Hlavní obsah

Recenze: Omezení migrace je řešení, které hledá svůj problém

Michal Kašpárek
Novinář, spolupracovník Seznam Zpráv
Foto: Profimedia.cz

Migranti v improvizovaném tábořišti u francouzského Dunkerku. listopad 2021.

Reklama

5. 12. 2021 19:44

Komiks Otevřené hranice nepřečaruje okamurovce na vítače. Ekonom Bryan Caplan v něm ale přináší několik působivých argumentů pro svobodu pohybu, a navíc bere obavy svých oponentů vážně.

Článek

Recenzi si také můžete poslechnout v audioverzi.

Piráti vám do bytu nastěhují migranty, varoval na jaře Andrej Babiš všechny s „přebytečnými metry“. Piráti z toho měli vyjít jako levičácká sebranka bez úcty k soukromému majetku, Babiš jako jeho ochránce.

Být Piráti kurážní, mohli kontrovat jedním z mnoha argumentů z knihy Otevřené hranice: Etika a ekonomie migrace. Totiž že jsou to právě odpůrci migrace, kdo lidem s přebytečnými metry nakazuje, koho si do nich můžou a nemůžou nastěhovat. Dělají to tak dlouho a tak nekompromisně, že už to všem přijde normální. Nikoho už ani nenapadne přemýšlet nad tím, že by vzal auto a z polsko-běloruské hranice převezl do svých „přebytečných metrů“ rodinu uprchlíků. Takový pokus by pro dobrodince skončil v lepším případě výpraskem od policajtů.

Normální by nám to ovšem přijít nemělo, přesvědčuje americký ekonom Bryan Caplan na 220 stranách svého komiksu, za kterými na ty nejzvědavější čeká ještě 30 stran poznámek s odkazy na zdroje a další čtení.

Caplan patří ke známým americkým libertariánům, tedy zastáncům co nejmenších státních zásahů do ekonomiky a společnosti. Otevřené hranice ale nejsou čistě libertariánská nalejvárna. Caplan se v nich pokouší přesvědčit publikum nalevo i napravo, liberální i konzervativní. A to zhruba o tomto:

Za prvé – současný svět uzavřených hranic je světem globálního apartheidu, ve kterém o životních šancích jednotlivců obří měrou rozhoduje to, do které země se narodili.

Podle Caplana je takový stav nemorální nejenom z pohledu libertariánů, ale prakticky všech velkých filozofických systémů. Volnému pohybu osob musejí fandit utilitaristé, protože by zvýšil sumu lidského štěstí. Egalitáři, protože by se příjmy lidí momentálně žijících v chudých zemích přiblížily k příjmům nás šťastnějších. Křesťanství má svůj příběh o dobrém samaritánovi milujícím cizince, meritokraté by z principu měli chtít odměňovat píli a talent bez ohledu na původ.

Za druhé – otevření hranic by stvořilo „ekonomiku, kde bohatství teče plným proudem“, jako už ostatně několikrát v historii. Caplan připomíná třeba ekonomický boom Číny a Indie poté, co se tam lidé začali po stovkách milionů stěhovat z venkova do měst. Světová výroba by se prý mohla otevřením hranic „snadno zdvojnásobit“, což by v praxi znamenalo například „devět happy mealů v McDonalds denně pro každého“.

Za třetí – ekonomické a jiné benefity otevřených hranic výrazně převažují nad riziky. Ta jsou podle Caplana mnohem menší, než tvrdí odpůrci migrace. Autor vrší statistiky: přistěhovalci v Americe nevolí extremističtější strany než starousedlíci ani nepáchají více trestných činů. Navíc se teď díky televizi a internetu můžou s novou kulturou i jazykem seznámit ještě před tím, než do svého nového domova poprvé přicestují.

„Omezení migrace je řešením, které si hledá svůj problém,“ shrnuje Caplan v chytlavém hesle a rovnou nabízí alternativní opatření, která by rozptýlila nejčastější obavy. Bojíte se, že budou imigranti zneužívat sociální dávky? „Vybudujme zeď kolem sociálního státu, ne kolem naší země!“ Znepokojuje vás snižování mezd kvůli silnější konkurenci na trhu práce? Neomezujme migraci, raději přerozdělme starousedlíkům výnos z ekonomického boomu, navrhuje Caplan. Je to sice vůči imigrantům nespravedlivé, připouští, ale současný stav je podle něj ještě nespravedlivější.

