Iggy Pop přišel, svlékl se. A ukázal divákům Colours prostředníček

Na festivalech, jako jsou ostravské Colours, se každý chce zavděčit. Ne tak Iggy Pop. Osmasedmdesátiletý průkopník žánru punkrock tento čtvrtek večer přišel na pódium, oběma rukama ukázal publiku vztyčený prostředníček, shodil vestu a do půl těla nahý následující hodinu zpíval skladby, které by nikdo ani omylem nemohl považovat za hity.

Blond vlasy uprostřed rozdělené pěšinkou mu sahaly po ramena, na krku měl řetěz. Jen v černých kalhotách s páskem střídavě přecházel po pódiu a svíjel se v typicky zkroucených pózách ovlivněných nemocí páteře a faktem, že Iggy Pop má jednu nohu kratší. Kamerám vystavoval své vrásčité tělo s naběhlými žilami a po každé druhé skladbě volal „fucking thank you“.

Někdejší živoucí ztělesnění hesla sex, drogy a rokenrol se na festival Colours of Ostrava, který ve čtvrtek pokračoval druhým dnem, vrátilo po 15 letech. Iggy Pop už sice neprovozuje crowdsurfing, jejž zpopularizoval zkraje 70. let minulého století, stále je však v ohromné formě. „Ještě nedávno na mou muziku nikdo nebyl zvědavý,“ zakroutil v jednu chvíli hlavou nad faktem, že ze 13 skladeb večera se ani jedna nedostala do hitparád. Nejblíž tomu bylo Lust for Life, optimisticky znějící píseň o závislosti na heroinu, kterou ovšem až 20 let po vydání zpopularizoval film Trainspotting. Díky úvodnímu groovu od bicích, na něž tento čtvrtek hrál Urian Hackney, ji hned poznali také návštěvníci Colours.

Iggy Pop se sympaticky nikdy netrápil tím, že jej úspěch míjí. Dál vyjadřoval sebe sama a zprostředkovaně možná i dobové, protestní či různě nihilistické nálady 70. let. Tehdy si vypiloval záměrně primitivní stylizaci, vystupování trochu à la Tarzan doprovázené expresivními, provokativními gesty.

Některá teď předvedl i na Colours. Jednou zaštěkal, párkrát si odplivl nebo vyplázl jazyk, při známé skladbě I Wanna Be Your Dog se svalil na záda a chvíli se nechal bičovat lehkým deštěm. Naštěstí to ale byl slabý odvar oproti časům, kdy jej provázely historky o obnažování, užívání drog na pódiu a údajném válení se v rozbitých střepech. Vždy šlo nicméně především o show, zkonstruované alter ego a drsnou divadelní masku, kdy například prostřednictvím fyzických potyček s diváky zvyšoval napětí v sále, aby pak neurvalá, hlučná hudba přinesla lidem katarzi.

Dnes je Iggy Pop dávno respektovanou osobností a váženým členem Rokenrolové síně slávy. Účinkoval v opeře o vrahovi Charlesi Mansonovi, hrál v televizním seriálu Star Trek: Hluboký vesmír devět, namluvil moderátora rozhlasové stanice v počítačové hře Grand Theft Auto IV nebo se objevil ve filmech klasika americké nezávislé kinematografie Jima Jarmusche, od populárního Kafe a cigára až po zombie komedii Mrtví neumírají.

Pořád také točí zajímavé desky, ať už to byla rocková Post Pop Depression produkovaná Joshem Hommem z kapely Queens of the Stone Age, nebo překvapivě komorní, až k jazzu přesahující Free z roku 2019.

Ostravský koncert oproti tomu vyzněl jako naprosté retro. S jedinou výjimkou zpíval Iggy Pop výhradně skladby ze 70. let. Především ty, jimiž se svou nejznámější kapelou The Stooges položil základy punkrocku a později garážového rocku.

Písně plné dobových reálií jako Search and Destroy, odkazující k americké válce ve Vietnamu, na Colours doplnil ukázkami z počátku své sólové dráhy, kdy roku 1977 vytvořil dvě výborné desky s Davidem Bowiem. Angličan do Iggyho triviálního rocku vnesl i pár chytlavých melodií – také na ostravském koncertu vzbudil největší nadšení song The Passenger, inspirovaný projížďkou berlínským městským vlakem S-Bahn.

Iggyho charismatický, i když zcela nepěvecký barytonový hlas docela vynikl v songu Gimme Danger. Zpěváka celou dobu doprovázela sedmičlenná kapela. Hrála patřičně divoce, energicky, a přitom profesionálně, čímž syrovou hudbu pracující často jen se třemi akordy posouvala o úroveň výš. Pomohla i dechová sekce tvořená trumpetistou Leronem Thomasem a trombonistou Coreym D. Kingem.

Vlasatý hlavní kytarista Charles Moothart často sóloval, osvědčila se ale také druhá kytaristka s potetovanýma rukama Ale Campos. Klávesista Seamus Beaghen střídal elektrické piano Wurlitzer s Hammondovými varhanami, do nichž při skladbě I Wanna Be Your Dog tloukl tamburínou, aby umocnil hutný rytmus.

