„Smetana je hrozně baví.“ Mladí zpěváci v Litomyšli uvedou jeho operu

V průběhu tří večerů, od 23. do 25. června, mohou návštěvníci Smetanovy Litomyšle zjistit, jak si mladí operní zpěváci rozumí s hudbou slavného autora. Jeho v pořadí šestou operu Hubička tu s nimi uvede zkušený inscenační tým.

Nápad na propojení festivalového programu se vzdělávacím aspektem dostal před lety Jakub Klecker, stálý dirigent brněnské Janáčkovy opery a dlouholetý pedagog Janáčkovy akademie múzických umění. „Na základě osobních zkušeností jsem nabyl dojmu, že je třeba podporovat mladé umělce ve svém tvoření. A vedle toho mi Smetanova Litomyšl vždycky poskytovala skvělé zázemí a možnost se realizovat, ať už to bylo s operními inscenacemi z Ostravy nebo z Brna. Takže jsem zároveň chtěl tak trochu splatit malý dluh,“ říká dirigent.

Práce na Smetanových operách bývá pro mladé umělce specifická disciplína. Pěvecké party jsou náročné a ne každý mladý zpěvák má ambice se jimi zabývat. „Mým cílem bylo otevřít tu možnost. Většinou se k nim dostanou až v pozdějším věku a především v běžném divadelním režimu, kde se často tituly hrnou jeden za druhým a na poctivou řemeslnou práci nebývá dostatek prostoru. Chtěl jsem jim dopřát nastudování tak, jak k tomu přistupovaly operní domy dříve. Začali jsme pracovat už rok dopředu,“ vysvětluje.

Vloni na jaře se konal konkurz, do nějž se přihlásily desítky mladých zpěváků z vysokých uměleckých škol napříč republikou, ale také ti, kteří studují zpěv soukromě, mimo vzdělávací systém. O hlavní ženskou roli Vendulky se ucházelo dvaadvacet sopranistek, méně náročnou roli Barče, oblíbený part mladých zpěvaček, si vyhlédlo třicet uchazeček.

„Takový zájem jsem nečekal. Úroveň byla velmi vyrovnaná, a tak jsme se rozhodli, že budeme mít dvojí obsazení a že všem vybraným zpěvákům věnujeme stejnou péči,“ vypráví Klecker, jenž se všemi účastníky připravoval jejich role od samého počátku.

Vyhradil si čas na to, aby se každému sólistovi zvlášť věnoval několik hodin, a zároveň jako hlasovou koučku přizval Janu Siberu, sólistku pražské Opery Národního divadla. „Studenti samozřejmě mohli pracovat se svými pedagogy, ale společně jsme potom několikrát sedli ke klavíru a prošli celou operu. Na což v současné praxi není prostor,“ říká Klecker.

Podle něj je Hubička pro mladé zpěváky ideální na seznámení se s tvorbou Bedřicha Smetany. „Je to svěží, kouzelně poetická opera. A je ideální pro náš cíl. Tvoříme s mladým týmem smetanovský titul tady a teď. A nemyslím jen zpěváky, ale i další mladé talenty z různých oborů. Asistenty dirigenta, orchestrální hráče, studentský sbor z Litomyšle. Takže propojujeme díky Smetanovi různé obory,“ přemítá dirigent.

O křehkosti těch nejsilnějších mezilidských vazeb je Hubička podle režisérky Magdaleny Švecové. K projektu ji přizval dirigent, ani chvilku neváhala. S mladými interprety pracuje ráda, s Kleckerem podle svých slov tvoří dobrý tým. „Takže mi to dávalo smysl hned od začátku,“ říká režisérka.

Hubička měla bezprostředně po premiéře v roce 1876 obrovský úspěch. Po sérii Smetanových oper, které se dobovému publiku nezdály pro svou modernost, přinesla autorovi uznání, stejně jako předtím Prodaná nevěsta.

Za příběhem o mladém páru stojí dvě ženské autorky – podle povídky Karoliny Světlé napsala libreto Eliška Krásnohorská. Dnes bývá tato poetická opera občas s lehce hanlivým nádechem označována za naivní, jako u každého uměleckého díla ale také v tomto případě záleží na úhlu pohledu.

I když se může zdát, že v Hubičce se odehrává jednoduchý příběh, podle Magdaleny Švecové míří k samotným kořenům toho, jak fungují lidské, a především partnerské vztahy. „Jeho křehkost je zasazená do doby, jejíž zobrazení dnes může na někoho působit naivně, ale ty věci jsou stále platné. Nemusí být snadné navázat na vztah, který se v dospívání jevil jako něco dokonalého. Po letech může člověk zjistit, že v novém kontextu poznává nejen toho druhého, ale i sám sebe. Takže jde o lyrickou a velmi něžnou hudbu, avšak je v ní spoustu vnitřního dramatu,“ popisuje.

