Článek
Jedna z nejznámějších světových oper Tosca od Giacoma Pucciniho přibude do repertoáru libereckého Divadla F. X. Šaldy. V režii Josefa Doležala bude mít premiéru na velké scéně tento pátek 12. prosince, nejbližší reprízy následují 14. a 17. prosince.
Na zdejší jeviště se Tosca vrací po více než 20 letech, od druhé světové války ji Liberečtí uvidí již pošesté. Do repertoáru ji tvůrci znovu zařadili proto, že tematicky ladí s podtitulem aktuální sezony nazvané Za obzor. „Je to metafora toho, že se vciťujeme do postav, které vidí příběhy svých životů, vidí za obzor, ale nakonec se odehrává vše úplně jinak,“ říká dramaturgyně souboru Tereza Konývka Frýbertová.
Velkolepé představení o třech dějstvích Puccini zkomponoval na libreto Luigiho Illici a Giuseppa Giacosy podle stejnojmenného dramatu Victoriena Sardoua. Poprvé byla opera uvedena roku 1900 v Římě. Vypráví milostný příběh oslnivé pěvkyně Toscy s malířem Cavaradossim a jejich osudový střet s nemilosrdným ředitelem policie Scarpiou.
Tosca se odehrává roku 1800 během bitvy u Marenga, v níž Napoleon porazil italské a rakouské vojsko. Řím byl tehdy pod dusivou nadvládou Neapolské republiky v čele s baronem Scarpiou a průběh bitvy silně ovlivňoval dění ve městě.
Scarpia se snaží upevnit moc a najít odpůrce včetně Angelottiho, z vězení uprchlého bývalého konzula Římské republiky. Tento politický vězeň na útěku se skryje v kostele u svého starého známého Cavaradossiho. Scarpia chce proto zničit i jeho. Navíc touží po krásné Tosce.
Oba protagonisté jsou umělci. „Cavaradossiho snem je, že bude malovat a milovat. A snem Toscy je, že bude zpívat a milovat. A všechno se v jeden okamžik změní,“ shrnuje Michal Lehotský, představitel právě volnomyšlenkářského malíře Cavaradossiho. V této roli se bude střídat s Eduardem Martyniukem.
Policejního prefekta Scarpia ztvární držitel ceny Thálie Martin Bárta a americký barytonista Joseph Ganser, v titulní úloze Toscy pak mají alternovat Kateřina Hebelková a Lívia Obručník Vénosová. Ta novou roli označuje za velice náročnou. „Ono to zní tak mile a melodicky. A že to tak jako plyne. Ale je tam strašně rytmických změn, spousta odstínů, dynamiky a také emocí,“ říká Obručník Vénosová.
S tím souhlasí i dirigent inscenace Zbyněk Müller. „Puccini je pro dirigenty oříšek v tom smyslu, že přestože ta hudba pro posluchače teče tak nějak přirozeně a nezdá se, že by tam bylo něco komplikovaného, Puccini ji komponoval tak rafinovaným způsobem, že to technické řešení, přenesení těch struktur na orchestr a na pěvce, je zkrátka velmi komplikované,“ poznamenává.
Toscu přirovnává k napínavému thrilleru. „Je přitažlivá i podmanivá hudbou i dějem a při bližším studiu vstupuje do popředí fakt, že vše je v hudbě podřízeno dramatické situaci. Snad nejvýrazněji se to projevuje u Scarpii, který mění své chování vždy podle potřeby za účelem dosažení svého cíle,“ zmiňuje dirigent, který je zároveň hudebním ředitelem opery Šaldova divadla.
Podle režiséra Josefa Doležala se příběh ptá po základních otázkách lidskosti, svobody a podstaty zla. „Abych umocnil tento aspekt, rozhodl jsem se při volbě scénického zpracování jít cestou drobnokresby charakterů postav a jejich psychologické pravděpodobnosti se snahou ukázat je jako obyčejné lidi,“ naznačuje Doležal.
Pucciniho dílo se rozhodl inscenovat s důrazem na jeho nadčasovost a stále aktuální otázky, jako co se stane s člověkem, do jehož života vstoupí válka. „Což je zejména patrné v náznakové scénografii a kostýmech rozkročených mezi konec 19. století a současnost,“ dodává režisér.
