Článek
Válka na Ukrajině ukázala, že na fungování během rozsáhlých krizí se musejí připravovat i média. Klíčem k odolnosti jsou podle Senni Jyrkiäinen, expertky na připravenost mediálního sektoru a spolupráci médií s veřejnými institucemi, společná cvičení, spolupráce a schopnost předávat informace různými kanály.
„Nestačí, abychom přemýšleli jen o tom, jak zvládneme prvních pár dní či týdnů, ale také o tom, jak budeme postupovat v případě dlouhodobé krize,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy, která pracuje pro organizaci Mediapooli. Ta je součástí Finské národní organizace pro nouzové zásobování (HVO) a propojuje média a veřejné orgány, pomáhající firmám z mediálního odvětví rozvíjet jejich připravenost na krize.
Společnost poukázala na tzv. „kyberzásoby“ novinářů, tedy opatření, díky nimž lze v případě výpadku dodávek energií pokračovat v novinářské práci. Finsko také nedávno spustilo nový systém, který zasílá varovné zprávy přímo na mobilní telefony v určité oblasti, aniž by bylo nutné instalovat samostatnou aplikaci.
Podle Jyrkiäinen to může zlepšit předávání informací například při incidentech s drony, kdy je potřeba varování rychle doručit tam, kde je hrozba aktuální. K tomu došlo třeba letos v květnu. „Tehdy jsme se poučili, že aplikace 112 nefungovala zcela bezchybně. Navíc ne všichni měli nutně nastaveno povolení pro přijímání oznámení,“ vysvětlila expertka.
Vztah Finska k Rusku se od začátku války na Ukrajině dost vyvinul. Jak se v této souvislosti změnil způsob, jakým Rusko o Finsku mluví?
Za zlomový bod lze považovat členství Finska v NATO. Předtím byl tón, jakým Rusko hovořilo o Finsku, neutrálnější. Po vstupu do NATO se tento tón stal agresivnějším a objevily se určité narativy, které zkreslují naši historii.
Pro nás Finy to však není nic nového. Z období druhé světové války už víme, jak může být historie překrucována, například v případě ostřelování Mainily. Rusko se již tehdy snažilo šířit nepravdivé informace. Právě proto je pro nás důležité znát vlastní historii a rozumět různým pokusům o manipulaci s informacemi.
Ovlivnily tyto pokusy celkovou atmosféru nebo náladu ve společnosti?
Jistě. Například vniknutí do domů poslanců vzbudilo zájem i obavy. Celkovou atmosféru bych však popsala jako klidnou. S Ruskem sdílíme více než 1 300 kilometrů společné hranice, a to je součástí naší reality. Musíme s tím žít.
Jak vypadá mediální redakce, která je skutečně připravena na dlouhodobý výpadek?
V loňském roce představil odborník z Centra pro kyberbezpečnost během našeho kybernetického dne koncept „KyberKotivara“, který vymyslel novinář.
Obvykle se pod pojmem domácích zásob rozumí dostatek vody, jídla a dalších nezbytných potřeb na 72 hodin. V případě konceptu „KyberKotivara“ pro novináře jde o to, co potřebují, aby mohli pokračovat ve své práci například během výpadku elektřiny. Patří sem třeba záložní baterie.
Při přípravě na mimořádné situace je tedy třeba myslet nejen na kontinuitu práce redakcí, ale také na obecnou bezpečnost a přežití lidí. V této době, kdy válka na Ukrajině pokračuje, se nemusíme ptát, zda je to relevantní, nebo zda by se něco takového mělo dělat. Alespoň ve Finsku panuje velmi silný pocit, že stojíme před důležitými událostmi.
Co tato cvičení odhalila?
Jedním z klíčových poznatků bylo, že by si mediální organizace měly předem promyslet, jak budou během krize komunikovat. Některým účastníkům cvičení se dařilo poskytovat komentáře, tiskové zprávy a rozhovory, u jiných byla komunikace uprostřed krize poněkud opomíjena. Aby média mohla vykonávat svou práci i ve výjimečných situacích, je důležité, aby redakce předem naplánovaly, jak bude krizová komunikace v praxi probíhat.
Další důležitý poznatek se týká rozdělení odpovědností. Je třeba vědět, kdo za co odpovídá. Při cvičeních se často ukazuje, že je potřeba tyto odpovědnosti a postupy ještě upřesnit.
Cvičení vždy vycházejí z určitých scénářů, skutečné krize však nikdy neprobíhají přesně podle plánu. To je jedno z nejdůležitějších ponaučení: plány jsou nezbytné, ale zároveň musí existovat dostatek prostoru pro flexibilitu.
Co dalšího si lidé z těchto cvičení odnášejí?