Na režisérku působí český repertoár 19. století specificky, zejména kvůli tomu, jak skladatelé nakládali se zpěvnými frázemi. „Jde o úplně jiný typ práce než třeba na mozartovských operách. Fráze je mnohem delší, tím pádem má zpěvák větší práci, aby následoval myšlenku v reálném čase. Například Antonín Dvořák svoje fráze hodně přizpůsobuje hudbě, konkrétní melodii. Ale Smetana jde podle mě víc na dřeň emocí. On komponuje frázi tak, že zároveň dává návod, v jaké emoci zpěvák je. Jde po dramatické situaci,“ uvažuje režisérka.

Hubičku už Magdalena Švecová režírovala před dvěma lety v plzeňském Divadle J. K. Tyla. S takhle mladým a méně zkušeným obsazením se u Smetanovy opery nyní potkává poprvé, umělce ale chválí. „Smetanova hudební řeč je jim blízká. Samozřejmě někdy musí pracovat na rozložení sil a správném uchopení času. V opeře je všechno pomalejší a dnešní dvacetiletí jsou nastavení na jiné tempo, takže je potřeba naučit se zastavit, zpomalit, být přítomný,“ říká režisérka.

Kromě začínajících sólistů budou na jevišti členové smíšeného pěveckého sboru KOS, který působí při litomyšlské střední pedagogické škole. I jejich postoj ke Smetanovi režisérku příjemně překvapil. „Ohromně nás těší, jak jsou zapálení. Mají pocit, že jsou součástí něčeho opravdového. Smetana je hrozně baví,“ sděluje Magdalena Švecová.

Přes sociální sítě se o projektu dozvěděla představitelka hlavní ženské role, sopranistka Karolína Levková. Absolventka Janáčkovy konzervatoře v Ostravě a Fakulty umění Ostravské univerzity se přihlásila ještě jako studentka posledního ročníku na vysoké škole a vše konzultovala se svou kantorkou Evou Dřízgovou Jirušovou.

Původně při konkurzu usilovala o menší roli, ale když zazpívala vybranou árii, dirigent Jakub Klecker rozpoznal příležitost. „Zeptal se mě, jestli jsem někdy studovala Vendulčiny árie. Já jsem je po krátké přípravě zazpívala, měla jsem asi dvacet minut, abych se zkoncentrovala, a on se mě zeptal, jestli bych o tu roli stála. No a tak to vyšlo,“ usmívá se zpěvačka.

Ta kvituje Kleckerův přístup k mladým sólistům. „Pracoval s námi dlouhou dobu před tím, než jsme se potkali s režisérkou. Měli jsme s ním samostatné zkoušky u klavíru, což není v divadelním provozu běžné. Zpěvák přijde na ansámblovou zkoušku a musí už být absolutně připraven. Jsem opravdu vděčná, že jsem s ním mohla tu roli postavit od základu,“ říká Levková.

I ona zdůrazňuje, že zpěváci v takhle brzkém věku nemívají mnoho šancí si Smetanu zazpívat. Na projektu ji zaujala především možnost roli nastudovat už teď a mít ji v repertoáru připravenou pro další příležitost. „Jsem moc ráda, že jsem do toho šla. Poznala jsem mnoho nových kolegů a inscenační tým je naprosto snový. Magda Švecová je opravdu královna režisérek. Vždy nějakým způsobem nastíní svou představu situace, kterou zrovna režírujeme, pak mi zkusí dát volnou ruku, a pokud si něčím není jistá, dá mi další připomínku a já se ji pokusím zpracovat. Pracujeme formou dialogu, a pokud něco necítím, netlačí mě do toho,“ popisuje Levková.

Názor, že je Smetana pro zpěváky náročný, podle ní nemusí platit plošně. „Mnoho lidí říká, že jim Smetana takzvaně nejde do krku, ale mně se role Vendulky zpívá moc dobře. A čím déle ji zpívám, tím víc vnímám, jak obrovské emoce vtiskl Smetana do téhle opery. Cítím, že láska mezi ústřední dvojicí, Lukášem a Vendulkou, je přes jakousi komiku vystavěná k opravdovosti. Já v tom prostě vidím běžný život,“ uzavírá zpěvačka.