Článek
Nedávno vydaný průzkum 2026 Edelman Trust Barometer přišel se závažným, byť nepřekvapivým sdělením. 70 % světové populace nevěří v lepší budoucnost. Stále silnější vliv v tomto ohledu má navíc to, zda patříme k vysoko či nízkopříjmovým. Lidé nedůvěřují nejen těm, kteří přicházejí z jiných kultur, ale ani vlastním institucím. Pochybují o kolektivní schopnosti řešit problémy. A to v době, kdy s výzvami, jimž čelíme, bez důvěry a schopnosti spolupráce nepohneme.
Svět ve varu
S invazí Ruska na Ukrajinu a návratem Donalda Trumpa k moci se mluví o konci mezinárodního řádu, který se ustavil po roce 1989. Seznam Zprávy oslovily různé osobnosti a v sérii Svět ve varu se jich ptají, jak se změnila jejich země a kam se bude vývoj ubírat.
Proč se vůbec jako podnikatel zabývám takovými otázkami? Protože atmosféra ve společnosti a výkonnost institucí přímo ovlivňuje její odolnost a také ekonomické prostředí. Není důvod k panice, ale důvod ke změně přístupu. Což není možné bez pochopení zdrojů ztráty naděje ve světě, který se podle mnoha ekonomických ukazatelů stává stále lepším, bohatším a tedy příjemnějším k životu. Nebo ne?
Inovace související s technologickým pokrokem mají jednu zvláštnost. My je vymyslíme, a pak ony změní nás. Síla a rychlost těchto změn je zejména v posledních dvou dekádách bezprecedentní. Je nemožné zabývat se výčtem všech dopadů. Jsou zde ale dva zásadní, kterým liberální demokracie nevěnovaly potřebnou pozornost. Otevírají totiž cestu k funkčním strategiím na překonání současné turbulentní doby.
Zdání krásy a růst nerovnosti
Prvním je změna nazírání na realitu. Není to poprvé. Doba společenských paradigmatických zlomů přišla vždy s novými informačními technologiemi, např. knihtiskem či rádiem. Naším novým informačním prostředím se stal svět sociálních platforem. Jde o novou „polis“ lidstva. Někdejší antická náměstí Řeků, kde se dělala politika, dnes tvoří svět emocí a impulzivnosti online prostoru. Pravidla sociálních sítí diktují finančně motivované americké a čínské korporace. Sociální sítě přitom představují pravý opak racionální diskuse a pomalého zrání nejlepších myšlenek.
Slabším a jinak vyloučeným instantně nasvěcují zdání krásy a bohatství, jež kontrastuje s jejich vlastními nejistými životními zkušenostmi. Vyumělkovanost, povrchnost a často inscenovanost postů zesilují algoritmy, prohlubující závislosti a hněv, bez ohledu na daleko barvitější realitu.
Není divu, že frustraci lidí při pohledu do budoucnosti pak často střídá urputnost a radikalizace akcelerující kolektivní zkázu, podobnou agonii tonoucího v tekutém písku. Populisté, jako lakmusový papírek nefunkční společenské smlouvy, už jen umně využívají situace k vlastnímu prospěchu.
Druhým klíčovým dopadem technologií nového milénia je růst nerovností utržený ze řetězu – majetkových, mocenských i nerovností v příležitostech. V každé části světa v jiném poměru.
Pokrok liberálně demokratického světa po druhé světové válce byl ve srovnání s jinými regiony nepochybně poháněný větší mírou svobody, práva, ekonomické výkonnosti a vzdělanosti. Ale také konkurencí s komunistickou ideologií. Ta měla jeden opomíjený, nicméně zásadní aspekt. Byla rovněž závodem o to, kdo zajistí větší míru prosperity většině společnosti. Ve svobodném světě proto rostl její podíl na rostoucím bohatství. Vznikla silná střední třída.
Tento tlak v 90. letech ze známých důvodů opadl. Co hůř, nerovnosti začaly akcelerovat s nástupem rychle škálovatelných internetových služeb. Obzvláště Američané, tradičně oslavující úspěch svých podnikatelů, nezpozorovali, že zatímco rozkvět fyzické ekonomiky z cihel a železa druhé poloviny 20. století sebou táhl celou společnost, jackpoty oligarchů virtuálního světa nikoliv. Z jejich bohatství absurdních rozměrů mají lidé pramálo.
Ba naopak. Obrovský potenciál růstu produktivity nových technologií, zejména AI a robotiky, ohrožuje dosavadní způsob obživy nemalé části populace, aniž by noví superbohatí stejně intenzivně investovali do hledání cest, jak benefity pokroku sdílet a omezit dopady nebezpečných průvodních jevů. Bezpečnostních, environmentálních a společenských. Výmluvná je v tomto ohledu odpověď Elona Muska v interview s Larry Finkem z letošního Davosu, kde na otázku, jak z AI budou profitovat obyčejní lidé, odpověděl, že AI bude dostupná každému.