Leckomu může přijít nedůstojné, aby se muž před osmdesátkou pořád choval jako vzdorovitý puberťák. Kdo dal Iggymu Popovi ve čtvrtek šanci, snad na něj z toho dobře míněného spektáklu přeskočil kus zpěvákovy jiskry a zjevné radosti ze života. Navzdory obavám, zda bude na hlavní pódium Colours ještě stačit, punkrockový veterán nakonec sklidil jeden z nejhlasitějších aplausů letošního ročníku.

Ten se ve čtvrtek naplno rozběhl na všech scénách. Část večera pršelo, agentura ČTK také informovala o krátkém požáru stánku s občerstvením, při němž dvě pracovnice obsluhy ve věku 22 a 26 let utrpěly lehké popáleniny. Policie incident vyšetřuje pro podezření z obecného ohrožení z nedbalosti.

I druhý den festivalu byl bohužel patrný úpadek kvality programu v bývalém plynojemu Gong a na dříve skvělé Drive stage. Jedinou alternativu k hlavním scénám nyní tvoří malá Full Moon stage, pojmenovaná po hudebním časopisu a umístěná v zadní části areálu.

Ve čtvrtek zde se svým temným elektronickým popem vystoupila třeba Nina Kohout, trenčínská zpěvačka zkoušející se prosadit v Británii. Za doprovodu dvou muzikantů uvedla skladbu Little Butterfly, „vycházející z hněvu vůči lidem, co nerozumí slovu ne a odmítnutí“, nebo song oslavující fakt, že rozhodnutí „stát, nebo nestát se matkou absolutně neovlivňuje hodnotu nebo množství lásky, které v sobě žena skrývá“. Všechno zpívala anglicky, výrazněji nezaujala, zato elegantně ustála zhruba minutový výpadek techniky.

Na protější Fresh stage odpoledne zhruba dvě tisícovky lidí tančily při setu brněnského kolektivu Rychlí kluci. V někdejším černouhelném Dole Hlubina zase pokračovalo přidružené diskuzní fórum Meltingpot, kde měla narváno mladá česká popová umělkyně Pam Rabbit. „Vždycky jsem byla trochu mimozemšťan,“ prohlásila zpěvačka, jejíž skladba Space deklarující touhu rozhodovat sama o sobě nasbírala na platformě Spotify už více než šest milionů přehrání.

V kšiltovce a dlouhých kožených rukavicích Pam Rabbit vyprávěla, jaké bylo narodit se v Česku do arménské rodiny. „Vyrůstáte v úplně jiné kultuře. Pak jdete do české školy a neznáte zvyky, jako že je normální, aby děcka na školní besídku přinesla cukroví. Já jediná přišla bez cukroví,“ líčila, jak si až na konzervatoři začala připadat normální.

Část interview věnovala úmrtí jednoho ze svých dvou králíků, který jí jako teenagerce pomohl překlenout těžké období a po němž si vybrala umělecké jméno. Mluvila ale také o tom, jak ji terapie naučila zpracovávat emoce. Když ji dnes něco trápí, představuje si v hlavě „takový zoom out na naši planetu, kterou najednou vidíte, jak si poletuje vesmírem, a dojde vám, že jsme jenom společně na jednom šutru a že z téhle kosmické perspektivy občas věci zbytečně hrotíme“, prohlásila Pam Rabbit.

Mladšímu publiku byly na hlavní scéně určeny koncerty brněnského zpěváka Calina a v podvečer amerického hudebníka Finnease O’Connella, známějšího coby spolupracovníka své sestry Billie Eilish. Sedmadvacetiletý zrzavý držitel deseti cen Grammy střídavě seděl u kláves, hrál na kytary nebo jen tak s mikrofonem chodil až na kraj mola.

Soudě dle vlažných reakcí diváků Finneas možná nedisponuje charismatem, jaké tak velká scéna potřebuje. Působil ale sympaticky, neustále děkoval, mladým posluchačům doporučoval Iggyho Popa a za doprovodu pětičlenné kapely odehrál pěkný koncert. Jeho vrcholem se staly lehce funky skladba nazvaná 2001, v jejímž videoklipu účinkoval s hollywoodskou herečkou Kate Hudson, a hit Till Forever Falls Apart. V něm part Finneasova častého spolupracovníka Ashe naživo zastoupila klávesistka Lucy Healey.

K příjemným překvapením patřilo večerní vystoupení izraelské raperky Nogy Erez na druhé největší scéně. Vystudovaná hudebnice, která loni vydala singl s Robbiem Williamsem, pro svou kombinaci elektronické hudby a popu potřebovala jen dva muzikanty: bubeníka Itamara Loebsteina a životního partnera Oriho Roussa. Ten střídal kytaru a syntezátor a pomohl zpívat refrény tracků Views nebo sotva týden starého singlu Watch the News kritizujícího senzacechtivost médií.

Noga Erez dále uvedla třeba Nails, natočené s americkou raperkou Missy Elliott. A odlehčenou taneční náladu nenarušilo, ani když protiválečně orientovaná hudebnice zarapovala skladbu Fire Kites odkazující k zápalným balonům, které na Izrael posílalo palestinské teroristické hnutí Hamás.

Telavivská rodačka kdysi díky výjimce strávila dva roky povinné vojenské služby koncertováním, později reprezentovala Izrael v hudebním programu letních olympijských her 2016 v brazilském Riu de Janeiru. Podle loňského vyjádření momentálně kvůli válce v Pásmu Gazy čelí částečnému mezinárodnímu bojkotu. Češi budou mít možnost ji znovu vidět 11. prosince v pražské Roxy.