Velká událost české literatury. Vyšel poslední zbývající román Milana Kundery

Milan Kundera stojí u otevřeného okna a pozoruje, jak se za měsíčné noci dvojice prochází zámeckým parkem, když vtom jeho ženu probudí zlý sen. Z následné rozpravy vyplyne, že Kundera začal psát román, v němž ani jedno slovo není míněno vážně. „Chci tě jenom varovat: Dávej si pozor,“ odvětí manželka. „Pamatuješ si, co ti říkala maminka? Slyším ji, jako by to bylo včera: Milánku, přestaň s těmi svými žerty. Nikdo ti neporozumí. Všechny urazíš a všichni tě nakonec budou nenávidět.“

Vtip je v tom, že on už tu knihu napsal a oba v ní účinkují. Právě románová postava probudí Věru Kunderovou ze sna, zatímco jiné dva protagonisty Kundera pozoruje z okna.

Románový žert pochází z Pomalosti, první francouzsky napsané knihy Milana Kundery, kterou v překladu Anny Kareninové toto úterý vydalo brněnské nakladatelství Atlantis. Rozsahem nevelká próza představuje pro českou literaturu velkou událost. Jejím zveřejněním se uzavírá Kunderovo románové dílo publikované v Česku po roce 1989. Až teď mají zdejší čtenáři poprvé k dispozici kompletní beletristickou tvorbu jednoho z nejvýznamnějších světových autorů druhé poloviny 20. století.

Autor románů Žert nebo Nesnesitelná lehkost bytí, který obdržel Velkou cenu Francouzské akademie, se toho nedožil. Zemřel před třemi roky, bylo mu 94 let. Jeho poslední kniha se dostává k Čechům týden poté, co byly urny s ostatky Milana a Věry Kunderových uloženy do hrobu ve spisovatelově rodném Brně.

V české literatuře těžko najít složitější odyseu, než byl Kunderův téměř čtyři desítky let trvající návrat do Čech. Po roce 1968 komunisty zakázaný spisovatel nemohl v Československu publikovat, a tak roku 1975 odjel do Francie, kde následující dekádu zaznamenal celosvětový úspěch s bestsellerem Nesnesitelná lehkost bytí. Češi román stejně jako jiné knihy dlouho znali jen z exilového vydání.

Hned v prosinci 1989 začalo nakladatelství Atlantis s literátem vyjednávat postupné vydání jeho děl. Protože ale čtenáře podle svých slov nechtěl zahltit, rozhodl se vracet své knihy do rodné země postupně, v kontextu paralelně překládaných esejů vysvětlujících jeho myšlení o románu.

Zároveň od 90. let začal Milan Kundera psát francouzsky. Postupně vytvořil čtyři délkou novely, kompozicí romány, jejichž převod do češtiny však nepovoloval. Doma za to čelil kritice, neboť knihy vycházely ve všech světových jazycích. „Vidět se přeložen cizí rukou do vlastního jazyka mi připadá jako zvrhlost,“ vysvětloval Kundera sporný bod, v němž jeho kritici spatřovali naschvál. Autor argumentoval špatnou zkušeností s ranými překlady starších próz, při nichž docházelo k posunům významu a výpustkám.

Vznikl paradox. Romanopisec pečlivě hlídající každé slovo neměl čas redigovat své starší české prózy, protože psal nové ve francouzštině. A ty zase nestíhal převádět do češtiny, což ovšem nechtěl svěřit nikomu jinému. Neudržitelnost situace Milan Kundera naznal až po devadesátce, kdy kvarteto svých francouzských próz svěřil renomované překladatelce Anně Kareninové – ovšem s přáním, aby česky vyšly v opačném pořadí než ve Francii.

Autor, jenž tou dobou už ukončil kariéru, tak poslední roky života opět pracoval s rodným jazykem. S Kareninovou ještě zkonzultoval překlady Slavnosti bezvýznamnosti a Nevědění, česky vydané v letech 2020 a 2021. 

