Hlavní obsah

Seriál Adikts je jako špatná droga. Stejně vyvolá závislost

Jonáš Zbořil
Editor Kultury
Foto: Česká televize

Adikts. Nový seriál Adama Sedláka o fatálním rauši.

Reklama

Nový počin režiséra Adama Sedláka o pětici zdrogovaných studentů adiktologie má spoustu chyb. Přesto jeho hrdinům chcete fandit.

Článek

Byla to v něčem ojedinělá premiéra. Z týmu tvůrců nového seriálu České televize Adikts nastoupeného před plátnem vyčníval uniformovaný policejní plukovník Zlý. Jen kousek od něj se s diváky zdravil další distingovaný muž v padnoucím obleku: výkonný ředitel Asociace českých pojišťoven Jan Matoušek. To oni dva stáli na začátku nápadu natočit pořad o drogách pro mladé diváky.

Vznikli z toho Adikts. Minisérie, v níž se objeví pravděpodobně nejdelší prostetický penis v dějinách veřejnoprávního vysílání. Stojí za nimi režisér a scénárista Adam Sedlák, který se před dvěma lety blýskl s podobně laděným filmem Banger. nebo online seriálem Semestr (2016). Adikts za oběma zmíněnými díly kvalitou dost kolísá. Většinu času působí, jako by vznikal v permanentním rauši a dramaturga od začátku party nikdo neviděl. Přesto ho nejde odsoudit jako odpad.

Drogy jsou zkratky

Vstupní zápletka Adikts je jednoduchá. Pětice studentů adiktologie se v rámci prohlubování svých vědomostí rozhodne, že musí studijní látku vyzkoušet na vlastní pěst. Jedině tak prý dokáže opravdu pomáhat svým budoucím klientům.

„Jak chceš chápat změny stavu vědomí, když jsi je sama nezažila?“ argumentuje své spolužačce Mell Max, ztřeštěný kluk s vizáží Spuda z Trainspottingu, jehož životní motto zní: „Mám v pi**“.

To on vede své spolužáky ke klinickému experimentu, který má dokázat, že drogy jsou zkratky, jak studentům napověděla profesorka Jensenová (hraje ji překvapivě dobrá „neherečka“ Lenka Dusilová). „Kokain –⁠ po něm máš ráda sebe. mdma –⁠ na něm máš ráda ostatní, tohle je miláček riváček –⁠ odpojíš se od emocí a přestaneš cejtit cokoli špatnýho,“ přednáší Max spolužačkám, než do sebe s entusiasmem falešného začátečníka kopne dávku drogy, o které nikdo z nich v životě neslyšel.

Kam vede zkratka neznámé látky, to možná není třeba prozrazovat. Její dojezd je ale fatální. Max, Mell, Ema, Robin a Soňa mají šest půlhodinových dílů na to, aby se z vlivu drogy vysvobodili.

Špatný rauš

Že se režie seriálu o drogách pro mladé diváky chopil Adam Sedlák, je logické. Jeho předloňský Banger., ale i starší seriál Semestr nebo komorně laděný thriller Domestik ukázaly, co všechno režisér umí. Na malém prostoru a s minimem prostředků dokáže natočit vtahující díla –⁠ často postavená na jednoduchém formálním triku. Semestr zkoumal duše studentů skrz obrazovky jejich počítačů. Celovečerní Banger. byl nasnímaný na mobil, čímž jenom podtrhl adrenalin života na ulici.

Sedlák prostě působí jako režisér, který pro naplnění své vize udělá cokoli. Stejně nekompromisní je i v tom, že chce točit pro skupinu, která mu kdovíjakou rentu nevynese, ale nikdo jiný na ni moc nemyslí: mladé diváky. Sedlák ví přesně, jak je nalákat atraktivním vizuálem i neokoukanými tvářemi, což dokazuje i v Adikts.

Jenže zatímco v předchozích dílech kreativně bojoval s nedostatkem peněz, teď jakoby režisérovi chyběl hlavně dramaturg. Těžko říct, co výslednému dojmu ze seriálu víc škodí. Chaotické řetězení zápletek, které se vzájemně negují? Občas nepochopitelné vnitřní motivace postav? Možná celková přepálenost stylu vyprávění, které chce být zároveň dramatické, třeskutě vtipné, sexy i akční.

V Adikts někdo neustále zvrací, trpí průjmem nebo erekcí, masturbuje na veřejnosti…

Jasně, tohle všechno se v Adikts děje, protože hrdinové seriálu jsou přece zfetovaní až na hranici smrti. Jenže právě tady měl dramaturg tvůrcům položit zásadní otázku: je únosné se šest epizod dívat na lidi, kteří se nacházejí ve feťáckém rauši?

Je to občas nesmírně těžké, ale Adikts nakonec opravdu jdou dokoukat. Dokonce s pocitem sounáležitosti, empatie, jak by řekla profesorka Jensenová.

Může za to vazba, kterou si divák vytvoří k hrdinům. Nejvyšší vazební potenciál má charismatický Petr Uhlík se svým podvraťáckým úsměvem a úsporně autentická Lenka Dusilová. I k ostatním mladým adiktologům se ale člověk přimkne. Chce jim fandit - stejně jako celému seriálu.

Za Adikts je každopádně třeba pochválit zmíněné pojišťováky, policisty i kreativní producenty (nejen) z České televize, kteří odvážné, i když nedokonale zpracované látce v rukách Adama Sedláka a jeho týmu dali důvěru. Křečovité záškuby seriálu by neměly nikoho zastavit ve snaze dál tvořit pro mladé diváky.

Seriál: Adikts (2024)

Česko, 2024, 3 h 25 min (Minutáž: 31–37 min)

Režie: Adam Sedlák

Scénář: Adam Sedlák

Kamera: Dušan Husár

Hudba: Oliver Torr

Hrají: Petr Uhlík, Luciana Tomášová, Martina Jindrová, Kristýna Jedličková, Tadeáš Moravec, Lenka Dusilová, Jan Hájek, Kristína Martanovičová, Barbora Bočková

Reklama

Doporučované