Článek
Narazili jsme na nečekanou dopravní zácpu, a to přímo pod tunelem nejvyššího soudu, který stojí na samém konci Avenida Bolívar v centru Caracasu.
Právě zde Nicolás Maduro pořádá masivní demonstrace či volební mítinky.
„Kde se tady tahle zácpa takhle v noci vzala?“ ptá se frustrovaně zpoza volantu můj průvodce pro dnešní večer. Vysokoškolský profesor Carlos Molina si vzápětí odpověděl: „To bude asi nějaké antiimperialistické shromáždění.“
Měl pravdu, když jsme opustili tunel a dojeli až ke slavným schodům v El Calvario Park, kterých má být přesně 107, sledovali jsme davy lidí, jak se rozcházejí z provládní demonstrace. Většina z nich mířila do přistavených minibusů s nápisy venkovských oblastí.
Maduro bulváry, parky a další prostranství v Caracasu často plní venkovany, pro něž nechává posílat autobusy. Potvrzuje to i Molina, který kdysi takové „zájezdy“ sám spoluorganizoval. Mezi lety 2006 až 2007 totiž byl náměstkem ministra turistiky v kabinetu zakladatele venezuelské socialistické revoluce Huga Cháveze.
„Tehdy se lidé z venkova do autobusů hrnuli, protože chtěli vidět Cháveze. Maduro už musí slibovat jídlo a peníze, protože jinak by přišli jen vojáci, kteří musí plnit rozkazy,“ vykládá Molina s tím, že současný režim se zaměřuje na ty nejchudší, kteří jakoukoli vládní pomocí nepohrdnou.
Stoupenec Nicoláse Madura s postavičkou „Velkého kníra“, superhrdiny inspirované venezuelským prezidentem.
Na důkaz ukáže na jeden autobus, na jehož předním skle stojí nápis Guárico, zemědělský stát proslulý masným a mléčným průmyslem.
Nicolás Maduro v posledních dnech v Caracasu pořádá celou řadu demonstrací, happeningů a shromáždění. Nesou se většinou v až radostném duchu.
Vůdce se tu pouští do tance, občas na zbrusu novou „píseň“, jejíž text je rapovou verzí Madurova anglického provolání Peace Yes, War Never (Ano míru, válku nikdy).
Na dřívějším mítinku se diktátor pokusil zazpívat v angličtině i píseň Johna Lennona Imagine, než to rychle vzdal a nechal slavného člena skupiny The Beatles pustit do reproduktorů.
„Režim se pokouší vytvářet dojem, že je Venezuela harmonická, přátelská a veselá země, které chtějí USA ublížit,“ říká mi k atmosféře podobných pochodů a shromáždění politický analytik Alonso Moleiro.
Reportér ve Venezuele
Reportér Seznam Zpráv Eduard Freisler se vydal do Venezuely, která má kvůli drogovým kartelům v zemi spory s Amerikou. Nabízí tak unikátní vhled do nálad v zemi, kam se kvůli restrikcím ze strany režimu dostane jen málo zahraničních novinářů. Kromě Caracasu se vydal i do dalších oblastí, včetně regionu, kde své domy a bunkry mají lidé diktátora Nicoláse Madura.
Uvnitř země ale Madurův režim podle něj jakoukoliv kritiku či podporu potenciálního amerického úderu či přímo invaze tvrdě trestá. „Na ulici se lidé bojí mluvit a nechávají si tak všechno raději pro sebe,“ dodává Moleiro.
Venezuelská společnost, včetně té protirežimní, je podle něj v souvislosti s hrozícím útokem amerických raket a dronů rozdělená. Část úder vnímá jako poslední šanci na to Madura svrhnout, ta druhá považuje vojenskou operaci za příliš riskantní.
„Násilné svržení Madura by mohlo ty nejradikálnější revolucionáře zahnat do hor a ti by odtud mohli proti nové vládě vedené opozicí zahájit partyzánskou válku nebo sabotáže,“ vysvětluje analytik Moleiro postoj „těch skeptických“.
Čtyři přátelé, čtyři pohledy
Přesto mají tyto dva tábory jedno společné: Už několik týdnů každé ráno kontrolují své mobilní telefony, aby zjistili, jestli „to už začalo“.
A Donald Trump tomu přidává svými stále razantnějšími výroky. Ve středu například přímo z Bílého domu - v obklopení členů svého kabinetu - prohlásil, že „pozemní útok začne velmi brzy“. Podle amerického prezidenta jeho armáda přesně ví, kde a jak zaútočit.
Nedávno přitom s Madurem hovořil po telefonu. Venezuelský vůdce konverzaci dokonce označil za srdečnou a plnou respektu. Zdá se ale, že Trump se k úderu přeci jen odhodlá. A to i přes nevoli některých zákonodárců jak z řad demokratů, tak republikánů.
„Američané nechtějí být vtaženi do nekonečné války s Venezuelou bez veřejné debaty nebo hlasování,“ řekl republikánský senátor a Trumpův častý kritik Rand Paul, který v Kongresu zastupuje stát Kentucky.
„Měli bychom bránit to, co vyžaduje ústava: před válkou je třeba jednat,“ dodal.
Šéf Bílého domu nicméně nadále prohlašuje, že válku nemá v plánu. Jeho slovy jde o zastavení nepřátel, kteří Americe škodí tím, že do ní vozí drogy. Zatím „jen“ dává svolení ke smrtelným úderům proti člunům v Karibském moři a Tichém oceánu. USA takto dosud zlikvidovaly na 21 plavidel a zabily přitom přes 80 lidí. Podle Trumpovy administrativy překupníky drog.
„Někteří mojí přátelé začínají být frustrovaní a ptají se, zdali Trump prostě jen neblafuje. Já se ale domnívám, že ten úder nakonec opravdu přijde,“ míní profesor Molina. Je jedním z těch, kteří se obávají, že úder přinese spíše více zlého než dobrého.