Totožnost byla roku 2024 první publikovaná už po jeho smrti. A tehdy začala Anna Kareninová pracovat i na poslední zbývající Pomalosti, kterou dokončila až poté, co ve věku 89 let zemřela i vdova po spisovateli Věra Kunderová. „Překlad vznikal v posledním roce jejího života. Stálá, opět téměř dennodenní korespondence i telefonické hovory s ní mi dávaly možnost překlad zpřesňovat,“ píše Kareninová v poznámce překladatelky. Kunderová stihla schválit i obálku od grafika Borise Myslivečka.

Pomalost z roku 1995 je zhruba stostránková kniha rozdělená na desítky kratičkých kapitol, které nemají název a nezačínají na nové stránce. Víc než o příběh, jenž zahrnuje přespání Kunderových na zámku a eskapády postav ze dvou století, tu jde o myšlení. Autor variuje různá témata, kromě ústřední pomalosti jsou jimi například hédonismus, sláva či fixace na slavné osobnosti.

Kundera v knize klade do kontrastu libertinství 18. století s hektičností moderní doby. A mimo jiné se v hledání smyslu osvobozujícího humoru pouští do nevídaných vulgarit.

Některé scény od vydání zestárly a pasáže o surovosti nebo erotických představách budou mladší ročníky asi číst v rozpacích. Zaujme naopak humorná epizoda z konference entomologů. Vystupuje v ní fiktivní český vědec Čechořipský, který byl po roce 1968 vyhozen z práce a musel se až do pádu komunismu živit coby dělník.

Kundera ho líčí jako komickou figurku, která svou zbabělost zpětně vydává za disidentství a natolik se dojme nad sebou sama, že zapomene přečíst odborný příspěvek, kvůli němuž na konferenci přijela. Frašku korunuje výstup francouzského intelektuála, jenž si plete Prahu s Budapeští, Čechy s Poláky a všechno se mu slévá do jednoho obrazu východní Evropy. Čech marně protestuje, že Praha je stejně západní město jako Paříž.

Karikaturní epizoda sice nesouvisí s tématem pomalosti, odráží ale Kunderův rezervovaný vztah k disentu. A ilustruje neporozumění, jemuž čelili exulanti – spisovatel ho symbolicky vtěluje do scény, kdy se Francouzka marně snaží napsat Čechořipského jméno. Entomolog jí ho poeticky vysvětluje přirovnáním obrácených francouzských stříšek k motýlům.

Zájem o Milana Kunderu neutichá ani po jeho smrti. V posledních letech francouzské nakladatelství Gallimard připravilo nové audioknihy Nesnesitelné lehkosti bytí a Směšných lásek. Loni se na univerzitě v Padově konala třídenní konference Kundera without Kundera, kterou zorganizoval profesor bohemistiky Alessandro Catalano.

Vedle knih Jana Nováka, Jeana-Dominiqua Brierra, Ariane Chemin nebo Florence Noiville se nedávno objevila další kunderovská biografie, tentokrát od polského novináře Aleksandera Kaczorowského. A nejnověji začátkem měsíce čtenáři britského deníku The Guardian zařadili Nesnesitelnou lehkost bytí mezi stovku nejlepších románů všech dob.

I ve světě dál přibývá Kunderových knih. V roce 2023 nejprve francouzsky a loni anglicky vyšlo jeho 89 slov, doplněných esejem nazvaným Praha, mizející báseň. Zatímco slovníkově pojatý první text znají Češi alespoň ve zkrácené verzi ze svazku Slova, pojmy, situace, druhý si doteď přečíst nemohou. A není jediný.

Kundera sice některé své francouzsky psané eseje přeložil pro literární časopis Host a ty vybrané pak v útlých svazcích knižně publikoval Atlantis, všechny ale Češi k dispozici nemají a hlavně ne na jednom místě. Zdejším čtenářům oproti Francouzům stále chybí čtveřice knih jeho esejů nazvaných Umění románu, Zrazené testamenty, Opona a Setkání.

Asi největší současný kunderovský expert Jakub Češka, který o spisovateli vydal knihu a nyní napsal doslov k Pomalosti, by jejich publikaci v češtině přivítal. „Faktem je, že čekání na románového Milana Kunderu trochu zastínilo pozornost k jeho stejně důležitým esejům, které psal ve Francii. Sám bych se přimlouval k vydání čtyř Kunderových esejistických knih v češtině. Pak teprve budeme moci říci, že máme dílo Milana Kundery česky kompletní,“ říká Češka.