Účastníci mají také možnost zamyslet se nad vlastní odolností vůči krizím. Dny věnované cvičením bývají intenzivní, přestože jde pouze o fiktivní situace. Bylo skvělé sledovat, jak lidé zpětně reflektují svou vlastní výdrž a chování v krizových situacích.
Velmi důležitá je také psychická odolnost – tedy to, jak se člověk dokáže vyrovnat s obtížnými a náročnými situacemi a jak v nich dokáže fungovat.
Senni Jyrkiäinen vede oddělení připravenosti v Mediapooli.
Co by se ještě dalo naopak zlepšit?
Finanční zdroje mediálních společností se značně liší. Z diskuzí s menšími médii vyplynulo, že zájem o přípravu na krizové situace sice existuje, malé redakce však mají často omezené zdroje.
Role místních a regionálních médií v krizových situacích je přitom velmi důležitá. Například stejná bouře může způsobit zcela odlišné škody ve dvou lokalitách, i když je od sebe dělí jen několik desítek kilometrů. Proto mají informace vytvářené a šířené na místní úrovni velký význam.
A co spolupráce mezi soukromými médii?
Tato činnost je silně založena na důvěře: mediální společnosti, které si mezi sebou konkurují, se mohou sejít u jednoho stolu a spolupracovat ve prospěch společné připravenosti.
Spolupráce však musí mít jasná pravidla. Nikdy nesmí být narušena redakční nezávislost a je třeba respektovat také požadavky práva hospodářské soutěže. Například obchodní tajemství nelze v rámci spolupráce sdílet. Na těchto zásadách jsme vybudovali spolehlivou síť, v níž si každý účastník zachovává svou nezávislost.
Jaká poučení si nesete ze situace na Ukrajině?
Zkušenosti z Ukrajiny nám ve Finsku pomohly lépe pochopit význam přípravy na dlouhodobé krize. Nestačí přemýšlet o tom, jak zvládneme první dny či týdny. Musíme se připravit na to, jak budou společnost a média fungovat v krizi, která potrvá dlouhou dobu.
Kromě toho jsme se naučili, že krizová komunikace a úloha médií nespočívají pouze v přinášení zpráv a šíření ověřených informací. Velmi důležitou roli hrají také dětské pořady, kultura a zábava. Pomáhají lidem zvládat obtížné podmínky a udržovat kontinuitu každodenního života.
Pro finská média je nesmírně cenné, že můžeme spolupracovat s Ukrajinci. Letos na podzim jsme vedli velmi plodnou výměnu názorů, mimo jiné v rámci webinářů. Jedním z klíčových bodů je například multikanálový přístup k informacím.
Co se mohou česká a evropská média naučit od Finska v přípravě na krize?
Každá země vychází při přípravě na mimořádné situace ze svých vlastních podmínek. Podle mého názoru by se však tyto otázky měly více než dosud řešit také na evropské úrovni.
Spolupráce mezi úřady a médii vyžaduje zvláštní opatrnost. Výchozím bodem veškeré činnosti musí být respektování nezávislosti médií a svobody tisku.
Při poslechu našich českých kolegů také vyplynulo, že se jednotlivé země připravují na různé krizové scénáře. Ve Finsku Centrum pro zabezpečení zásobování v současné době doporučuje zaměřit se zejména na zvládání dlouhodobých krizí. I v národních prioritách tedy existují rozdíly.
Finská tisková agentura STT se dostala do finančních potíží a svou činnost ukončí na konci března. Může takový vývoj ohrozit dostupnost spolehlivých informací ve Finsku, zejména v krizových situacích?
Z hlediska zabezpečení médií představují svobodná a pluralitní média velmi důležitou součást fungující společnosti. Finská mediální scéna se však zužuje, což je znepokojivý vývoj. STT je zpravodajská agentura s dlouhou historií, která již po desetiletí poskytuje zpravodajské služby finským médiím.
V současné době se snažíme zjistit, jaké dopady bude ukončení činnosti agentury mít na zabezpečení informací. Probíhá také diskuze o tom, jak by mediální domy mohly organizovat své zpravodajské služby, až agentura zanikne. To se týká zejména regionálních médií, pro která byly služby STT velmi důležité. V každém případě se jedná o závažnou zprávu pro finská média.
Může vláda požádat média, aby během krize nezveřejňovala určité informace? A za jakých podmínek by taková žádost mohla být oprávněná?
Média a komunikace úřadů musí zůstat oddělené i v době krize. Zkušenosti z Ukrajiny rovněž ukázaly, jak důležité je dbát například na bezpečnost vojáků na frontě a bezpečnost probíhajících operací. Média musí pochopit, že šířením informací nesmějí ohrozit bezpečnost vojáků ani probíhající operace.
To však neznamená, že by se média měla vzdát svého poslání. I v krizových situacích musí být schopna plnit svou úlohu nezávislého a kritického zprostředkovatele informací.
