Článek
Výrazně větší prostor než dřív dávají české seriály s kriminalistickou tematikou ženským hrdinkám. Některé už se zbavily stereotypů, které jim v pozici policistek či vyšetřovatelek bývaly přisuzovány. Tvůrci tyto postavy pozvolna oprošťují od role matek, osob ovládaných emocemi nebo žen podřízených mužům.
Přesto se zdejší televizní tvorba úplně nezbavila starších představ o tom, jak má žena v tomto žánru vypadat a jednat, zjistila Iveta Jansová z Fakulty sociálních studií brněnské Masarykovy univerzity. S kolegyní Janou Jedličkovou analyzovala 35 českých krimi seriálů z let 2007 až 2023. Výsledky zveřejnily v anglické studii nazvané Investigating Gender: Female Criminalists in Post-Socialist Czech Television Narratives.
„Vzaly jsme všechny seriály, které v této době vznikly a objevila se v nich herečka v roli vyšetřovatelky či policistky. Pracovaly jsme se 716 epizodami, 43 postavami, z nichž 28 bylo v hlavní roli,“ vypočítává Jansová.
V seriálech do roku 1989 ženy v těchto rolích nevystupovaly vůbec. V krimi se objevovaly nanejvýš jako matky, milenky a tak podobně. Praxe se výrazně změnila až v první dekádě nového století.
Vývoj není nikterak lineární, zjistily vědkyně. Stále vznikají seriály s různou kvalitou zobrazovaných ženských rolí. „Zajímalo nás, jak české kriminálky pracují s ženskými postavami ve chvíli, kdy jim dávají větší prostor. Ukazuje se, že vyšší zastoupení žen ještě automaticky neznamená pestřejší nebo spravedlivější reprezentaci,“ shledala Jansová.
Podle ní vedle silných postav dál přetrvávají i stereotypní vzorce, jež ženské hrdinky vracejí k tradičním rolím nebo je staví do kontrastu s mužskou autoritou.
Za seriál s kvalitně podanou ženskou rolí odbornice označuje například Detektivy od Nejsvětější Trojice, v nichž vystupuje komisařka Marie Výrová. V televizní minisérii na motivy knih Michala Sýkory ji ztvárnila Klára Melíšková. „Hlavní hrdinka není poháněná tím, že je matka, není definovaná partnerstvím,“ komentuje to Jansová.
Jiné seriály v tradičnějším duchu naopak budují představu, že pokud jsou ženy i matkami, měly by si najít bezpečnější zaměstnání, být doma včas a starat se o děti. „Často přetrvává zobrazení ženy, která je buď dobrou policistkou a špatnou matkou, nebo opačně. Jako by to nešlo dohromady,“ všímá si Jansová.
Z novějších seriálů vyzdvihuje Odznak Vysočina, jehož dvě ženské protagonistky Dana Skálová a Kateřina Vlčková mezi sebou nemají stereotypní rivalský vztah. Jednu hraje Monika Hilmerová, tu druhou Simona Zmrzlá. „A pak jsou seriály, které se vysílají řadu let a je na nich vidět progres, že už s ženskými hrdinkami nakládají ne tak stereotypně,“ shrnuje Iveta Jansová.
Podle ní nelze jednoznačně říct, že by se v tomto ohledu výrazně lišily komerční stanice a veřejnoprávní Česká televize. A byť se vědkyně nezabývaly tím, jaký vliv má na výsledek složení tvůrčího týmu, tak převážně jsou ženy vykresleny nestereotypně, pokud je tým spíše věkově různorodý a zahrnuje muže i ženy. „Ale i takový tým dokáže vyprodukovat blbost,“ varuje Jansová.
Podobné výzkumy se uskutečnily také v zahraničí, kde se podle Jansové též objevují různé stereotypy. Česko stejně jako jiné země střední či východní Evropy po desítkách let totality také v oblasti televizní tvorby teprve dohání trendy ze světa.
„Inspirativní jsou severské seriály. A v zahraničí už taky tolik nefrčí role ženy, která se dostane do nesnází a musí ji zachránit mužský hrdina či celý tým kolegů,“ uzavírá Iveta Jansová.
