhé dodržování tradic. Často ani na to ne. Snad jen jednou, kdy se mu hroutí nejen realita, ale také představy, se pokusí najít ve víře jakési spříznění. Opět je z toho ale jen vágní očekávání, protagonistovi chybí zacílení i vědomí transcendence jako takové.

Tímto ani jiným – třeba společenským či historickým – způsobem kniha židovství netematizuje. Vypravěč by klidně mohl být ateista a nic by se na téměř třísetstránkovém příběhu nemuselo měnit. Proč tedy v próze tato linka zůstává?

Prvoplánovou odpovědí může být odkaz na Benešův první román Nepatrná ztráta osamělosti z roku 2023, který získal cenu Magnesia Litera za debut a jehož hlavní postava také měla židovský původ. Tehdy ale šlo o příběh mladíka vracejícího se z koncentráku, jeho židovství bylo samou podstatou věci. Co s tím v korporátu? Právě že nic.

Klíčem k rozpadu osobnosti vypravěče a jeho vztahů může být právě tohle oddělení se od souvislostí, nezájem o obsah vlastního já. V takovém prostředí těžko čemukoliv přiřadit nějaký význam. „K čemu přesně je věci pojmenovat, když s nimi nemůžeme udělat vůbec nic?“ ptá se Eli Beneš.

Všechno bude super je čtivá kniha v nejlepším slova smyslu. Tematizuje odpovědnost za rozklad vztahu, což se vždy lépe vnímá u druhého, ať už je to životní partner, či literární postava. A marnosti v ní není tolik, aby se nedalo přežít i bez naděje. Super to nebude, ale alespoň nějaké ano.

Eli Beneš pracuje jako manažer rozvoje rozhlasových stanic Seznamu.