Recenze: Jako v dobách The Police. Sting se v Praze vrátil k základům

Anglický zpěvák a basista Sting opustil svou nejznámější skupinu The Police, když byla na vrcholu. „Kapela je trochu jako pouliční gang. Nechcete v něm zůstat nadosmrti,“ říká. „Přišlo mi, že jsme dosáhli všeho, čeho jsme mohli. Já chtěl objevovat a rozšířit ve své hudbě nástrojovou paletu,“ vysvětluje v pořadu youtubera Ricka Beata, proč v polovině 80. let minulého století odešel, odstartoval sólovou dráhu a začal vystupovat s klávesami nebo saxofonem.

Teď čtyřiasedmdesátiletý umělec udělal pohyb v opačném směru. Všechny dodatečné nástroje z kapely odstranil a znovu účinkuje v základním triu jen s bubeníkem a kytaristou. Každý večer hrají okolo 20 písní, z nichž polovina pochází z repertoáru The Police. Tak tomu bylo i při Stingově nedělním koncertu v pražských Letňanech, kterým vyvrcholil desátý ročník festivalu Metronome.

Držitel 17 cen Grammy, jenž celosvětově prodal přes 100 milionů alb, hrál hodinu a tři čtvrtě. Jeho hity převážně ze 70. až 90. let poslouchalo několik tisíc lidí.

Od konce pandemie koronaviru to bylo jeho již sedmé vystoupení v Česku. Od loňska stihl akorát pro televizi Arte natočit komorní večer v amsterdamském Rijksmuseu, kde zpívá se slavným obrazem Noční hlídka od Rembrandta van Rijna za zády. Jinak nejvíc času věnoval částečně autobiografickému muzikálu The Last Ship, který po premiéře na newyorské Broadwayi v roce 2014 propadl u kritiků i diváků. Komerční neúspěch tehdy nezvrátilo ani to, když autor hudby Sting sám naskočil do hlavní role.

Nyní se karta možná pozvolna obrací. Vytrvalou prací se Stingovi daří vracet muzikál do repertoáru. Jen letos s ním účinkoval ve Francii, Austrálii a tento měsíc devětkrát zpíval The Last Ship v prestižní Metropolitní opeře v New Yorku. Načež po posledním představení sedl na letadlo do Evropy, aby pokračoval ve světovém turné s triem.

Na pódium v Letňanech přichází v přiléhavém tričku a kalhotách, s nakrátko ostříhanými vlasy, několika náramky na levé ruce, oprýskanou baskytarou Fender na krku a náhlavním mikrofonem za uchem, aby se mohl s nástrojem volně pohybovat po pódiu. Od chvíle, kdy s kytaristou Dominicem Millerem a bubeníkem Chrisem Maasem spustí první tóny hitu Message in a Bottle z repertoáru The Police, nastaví vysokou laťku a několik desítek minut diváky prakticky nenechají vydechnout. Jedna skladba přechází v druhou bez pauz na potlesk.

Sting disponuje dost nepřekonatelným katalogem popových hitů s prvky rocku, jazzu a reggae, které nyní sjednotil do mimořádně přímočarých aranžmá. Někdejší stálice hitparád If I Ever Lose My Faith in You, Englishman in New York nebo Every Little Thing She Does Is Magic si v aktuální verzi zachovávají to nejdůležitější, přestože je muzikanti hrají úsporně, oholené na kost.

„Hudebně je teď pro mě nezajímavější redukovat věci na podstatu, soustředit se na to nejnutnější a doufat, že když odstraníte všechno kolem, pořád v každé písni zůstane zdravé jádro. Poslední rok si ověřuji, že tomu tak opravdu je,“ odpověděl loni na dotaz agentury DPA, proč nevystupuje s početnější skupinou.

Tak se ostatně na Metronomu poprvé představil v roce 2017, kdy ještě na holešovickém výstavišti pozvali s Millerem na pódium oba své syny a kromě vokalistů s sebou měli hráče na akordeon.

Od té doby některá tempa zvolnili. Tuto neděli pojímají pár skladeb vysloveně komorně a Sting se část koncertu opírá o vysokou stoličku. Mnohé songy z nových aranžmá těží – Never Coming Home, jehož složitý riff Miller hraje obouručně, končí dlouhou společnou improvizací. A například s aktuální úpravou So Lonely zpěvák hravě roztleská místy přece jenom trochu chladnější publikum.

Koncertovat celý večer ve třech je náročné jak pro sedmdesátníka Stinga, který zpívá a zároveň prsty hraje často protichůdné linky na baskytaru, tak pro šedesátníka Millera. Úzce spolupracují od alba The Soul Cages, natočeného roku 1991 poté, co frontmanovi v jednom roce zemřeli oba rodiče.

Miller je autorem některých jeho nejznámějších riffů a melodií. V Letňanech je celý večer rozeznívá na obyčejné elektrické kytaře Fender Stratocaster ze 60. let. Levou nohou sešlapává takzvaný volume pedál, kterým kontroluje úroveň zvuku, a hodně používá kompresor k vyrovnání dynamiky.

