„Běda těm, kdo říkají zlu dobro.“ Slováci vydali nesmírně inspirativní album

Někdy na přelomu století si v bratislavské rockové skupině Appendix vysnil, že vyprodá anglické Wembley. Když později začal vystupovat s novou kapelou Korben Dallas, podlehl na chvíli představě, že je rockovou hvězdou. Tehdy se u publika výrazně uchytila píseň Otec a Juraj Benetin v tom roce absolvoval s Korben Dallas zhruba 80 koncertů. Jenže daleko na východ od proslulého londýnského stadionu.

Ze snění o světové slávě tak nakonec jen „prosvítá to slovenské“. Toto sousloví se objevuje v písni Slovenská na právě vydané desáté desce Korben Dallas nazvané Čomu uveríš. Není to ale skladba o nedosažitelných, už dávno opuštěných ambicích bratislavského zpěváka a kytaristy. Vypovídá o atmosféře dnešního ficovského Slovenska. Ostatně jako skoro celé album, pro které Benetin napsal hudbu a na němž dosud osobní tvorba Korben Dallas přerůstá do společenské roviny.

„Kleptokracia, teokracia / všetko sa to stále vracia / aj tak z toho nakoniec vždy / presvitá to slovenské,“ zní tu mimo jiné.

Korben Dallas existují od roku 2010. Ve verších svého baskytaristy a textaře Lukáše Fily, jinak také vydavatele slovenského nezávislého Denníku N, takto na dřeň společnosti doposud nešli. Poslední dobou jen na koncertech lehce aktualizovali starší píseň Spovede (česky Zpovědi), kde slovo ujo neboli strýc nahradili slovem teta. Byla to reakce na destruktivní politiku ministryně kultury Martiny Šimkovičové. Ta zasedá ve vládě za Slovenskou národní stranu, zaštiťující se tradičními křesťanskými a kulturními hodnotami. Výměna slova do textu přirozeně sedla: „Keď namiesto gúľ / máš spovede / keď do krojov obliekaš obete / svojich predstáv o svete / keď nemá kto povedať / teta vy trepete,“ v překladu tlacháte.

Na snahu konzervativců prosazovat takzvané tradiční hodnoty pak Korben Dallas reagovali s další slovenskou kapelou Billy Barman společným loňským singlem Netradičná rodina. „Na oknách máš igelit / márne skrývaš celý byt / aj tak sa blíži hodina / navštívi ťa netradičná rodina,“ vtipně varují v ostrém, hororovém punkrocku.

„Na Slovensku je dneska až příliš mnoho lidí, kteří se snaží definovat, co je normální, co je tradiční,“ řekl Juraj Benetin magazínu Frontman. „A do toho jsme si samozřejmě trošku rýpli, abychom naznačili, že vše je o hodně složitější, než se zdá, a že asi vůbec nejdůležitější je pocit svobody. Že i ty vzývané tradice jsou míň důležité než svoboda sama.“

Slovenská hudba se tak za nynější vlády chtě nechtě stáčí k politickým souvislostem. Dokonce z lidové Nebojím sa pána se loni stal protestsong, a to na největším tamním folklorním festivalu ve Východné, který za odmítavého pískotu publika navštívila Šimkovičová.

Nadoraz pak šla písničkářka Dorota Nvotová v temné uhrančivé skladbě Slovenská ľudová tieseň, v níž žaluje na pány, jimž se stýská po zlatě, do krojů se oděli a lezou nám do postelí, a tak „slovenskú ľudovú tieseň si každý spieva / nad Tatrou sa blýska a nad nami sa stmieva“.

Slovenskou tíseň prohlubovanou tím, že mráz už dnes nepřichází jen z Kremlu, ale také z Bílého domu, nová deska Korben Dallas dokonale odráží. Kromě písně Slovenská ještě především ve skladbách Daj si pozor, čomu uveríš, Zradca či emocionálně nesmírně silné Domov (Domů), jediné otextované zpěvákem Benetinem. Možná je ta průzračná krásná melodie opatřená jednoduchými slovy tak naléhavá proto, že ji složil úspěšný pětačtyřicetiletý architekt, v jehož stavbách žijí už tisíce lidí.

Frontman song napsal na cestách daleko od domova, téma mu přišlo důležité. V rozhovoru pro Aktuality.sk vyprávěl, jak se mnozí z jeho okolí na dnešním Slovensku necítí doma a přemýšlejí, kde jinde žít.

Je až mrazivé, jak s tím souvisí způsob interpretace ústředního sloganu „o prosvítání“ v písni Slovenská. Civilně ho zpívá budoucnost země: čtyřčlenný improvizovaný dětský sbor složený z Benetinova syna, dvou dcer jeho bratra a dcery producenta desky Tomáše Slobody. Až dospějí, možná budou také uvažovat o odchodu z rodné země.