Zda se do tohoto projektu Atlantis pustí, však zatím není jasné. „Vydáním Pomalosti se v českém jazyce uzavírá románové dílo Milana Kundery,“ odpovídá pouze zástupkyně nakladatelství Jana Uhdeová na dotaz, jestli budou publikovat Kunderovy knihy esejů a zda je to po autorově smrti právně možné.

„Generálním dědicem práv k dílu Milana Kundery je nakladatelství Gallimard. Práva k dílům v českém jazyce s výjimkou divadelních her zdědila moje maminka Jitka Uhdeová. Bude ctít přání autora, například adaptace nadále nejsou povoleny,“ říká Jana Uhdeová. Kundera k filmovým zpracováním svých děl zaujal negativní stanovisko po nepovedené Nesnesitelné lehkosti bytí, ve které roku 1988 účinkovaly hollywoodské hvězdy Daniel Day-Lewis a Juliette Binoche.

Audioknihy si spisovatel naopak oblíbil. „Věra Kunderová si mimo jiné přála, aby pokračovalo vydávání děl Milana Kundery ve formě audioknih, výlučně v podobě jednohlasé četby bez zvukových efektů a samozřejmě bez jakýchkoli úprav a krácení. Spolupracujeme se Supraphonem, další titul v režii Nadi Dvorské načítá opět Radúz Mácha,“ dodává Jana Uhdeová.

Díky vydávání českých překladů svých pozdních děl až na sklonku života byl Milan Kundera ještě uplynulou dekádu hodně vidět. Podle Jakuba Češky tato strategie u zdejších čtenářů významně doplnila obraz jeho díla.

„Počínaje Pomalostí jde o útlejší narativní formu psanou původně francouzsky. Do toho pochopitelně promlouvají též peripetie doby jako listopad 1989, které jsou nejsilněji přítomné v Nevědění. Co je jiného: jazyk, forma, sevřenost výrazu, ale též proměna autora v průběhu času lidského života. Pomalost představuje vykročení novým směrem, Slavnost bezvýznamnosti soumračnou pointu celého díla. Pomalost značí enklávu dobré nálady a smíchu, ovšem již s citelnou nostalgií loučícího se autora,“ shrnuje stručně čtveřici knih Češka.

Spisovatele od roku 2012 pravidelně navštěvoval v Paříži, po jeho smrti dál jezdil za manželkou Věrou. „V paměti toho zůstává mnoho: doprovázení na trh v ulici Raspail, k blízkému kadeřníkovi, do lékárny, rozhovory při snídani v bistru nebo při obědech v restauraci v ulici Récamier, ale i jinde,“ vzpomíná.

Naposledy se potkali předloni v září, kdy Věra Kunderová v jejich bytě uspořádala rozloučení s Milanem Kunderou pro známé a kamarády. „Přišly desítky intelektuálů, divadelníků, nakladatel Antoine Gallimard, lékaři, právníci, univerzitní profesoři,“ vyjmenovává Jakub Češka. „Bylo to celotýdenní setkávání a rozhovory k nejrůznějším tématům. Pochopitelně též o odkazu díla, jehož byla Věra Kunderová do poslední chvíle tvrdou a nekompromisní strážkyní,“ konstatuje odborník, který si s ní telefonoval i posílal e-maily a těšil se na další rozhovory. „Když jsme se loučili v jejím bytě, netušil jsem, že se vidíme naposledy,“ dodává.

Teď se naposledy vidí čeští čtenáři s romány Milana Kundery. Symbolicky se s nimi autor loučí Pomalostí, kterou původně začal psát jako esej o libertinské literatuře. Po několika stránkách ho však prý přehnaná vážnost vlastního psaní znudila. „Abych se osvobodil a pobavil, proměnil jsem tento esej v jeden velký vtip. Takto se zrodila Pomalost,“ uvedl.

Možná je tedy i posledním vtipem Milana Kundery, spisovatele narozeného na apríla, že jako vzkaz na rozloučenou Čechům věnuje tento žert ve tvaru románu.