„Pro takovej pop můžu shořet.“ Ewa Farna na nové desce vystihla přesycenou dobu

„Jednadvacáté století má své vlastní patologické nemoci: depresi, ADHD, hraniční poruchu osobnosti, syndrom vyhoření. Trpíme přemírou pozitivity,“ píše v úvodu své knihy Vyhořelá společnost filozof Byung-Chul Han. Spoustu teorií německo-korejského myslitele dokládá na žitých zkušenostech někdejší hrdinka dětského hitu Měls mě vůbec rád. Právě podle druhé jmenované diagnózy Ewa Farna pojmenovala své zatím nejbarvitější album ADHD pop, které minulý týden vydala po trojici vyprodaných koncertů v pražském Edenu.

Diagnózu si vyslechla před několika měsíci u lékaře. Vysvětlila jí prý mnoho jejích dosavadních těžkostí. Než jako s osobním problémem s ní ale zpěvačka pracuje spíše jako se symbolem doby a generačním tématem.

„Vítej v mojí hlavě, nezouvej se a pojď dál,“ otevírá album titulní píseň. Už tady Farna ukazuje, že po velkolepém orchestrálním zvuku předchozí nahrávky Umami si tentokrát pohrává spíš s rapovými formulemi. ADHD pop je typický rapový otvírák, v jakých hrdinové uvádí své fanoušky do aktuální životní i umělecké situace a demonstrují vlastní pozici na scéně.

Vdaná matka dvou dětí popisuje, že její současný život je chaos, neustále balancuje mezi mateřstvím a kariérou. Přesto má pořád zápal hráčky. A přišla dělat nejlepší pop široko daleko. „Kde ty narazíš na břeh, já vidím moře / Pro takovej pop já můžu shořet,“ zpívá.

Slovo shořet nevolí náhodou. Deska tematicky osciluje mezi dvěma extrémy – extatickou radost z kreativity a sebevyjádření tu střídají popisy extrémního vyčerpání. Nahrávka příznačně vznikla v časovém presu během příprav monstrózní série koncertů v Edenu, které dohromady navštívilo okolo 90 tisíc lidí. Zachycuje univerzálně ztotožnitelné pocity ze života, ze kterého mizí návody i jasné role a kde všichni tvoříme sami sebe od píky. „Self made queen, jo, já vím, jdu si pro to,“ rapuje zpěvačka v tracku Big Mac do synkopovaného beatu, který se vzápětí přehoupne do velkolepého refrénu.

Rapovou výhrůžnost střídá popová melodičnost, ADHD pop totiž vznikal v pestrém kolektivu autorů. V jednom studiu se nad novým materiálem sešli Farne dlouholetý spolupracovník Jan Vávra s producentem Ronym Janečkem, který už ve 12 letech zaujal Slováky jako účastník talentové soutěže a později založil úspěšnou rockovou kapelu John Wolfhooker.

Důležitou úlohu sehrál i tvůrčí tandem Reginald a David Kandler, kteří jsou známí především spoluprací s popovým zpěvákem Sofianem Medjmedjem.

Spoluautorem tracku Nuda se stal stylově vyhraněnější rapper Mat213. Jeho skotačivý rukopis lze při bližším ohledání poznat. V závěrečné skladbě Svoboda je tlak zase cenný prostor dostává jednadvacetiletá držitelka Anděla za objev roku Marie April. Farna tak dostává roli spojovatelky, ke které se před koncerty v Edenu veřejně začala hlásit.

Některé recenze desce vyčítají překombinovanost, podobné ohýbání žánrů je ale v současném popu naprosto běžné, dnes se soutěží o drzejší kombinaci. Farna v tomhle ohledu působí kreativně a vyplácí se jí to.