Benetinovo Domov nevstupuje do těla ušima, ale srdcem. Sám zpěvák připouští, že do písně proniklo cosi magického. Přičítá to situaci, ve které ji Korben Dallas nahráli – asi hodinu po půlnoci, kdy prý jedinou věcí, která se na pokraji nervového zhroucení po dlouhé práci dala udělat, bylo natočit něco tak něžného, nahého, plného emocí a zranitelnosti. „Nedokážu si vzpomenout, kdy jindy jsem něco takovýmto způsobem interpretoval,“ řekl ke skladbě doprovázené úsporně jen akustickou kytarou a baskytarou.

Šetrnost je pro album Čomu uveríš charakteristická. Méně tady v každé chvíli znamená více. Třeba instrumentace Slovenské je založena pouze na třech většinou monotónních baskytarových linkách a prostých bicích, jako kdyby z toho lidem ani nemělo být do zpěvu. Jenže ty houpavé basy člověka rozvibrují natolik, že nemůže zůstat netečný.

Podobně je na rytmiku redukována skladba Zradca se spěšně a poněkud kradmo kráčející basou. Do skoro šílejícího závěru producent Sloboda zakomponoval zvuk betonu vypouštěného do základu budoucího domu. Může to být symbol toho, jak je společnost zabetonovaná ve dvou antagonistických pozicích. A kdy se slovo vlastizrádce vyřčené z jedné či druhé strany vyskytuje už skoro na denním pořádku.

Ke sloganu „nikdo nemá rad zradcu“ tady textař Fila dospívá opakovaně brilantním způsobem. A „je jedno pod akou / pochoduješ vlajkou / či páliš Marxa / či si vodca štrajkou / či sa držíš pri zemi“. Celá nová deska Korben Dallas je učebnicí pokročilé angažované textařské tvorby.

Zradcu nelze poslouchat bez historické souvislosti. Je to nejspíš nezamýšlený ideový most překlenující čtyři desetiletí slovenské hudby. Pandán písně Udavač, kterou v polovině 80. let zpíval třináctiletý Michal Kaščák se skupinou Bez ladu a skladu. Za časů existence Státní bezpečnosti a jejích konfidentů trestně nezodpovědný školák Kaščák svobodně vykřikoval „udávanie, udávanie, to je môj koníček / udám všetko, udám všetko, to bude môj chlebíček“, aby pak v závěru ironicky vysvětlil, že jen „udává rytmus“. Jenže v písni Zradca není pro ironii místo. Doba je příliš vážná. I studenou válku nahradila ta horká.

Na to, že se válčí také virtuálně šířením dezinformací, reagují Korben Dallas titulní kompozicí alba nazvanou Daj si pozor, čomu uveríš. Obrací se k „moudrým“ lidem, kteří věří hloupým věcem. „Láskavé srdce / hlava plná temna / v úsmeve pokoj / v hlave štátny prevrat,“ zpívá Benetin, který se už před lety odstřihl od sociálních sítí.

Důraz na obsah písní, na to, o čem zpívají, je pro Korben Dallas zásadní, upozorňuje frontman v rozhovorech. „Jsme v jistém smyslu na slovenské scéně následovníci toho ambicióznějšího rockového proudu,“ řekl třeba v Českém rozhlasu a připomněl Andreje Šebana, Richarda Müllera, hereckou dvojici Lasicu se Satinským nebo Jaro Filipa, což je ostatně otec Doroty Nvotové. Stejně tak ale mohl zmínit Deža Ursinyho či soubor Collegium Musicum. A je skoro jisté, že členové Korben Dallas jezdí po Bratislavě Smutnou rannou električkou skupiny Prúdy.

Deset skladeb na albu Čomu uveríš představuje deset možností, jak uchopit rockovou píseň, aniž by zněla přímočaře rockově. S každou přicházejí překvapující momenty, nic neplyne očekávaně. Ale jako by tomu navzdory se nahrávka vstřícně otevírá komukoli, kdo chce s Korben Dallas vést intimní dialog.

Je to nesmírně inspirativní dílo. Dokonce přiměje posluchače, aby otevřel bibli a vyhledal pasáž, na niž nutkavě upozorňuje závěr písně Máš na menej slovy „napíšeš to stokrát / a naučíš sa naspamäť / Izaiáš, verš dvadsať / kapitola päť“.

Pro tety i strýce na sociálních sítích, v tradičních i netradičních rodinách či na ministerstvech se tam píše: „Běda těm, kdo říkají zlu dobro a dobru zlo, kdo vydávají tmu za světlo a světlo za tmu, kdo vydávají hořké za sladké a sladké za hořké!“ Amen.