Článek
Retrospektiva připomíná autora, jenž v 70. a 80. letech minulého století tak jako mnozí nesměl vystavovat. Ševčík předčasně zemřel v roce 2007, když při opravě střechy svého ďáblického ateliéru spadl ze žebříku. Bylo mu 68 let.
Jeho dílo po smrti vystavila například Alšova jihočeská galerie v Českých Budějovicích nebo naposledy předloni Západočeská galerie v Plzni.
Současná přehlídka na Kampě potrvá do 13. září. Podle šéfkurátora Jana Skřivánka zapadá do konceptu, kdy se instituce snaží rozšiřovat veřejnosti pole autorů poválečné generace. „Pořádáme výstavy autorů, kteří nejsou v tak širokém povědomí, jak by si zasloužili,“ vysvětluje.
Ševčík byl malíř, grafik, kreslíř a sochař. Rodák z Klatov absolvoval pražskou Vysokou školu umělecko-průmyslovou, konkrétně užitou grafiku. Patřil v 60. letech k nejoriginálnějším autorům nastupující generace. Výrazně se prosadil především v oblasti grafiky a kresby, za které získal mnoho ocenění na domácích přehlídkách.
V rané tvorbě pracoval s figurálními a alegorickými motivy, v nichž se prolínaly zvířecí a lidské prvky, často s ironickým nebo existenciálním podtextem. Později přešel k částečně abstraktním, až takzvaně biomorfním organickým strukturám.
Vycházel z přírody, rozvíjel téma světla a růstu, ale také nejistoty. Kurátorka pražské výstavy Jolana Pastor charakterizuje jeho práce jako emotivní, citlivé, tiché, směřované do nitra.
Umělec měl rád mořské hlubiny, korálové útesy, barevnost ryb, bohatství moře. „Tvary abstrahoval také na základě motýlího křídla a rozvíjel je do barev,“ zmiňuje kurátorka, která výstavu připravila s Adamem Hnojilem.
Ševčíkovy obrazy zpravidla obsahují tečku, jíž autor říkal očičko – jedná se o symbol průhledu skrz, zřejmě pod vlivem výtvarnice Aleny Kučerové.
Za Ševčíkovu průkopnickou práci pořadatelé označují experimentální plastiky z konce 60. let, jimž říkal bubliny. Tyto transparentní plastiky z plexiskla vznikaly na dvou sympoziích Artchemo, která uspořádala chemička v Pardubicích. Bubliny jsou podle Jolany Pastor důležité světlem, ne tvarem. Jde o to, jaké světlo na ně dopadá a jaké vyzařují, vysvětluje odbornice.
„Tyto práce nelze chápat jako čistě sochařské ani architektonické, spíše se pohybují na pomezí přírodního jevu a křehké efemérní struktury, jejíž význam se ustavuje až v interakci s okolím,“ říká Jolana Pastor. Prostřednictvím průsvitného materiálu umělec mimo jiné tematizoval křehkost, proměnlivost a neuchopitelnost existence, uvádějí pořadatelé.
Miloš Ševčík na fotografii z roku 2005. Dva roky nato tragicky zemřel, když při opravě střechy svého ateliéru spadl ze žebříku.
Plastiky vyráběl autor zpravidla průhledné, i když různých barev. Celkem jich vytvořil asi dvacítku, přičemž je experimentálně vyfukoval. Kurátoři na výstavu vybrali tři.
Za normalizace nesměl Miloš Ševčík vystavovat. Projevilo se to v jeho obratu ke kresbě, malbě a grafice. Po sametové revoluci dominovaly jeho tvorbě už velké formáty. Obraz Zaznění z roku 2005, podle nějž se výstava jmenuje, je na Kampě podle organizátorů vystaven vůbec poprvé.
Už na jaře nakladatelství Karolinum vydalo monografii nazvanou Růst a světlo tvarů, která nabízí pohled na Ševčíkovu originální tvorbu z pohledu estetiky i dějin umění.
