Článek
Nová inscenace, kterou hudebně nastudoval sbor a orchestr pražského Národního divadla pod taktovkou Roberta Jindry, má premiéru tuto středu 27. května v pražském Národním divadle. Specifické dílo pro špičkové hlasy je zároveň součástí programu festivalu Pražské jaro.
Hudební ředitel první scény Jindra bude řídit velký aparát čítající kolem 150 účinkujících. „Máří Magdalénu nosím v hlavě už od svých studentských let. Tehdy jsem se do Masseneta zamiloval díky Hérodiade. Máří Magdaléna byla láska na první poslech, hudebně je mi ohromně blízká, je to můj svět, který si užívám,“ říká dirigent.
Titulní role Máří Magdalény se ujme hvězda newyorské Metropolitní opery a Královské opery v Londýně, polská sopranistka Aleksandra Kurzak. Massenetovo ztvárnění tohoto biblického příběhu je pro ni příběhem lásky. „Jsem katolička, křesťanka. Když si ale odmyslím svou víru a začnu o tom přemýšlet s chladnou hlavou, samozřejmě se sama sebe ptám, proč žena této, řekněme, vratké pověsti stála u Ježíšova kříže společně s jeho matkou? Jaké je v tom poselství? Možná byla pro Ježíše opravdu něčím víc než jen cizím člověkem? Nebo ji možná chtěli jen takto ‚označkovat‘, když se budovala církev? Nevíme,“ uvažuje.
Máří Magdalénu ale označuje za krásný příběh, který dává naději. „Že i když se v životě dostanete na samotné dno, můžete se změnit, můžete se stát lepším člověkem, a že vždycky může přijít pomoc. A to je krásná zpráva,“ dodává pěvkyně.
Ježíše ztvární jeden z nejvyhledávanějších lyrických tenorů současnosti Kang Wang. „Předpokládal jsem, že první Massenetovou operou, kterou nastuduji, bude třeba Werther nebo Manon. A je to Ježíš. Nikdy jsem si ani nepomyslel, že ve své kariéře budu někdy zpívat a hrát Ježíše,“ konstatuje australsko-čínský umělec.
Martu a Jidáše diváci uslyší v podání předních sólistů Opery Národního divadla a Státní opery: islandské mezzosopranistky Arnheiður Eiríksdóttir a basisty Františka Zahradníčka.
„Drame sacré“ neboli duchovní drama, jak Massenet dílo na libreto Louise Galleta nazval, mělo premiéru v pařížském divadle Odéon na Velký pátek 11. dubna 1873. Vyvolalo drobnou kontroverzi, když někteří kritici poukazovali na Massenetovu tendenci vykládat vztah hlavní hrdinky k božímu synovi jinak než jen jako čistě duchovní.
Na nynějším provedení spojily síly festival Pražské jaro a Národní divadlo, které spolupracují od vzniku přehlídky v roce 1946. Letos půjde o druhé provedení této skladby v historii Pražského jara. V roce 1996 zazněla dvakrát v rámci cyklu Evropské katedrální koncerty v provedení Janáčkovy filharmonie Ostrava a Kühnova smíšeného sboru za řízení Petra Vronského.