Jinak si vystačí se základní sestavou kytarových krabiček typu delay, tremolo či chorus. Jen v několika skladbách, kde hraje rocková sóla, Miller zapojí efekty overdrive nebo flanger. Ale to nejdůležitější, tón, volba not, celkový feeling, tkví v jeho rukách a dokonalé znalosti nástroje, jejž Miller ovládá na skutečně světové úrovni.

Trio už několikátým rokem doplňuje lucemburský bubeník Chris Maas, který hrával s kapelou Mumford & Sons a patří ke generaci muzikantů, jež na Stingově hudbě vyrůstala.

Všechny zvuky vytvářejí tady a teď, jedině v orientálním hitu Desert Rose zní předtočený sampl. V některých skladbách trochu chybí pestrost dalších nástrojů, jako byly například dudy ve Fields of Gold inspirovaných procházkou ječným polem. V aktuálních verzích ale Sting nechává více volného prostoru, díky čemuž jsou například skvěle slyšet jeho basové linky. Také pěvecky je pořád ve vynikající kondici, skvěle frázuje, zachovává si charakteristickou výslovnost a hity The Police stále pěje relativně vysokým tenorovým hlasem včetně falzetu.

Je to samozřejmě retro, Sting měl poslední hit začátkem tisíciletí a s výjimkou jediné nové skladby I Wrote Your Name (Upon My Heart) nehraje nic z posledních desek 57th & 9th ani výtečného The Bridge. Publikum žádá best of a toho se mu dostává. Dojde na obří hit Shape of My Heart s bachovsky klesající basovou linkou, alegorii k životu na turné Walking On The Moon, King of Pain napsané po rozvodu nebo Every Breath You Take. Tato píseň o žárlivosti z roku 1982 má jen na platformě Spotify už 3,5 miliardy přehrání a patří k celosvětově nejposlouchanějším skladbám všech dob.

Vysvětlení pro to těžko hledá i Sting. „Možná je to díky tomu, jak je Every Breath You Take neobvykle mnohoznačné. Někteří lidé ho berou jako romantický love song a jiní jako skladbu o stalkerovi. Podle mě jsou obě verze správné,“ řekl minulý měsíc v televizi CBS.

Možná ale kouzlo tkví v tom, co právě Stingovo aktuální turné odhaluje: Nakolik jsou jeho písně robustní. Že nejde jen o riffy, melodie či volbu konkrétních nástrojů, ale celkovou strukturu songu zahrnující sloky, refrény, můstky, změny tóniny a závěrečnou codu. Sting na tomto půdorysu dokázal napsat tolik hitů se zapamatovatelnými scénami, postavami, vývojem i rozuzlením, že ani nedělní koncert zahrnující 21 položek zdaleka nepokryje všechny.

Ke konci samozřejmě nechybí Roxanne o muži, který se zamiluje do prostitutky. Ve své autobiografii Broken Music zpěvák popisuje, jak v době vzniku písně přespávali s The Police v laciném pařížském hotelu.

„Vchod je v úzké, páchnoucí uličce hned vedle bulváru. Navečer je lemována řvavými světly sexshopu a slabě osvětlenou výlohou antikvariátu. V uličce se prochází asi 20 žen, opírají se o dveře a kouří jednu cigaretu za druhou. Mají na sobě lesklé rozevřené pláště do deště, minisukně, laciné kozačky nebo boty na vysokých podpatcích,“ líčí. Ve špinavé hotelové hale se ze zdi smutně odlepuje starý plakát lákající na inscenaci divadelní hry Cyrano z Bergeracu. „Ten večer jdu do svého pokoje a složím píseň o dívce. Nazvu ji Roxanne. Zdarma ji vykouzlím z ulice před hotelem a zahalím ji do romantiky a smutku Rostandovy hry,“ píše.

A pak je tu samozřejmě křehká balada Fragile, kterou pražský koncert vrcholí. Sting ji napsal koncem 80. let po zastřelení mladého Američana v Nikaragui, ale už v následující dekádě nabrala jiný význam. „Když ji zpívám dnes, myslím na Bosnu,“ říkal v době války v Jugoslávii. Pak přišly teroristické útoky z 11. září 2001. Tentýž den Sting natáčel dlouho připravovaný koncert ve své toskánské vile. Viditelně otřesený jej zahájil provedením Fragile věnovaným „všem, kdo dnes přišli o život“. O mnoho let později píseň v Praze věnoval obětem ruské války na Ukrajině.

Tuto neděli se Angličan, jenž v průběhu večera mluví minimálně, adresnému věnování vyhne. Za taktního doprovodu Dominica Millera a Chrise Maase hrajícího metličkami pouze završí svůj již 18. koncert v Česku. „Doufám, že se zase brzy uvidíme,“ loučí se.