Nyní již máte dostatek indicií k vydedukování, s čím budou mít v téhle knize kriticky přemýšlející čtenáři problém. Je to drobné a přitom v zásadě zbytečné lajdáctví. Například: jak rychle bychom se po otevření hranic dočkali slibovaného zdvojnásobení výroby? Ačkoliv tuto vidinu Caplan rozvádí v poznámkách na konci knihy skoro na celé stránce, lhůta nepadne ani tam. Světový HDP se přitom při tříprocentním meziročním růstu zdvojnásobí i bez otevřených hranic už za čtvrt století, takže by to mělo být o dost rychleji, aby měl argument váhu.

Caplan pracuje hlavně s daty ze Spojených států, což lze považovat za argumentační trik známý jako cherry picking, vyzobávání rozinek. Imigrační politika USA je relativně přísná, podmínky v zemi tvrdé a současná politika natolik polarizovaná, že je těžké mít ještě extrémnější názory než podstatná část starousedlíků. Čech, potažmo Evropan, který má strach typicky ze vzniku no-go zón, se z Otevřených hranic relevantních dat nedočká. Caplana neomlouvá, že je sám Američanem, protože kniha slibuje globální, ne lokální perspektivu.

Ještě mnohem lajdáčtější je překlad do češtiny. V některých bublinách komiksu prosvítá struktura původních anglických vět, jako například „otevřené hranice prakticky definují důvodný optimismus“. Jinde je překlad vyloženě zavádějící, jako v bublině na straně 148 s doktorem nabízejícím očkování. Caplan v originále navrhuje „Limit immigrants to the most vital services“, tedy „Poskytovat imigrantům pouze základní [veřejné] služby“. Překlad vyznění bubliny obrací: „Omezit imigrantům přístup k nejdůležitějším službám.“

Přes tyhle výtky jsem se s Otevřenými hranicemi v duchu hádal mnohem raději než snad se vším, co kdy k migraci vyšlo. Caplan je chytrý chlapík a do vyšumělého tématu vnáší čerstvé argumenty, které nutí přemýšlet. Sám jsem si při čtení urovnal dvě myšlenky.

Za prvé – podobně jako oteplování klimatu je i globální migrace jevem, jehož budoucí přínosy a náklady nelze jednoduše trefit nakreslením rovné čáry ze současného stavu (což dělá Caplan). Otevření hranic by mohlo přinést mnoho bodů zvratu, za kterými by byl další vývoj nepředvídatelný: Například demografickou proměnu imigrantů, další fašizaci starousedlíků nebo úplně nové hodnotové a politické systémy vznikající syntézou těch stávajících. Ať už by to byly změny k horšímu, nebo k lepšímu, vedly by za zatáčky, kam nedohlédneme.

Za druhé – mnoho lidí sdílí jeden v zásadě jednoduchý, ale silný argument proti migraci, který Caplan úplně ignoruje. Zkrátka si přejí, aby věci zůstaly, jak jsou. Nestaví je to jenom proti imigrantům, ale i Airbnb, pravidelnému očkování mRNA vakcínami, zvyšování kapacit gymnázií a vysokých škol nebo jakékoliv rekonstrukci jakéhokoliv náměstí. Není to v pravém smyslu konzervatismus, spíš nadstranická úzkost ze stále rychleji se měnícího světa. Ostatně právě s touto úzkostí pracoval Andrej Babiš ve své kampani vyjmenovávající, co všechno „tady nechceme“, zatímco opozice údajně ano.

Chcete najít Caplanovy Otevřené hranice pod stromečkem? Chcete, pokud vás víc než klasické vánoční knihy o české minulosti baví číst o současném globálním dění a zároveň oceníte kurážné myšlenky a nezvyklou formu. Chcete je nadělit příbuznému, který jede hejty na uprchlíky? Klidně: Caplan takového čtenáře vezme i s jeho obavami vážně a nemluví na něj jako na popletené dítě. Jen si od takového dárku neslibujte zázračné obrácení.

*****

Caplan Bryan, Weinersmith Zach (ilustrace): Otevřené hranice: Etika a ekonomie migrace. Originální vydání 2019, český překlad vyšel v Liberálním institutu v srpnu 2021. 268 stran, 359 korun.

Sdílejte článek

Reklama

Související témata:

Doporučované