Recenze: Nový film o Michaelu Jacksonovi je zcela promarněná příležitost

Žánr hudebních životopisů se před osmi lety díky obdivovanému, leč problematickému snímku Bohemian Rhapsody o kapele Queen ocitl na výsluní. Od té doby vznikla spousta filmů o slavných muzikantech, třeba Rocketman o Eltonu Johnovi či uhrančivý, opulentní Elvis režiséra Baze Luhrmanna.

Většina těchto děl se různě potýkala s tím, nakolik odhalit i temnější zákoutí životů oblíbených osobností. Bohemian Rhapsody v tom spíše selhávala, Rocketman byl otevřenější, Elvis chtěl především vyprávět o člověku, který se stal mýtem, ne o reálné osobě. Novinka Michael v tomto ohledu selhává asi nejvíce.

Film o Michaelu Jacksonovi, který od čtvrtka promítají kina, je přinejlepším zbytečný. Zachycuje osudy největší popové hvězdy konce 20. století chronologicky, nezáživně a bez jakéhokoli napětí. Sledujeme počátky skupiny Jackson 5, kterou tvořilo pět synů Josepha Jacksona.

Majitel oprýskaného minibusu a extrémně přísný otec snil o tom, že svým potomkům dopřeje lepší osud, než jaký čekal průměrného černocha v průmyslovém městě Gary ve státě Indiana. Měl k tomu dva prostředky: talent svých dětí, především nejmladšího Michaela, a pásek, který neváhal odepnout, aby si získal kázeň.

Režisér Antoine Fuqua sleduje, kterak se Jackson 5 přesouvají z oblastních pódií do Chicaga a dál, jak se Michael snaží osamostatnit a také jak se nedokáže postavit tyranskému otci. To je bohužel jediné napětí, které snímek obsahuje, a tak se konfrontace s panovačným sobcem odehrává znovu a znovu. A Colman Domingo v roli Josepha Jacksona je scénu od scény monstróznější. Až nabírá takřka parodické rozměry.

Michael sleduje kariéru popové superstar do konce 80. let. Vyhýbá se pozdějším kontroverzím včetně obvinění ze sexuálního zneužívání nezletilých chlapců a zároveň nenabízí nic jiného než docela solidní ztvárnění klíčových momentů, jako je vznik skladeb Billie Jean či natáčení přelomového videoklipu k Beat It.

Především ve druhé polovině novinka sází na dlouhé koncertní a hudební pasáže, které nejsou tak uhrančivé jako třeba ty z Bohemian Rhapsody, ale pozornost jakž takž udrží. Bohužel jinak film neobsahuje nic.

Muzikantův devětadvacetiletý synovec Jaafar Jackson v hlavní roli je přesvědčivý během hudebně-tanečních pasáží. Ve zbytku vyprávění hraje muže se širokým úsměvem, který opakuje, že chce být největším zpěvákem všech dob. A své sny si postupně plní. Jen ten otec se neustále vznáší v pozadí jako obludný stín. Vždy vtrhne na scénu, aby se pokusil vše zhatit.

Michael nemá žádné kamarády, a tak se obklopuje zvířaty – od potkana přes lamu a žirafu až po šimpanze či krajtu. A neustále si listuje obrázkovou knihou o Peteru Panovi.

Podobně sami tvůrci listují pomyslným slovníkovým heslem o Michaelu Jacksonovi a předkládají divákům pohádkově naivní verzi jeho života. Zatímco Baz Luhrmann se v Elvisovi pokusil zachytit mýtus a natočil maximalistický opus o šílené kariéře upletené ze zlata a diamantů, Michael je spíše podvyživenou pohádkou pro dospělé. Pohádkou o nedospělém muži, který měl rád děti a svého malého šimpanze.

Autorům se tu a tam daří zachytit v hudebních pasážích, v čem byl Jackson výjimečný, i ty silné momenty se však ztrácejí v legrační zkratce. Třeba scéna z natáčení videoklipu k Beat It, do něhož Jackson obsadil reálné členy dvou znepřátelených gangů, sice vychází ze skutečnosti, přesto působí naivně sledovat drsné chlapíky, co by se normálně nejradši pobodali, jak jihnou pod sílou hudby a tance.

Je až pozoruhodné, jak se autorům nedaří dostat na plátno jakékoli napětí. Scenárista John Logan přitom napsal zdařilou bondovku Skyfall nebo dobrodružný snímek Hugo a jeho velký objev pro Martina Scorseseho. Ale tady jako by neměl z čeho brát. Jackson sice tak trochu připomíná pohádkovou postavu jako z Huga, avšak tento obraz muže, který s mámou rád kouká na němé grotesky a mazlí se s opičákem, je strašně málo. Obzvlášť když stejné scény vidíme popáté nebo pošesté.

Když se pak objeví závěrečný titulek „His Story Continues“, tedy že jeho příběh pokračuje, působí to skoro jako výsměch. Že by šlo jen o první část a možná přijde pokračování? Jenže v této podobě film působí spíše jako prolog. A nabízí se otázka, komu je určen. Fanoušci si asi užijí některé pasáže, kdy vznikají hudebníkova zásadní díla. Ale pokud výsledek připomíná jen „bonusový materiál“ z koncertního DVD, není to trochu málo?

Michael nedokáže být ani v některých koncertních okamžicích strhující, jako celek je až nezáživnou podívanou, která navíc zavírá oči před čímkoli potenciálně kontroverzním. Je to spíše hagiografie než biografie. Příběh o světci popu, který „rozmlouval“ se zvířaty a přinášel pozemšťanům nebeské tóny. A zcela promarněná příležitost říct o Michaelu Jacksonovi cokoli relevantního.