Nejpopulárnější track z alba Perpetuum mobile si třeba šikovně vypůjčuje patos, s nímž rappeři v jasnozřivých momentech s odstupem a lítostí hledí na zvrácenou hru, které se sami účastní. V mluvené mezihře Farna frázováním i dyšným vyslovováním vyloženě připomíná nejúspěšnější jméno domácí scény Viktora Sheena. Sázka na tuto kombinaci vyšla – skladba se od vydání drží v čele digitální hitparády a na Spotify už má přes tři miliony přehrání.

Mezi stálicemi českých streamovacích služeb jsou lamači ženských srdcí Sofian Medjmedj a Ben Cristovao, nedostatkem formované pracovité děti Victor Sheen a Calin i loajální rapoví podnikatelé z labelu Milion+, k nimž kromě Yzomandiase patří také jeden výrazný ženský hlas, slovenská rodačka Sara Rikas.

Ewa Farna se oproti nim vymyká tím, jak do hry vnáší téma mateřství. Na rozdíl od rapových otců mnohem víc prožívá téma hledání vlastního prostoru mimo rodičovskou roli.

Song o tom, že je třeba udělat si čas i na vlastní potřeby, měla už na desce Umami. V retro soulovém tracku Sama doma popisovala „rande sama se sebou“, „láhev prosecca v rozpáleným těle“ a „dráždění boha bosou nohou“ v erotických narážkách.

ADHD pop pro změnu obsahuje disco track Mám hlídání!, kde za zvuků slapované basy zpěvačka líčí euforii matky, která se konečně dostala ven. „Melem pátý přes devátý / Teď je pátek po desátý, dneska vypínám,“ prohlašuje radostně. Slabost pro šumivá vína nicméně přetrvává: „Jedno prosecco v sobě po dlouhý době mám / Jsem zvyklá, není to problém, že ráno umírám.“

Vedle hráčského zápalu tady do alba přidává další ingredienci klíčovou pro svůj úspěch: ženskou solidaritu. Už koncert v Edenu věnovala mámám, které mají hlídání, což se na sítích setkalo s velkým úspěchem. Nová skladba lásku unavených žen k Farne ještě umocňuje.

Mezi písněmi o pracovním nasazení a balancováním seberealizace s rodičovstvím se skrývá i silná trojice sledující vývoj emocí v dlouhodobém vztahu. Ve skladbě pracující s estetikou podžánru trap Už je mi to jedno hudebnice stopuje narůstající partnerský cynismus. V dynamickém Pokoji dojemně zpívá „miluju tě, ale dneska tě nemám ráda“. Happy end pak přináší klidná kytarová balada Hlasová zpráva, kde se zpěvačka po vztahových turbulencích vyznává, že přes všechny karamboly se na manžela může spolehnout a že zůstává jejím nejbližším člověkem.

Nejde o výjimečnou krizi, i tady Farna popisuje něco typického pro dnešní život. „V soužití bez tradičních rolí musí muži i ženy hledat kuráž znovu a znovu vyjednávat o podstatě svého vztahu,“ píše o moderní rodině například německá socioložka Elizabeth Beck-Gernsheim v knize Normální chaos lásky.

Přes pestrou směsici vlivů album ADHD pop drží pohromadě groove i kreativita Ronyho Janečka, který míchal zvuk. Z celku vyčnívá akorát strnulý duet Vzpomeneš si? s Miraiem Navrátilem. Nejvíc se blíží starší tvorbě Farne a hudebně je také nejbezpečnější. Kombinuje všechny znaky typické pro český pop-rock – poklidné kytary, rovný rytmus, výraznější dynamiku nastupující až v závěrečném refrénu. Právě s touto skladbou ale zase ADHD pop pro změnu táhne rádiový žebříček. Farna zná své posluchače a umí podchytit jejich chutě na různých frontách.

Přestože vznikalo za hektických okolností, ADHD pop je dobře propočítané popové album. Třinecká rodačka jím prokazuje v českém mainstreamu ojedinělou schopnost se znovu výrazně posunout a ukázat v úplně novém světle. Zároveň si uchovává humor i přístupnost, díky které ji publikum miluje. A nově se ukazuje jako pozorná čtenářka doby.