Recenze: Když modelky vybuchují. Seriál od autora Monstra se opájí extrémy

Zní první tóny klasického raveového tracku Firestarter od skupiny The Prodigy a zdá se, že tahle pařížská módní přehlídka bude poněkud dekadentní. Jenže modelka na molu ani tak nevyrazí divákům dech svou krásou, spíše jim vyrazí zuby, zláme ruce a vaz.

Nový seriál Krása od Ryana Murphyho, který lze sledovat ve videotéce Disney+, začíná rázně. V úvodní scéně se modelka, jež zjevně není ve své kůži, stihne prohnat ulicemi Paříže na motorce, přežít děsivou nehodu, zpustošit restauraci a poté za přihlížení skupiny těžce ozbrojených policistů explodovat.

Šedesátiletý Murphy ve svých seriálech rád míchá brutální podívanou s těžkými tématy, jak ukázal například v antologii Monstrum od Netflixu, kde se věnoval nejděsivějším sériovým vrahům a kanibalům od Jeffreyho Dahmera po Eda Geina. Už tam bylo vidět, že se Murphy rád pouští do různě vyhraněných, extrémních filmových obrazů s cílem raději budovat jakýsi až mytický a také „příliš lidský“ portrét vraha, než aby se příliš nechával svazovat fakty.

Novinka vychází z jednoduché premisy. Existuje jakési sérum, které mění běžné lidi v jedince s vizáží supermodelů a supermodelek. Jen má jisté vedlejší účinky. Ty začínají teplotou, pocením a extrémní žízní. A končí tak, jak bylo vidět v úvodní scéně.

Krása vznikla adaptací stejnojmenného komiksu z roku 2015, od prvních chvil je ale zřejmé, že Murphy se spoluautorem Matthewem Hodgsonem se silně inspirovali předloňským francouzským festivalovým hitem Substance režisérky Coralie Fargeat. Zatímco předloha od nakladatelství Image Comics je relativně decentně vyprávěný nezávislý komiks, seriál chce diváky okamžitě přepadnout a atakovat co nejintenzivnějšími audiovizuálními vjemy.

Už samotná Substance se dosti vachrlatě pohybovala na pomezí takzvaného body horroru, který proslavil například kanadský filmař David Cronenberg, a artové satiry zkoumající nešvary kapitalismu – jmenovitě například to, jak ženy trpí pod společensky determinovaným diktátem krásy, na čemž parazitují různá průmyslová odvětví.

Substanci šlo kritizovat za to, že v ní forma paradoxně vítězí nad „substancí“, tedy nad obsahem. Seriál Krása už je však jen čistá braková jízda. Jakkoli samozřejmě i tady mezi scénami plnými drsných tělesných proměn a sadistického násilí probleskují sekvence kritizující současnou společnost.

Substance vyprávěla o podobné proměně těla z říše sci-fi, byť tam šlo především o omlazení a vznik nové lepší verze sebe sama, přičemž ta stará ovšem zůstala a byla té mladší různými způsoby na obtíž.

Byť film nepředstavoval nijak subtilní satiru, obsahoval některé pozoruhodné nápady i estetické volby, třeba když se celkem sugestivně pokoušel ukázat, jak krása bolí.

Ryan Murphy však vypráví zcela tuctový, byť odsýpající příběh, který jako by vypadl z nějakého starého kyberpunkového románu. Do Paříže přijíždí dvojice agentů FBI vyšetřit, proč tam vybuchují modelky. Poprvé je potkáváme v posteli. Neudržují spolu poměr, prostě jen na pracovních cestách rádi souloží. A u toho si povídají o tom, jak komu dopadlo rande, ale také rádi hodnotí svá těla. „Krása bolí,“ říká Jordan svému kolegovi Cooperovi, přičemž naráží na to, že si nedávno nechala upravit prsa.

Seriál zkrátka neustále nahlas zdůrazňuje, o čem bude vyprávět, jako by tvůrci byli líní to ukazovat méně doslovně, promyšleněji a mezi řádky.

Za sérem pochopitelně stojí bezskrupulózní korporace, která chce tuto svou novinku teprve uvést na trh. A to, že látka unikla a tropí v ulicích paseku, není dobré PR. Proto se federální agenty snaží předstihnout firemní operativci s jasným úkolem: Vystopovat další „nakažené“ jedince a zamezit tomu, aby veřejně explodovali. Jakýmikoli prostředky.

Nákaza se však přenáší pohlavním stykem, což je volnočasová aktivita, která se novým krásným labutím vylíhlým z dřívějšího ošklivého káčátka bude nejspíš dít s poměrně velkou frekvencí.

Seriál naťukává mnoho témat, jedním z hrdinů je například obtloustlý nerd a „incel“, jenž se změní v nový standard krásy. K nějaké společenské sondě tu ale opravdu nedochází, žádný z motivů tvůrci nerozvíjejí, slouží jim spíše jako dosti doslovné výhybky vedoucí k tomu, aby mohli dění co nejrychleji posouvat kupředu.

Krása divákům předhazuje jeden výjev za druhým, ale nikdy není vysloveně zábavná, natož kdovíjak chytrá. Nebojí se slizu a dalších nepříjemných stránek spojených s vyobrazovanými transmutacemi těl, ale není v tom nijak invenční. Chce být svůdná a návyková vypravěčským tempem, ale neumí pohltit. Jde nakonec spíše o neohrabaný taneček mezi extrémy, který navzdory rychlým krokům působí příliš unaveným dojmem.

I tvůrci kyberpunkových sci-fi rádi překračovali hranice mezi takzvaným vysokým a nízkým uměním, ti nejlepší jako spisovatel William Gibson uměli spojit úderný brak s „hi-tech“ lyrikou. Ryan Murphy se však v Kráse přibližuje spíše tomu, co z tohoto žánru „zbylo“, co z něj odpadlo. Seriál se podobá laciným technothrillerům, byť tentokrát jsou místo chladného světa technologií komoditou a hlavním tahounem zápletky rozpálená lidská těla. Pachuť však zůstává podobná.