Přečtěte si také:
Pojďme tedy shrnout, kde jsme. Ztratili jsme národní suverenitu veřejného prostoru. Falešný či neúplný obraz sociálních sítí o nás samých nás rozděluje, radikalizuje a dohání k degradaci mentálního zdraví. Technologický vývoj bez veřejné kontroly a korekce odměňuje dominancí mocichtivé, nikoliv odpovědné státníky a nenabízí občanům jejich zemí sdílenou a udržitelnou prosperitu. Klimatická změna, demografie, nezvládnutá migrace a konflikty multipolárního světa jen přilévají olej do ohně.
Pocit danosti
Po tomto výčtu se nabízí otázka. Jak mohly takto zásadní trendy liberálním silám Západu uniknout? Proč včas nepřišla prevence či alespoň veřejná diskuse, před tím než témata a příležitosti zvednou extrémisté a antisystémová hnutí? Část odpovědi jistě spočívá v bezprecedentní rychlosti vývoje a v množství, komplexitě a provázanosti jeho dopadů. Závažnější však je zbytek rovnice. Úspěch svobodného světa po pádu berlínské zdi vyvolal pocit danosti a trvalého vítězství. Namísto zapálených stavitelů jsme se stali konzumenty demokracie postavené v minulosti.
Iniciativa a přitažlivost tak dnes leží jinde. Tam, kde se buduje nový svět, kde nové, či spíše staronové ideologie a náboženství s jednoduchými narativy, konkrétními viníky a cíli mobilizují masy k pohybu.
V USA jde o pragmatické sepětí techno-fašistické ideologie a sentimentálního populismu, který za ideu pokroku nabízí odstrčeným masám místo společné prosperity alespoň iluzi národní pýchy. V případě putinovského Ruska je elitami pečlivě resuscitován koncept svébytnosti ruské identity, zachraňující evropskou civilizaci útlakem a násilím vůči okolnímu světu i vlastním lidem. Čína pro změnu staví digitální diktaturu s cílem dosažení společenské harmonie pod vedením jedné mocenské kliky.
Zkušenost ukazuje, že liberální demokracie je nejlepším nástrojem k dosahování ideálů svobodné společnosti, kde má místo a férové šance každá lidská bytost. Demokratické země mají lepší ekonomický výkon, lépe chrání menšiny, nerovnosti zvládají spravedlivěji, chovají se šetrněji k životnímu prostředí a vedou kratší války.
Svět ve varu:
Statistiky ale nestačí. Musíme předložit přitažlivou mobilizační vizi většinové společnosti. A to vizi humanity digitálního věku. Vizi společného sociálního bohatnutí, kde výdobytky technologických inovací jsou prostředkem, nikoliv cílem či snad nástrojem moci a vykořisťování à la Matrix či Duna.
Tři klíčové agendy
Tato vize se musí odpíchnout od tří klíčových agend, zvládnutelných do jedné dekády.
- Obnovení evropské suverenity veřejného prostoru a občanského dialogu. Algoritmy sociálních sítí musí být pod plnou kontrolou evropských vlád, nikoliv finančně motivovaných a dnes i silně politicky angažovaných zahraničních korporací. K tomu může vést zavedení fyzických občanských shromáždění (Citizens’ Assemblies) po vzoru Irska a dalších zemí. Obnoví se tak bazální schopnost dialogu a důvěra ve společnosti. Občanská shromáždění současně zkracují zpětnou vazbu mezi občany a politikou. Čtyřleté cykly volebního feedbacku „ano-ne“ v současném rychlém a komplexním světě dávno nestačí.
- Rekonstrukce evropského ekonomického modelu. Enrico Letta a Mario Draghi vše podstatné shrnuli. USA nás drtí v digitálních službách. Čína v průmyslu, tradiční doméně Evropy. A zdaleka ne jen kvůli startovním subvencím a chytré industriální politice, pro kterou Evropa postrádá jednotnou fiskální politiku a nástroje, a proto jen reguluje. Základ udržitelnosti čínského úspěchu tkví ve velikosti a brutální konkurenci na domácím trhu. Což je přesně to, co 27 regulatorních režimů Evropy znemožňuje. Shoda na potřebných změnách je, přesto se nedějí. Naopak optimalizujeme pro malé zaostávající byznysy, kterým barikády regulatorních režimů vyhovují. Řešení? Evropské koalice politiků, kteří vědí, že současný kurz je párty na Titaniku, a rozhodnou se proto pracovat pro úspěšnou budoucnost všech Evropanů.
- Adopce nových způsobů regulace a přerozdělování v realitě digitální ekonomiky. Témata jako občanský plat na výdajové straně státu a efektivnější zdanění kapitálu a spotřeby, spolu s inovativními formáty zdanění dominantních platforem, aplikované AI a robotů na příjmové straně, jsou pravděpodobnými směry řešení.
Evropa se musí přestat bát své vlastní role. Potřebujeme Evropu více praktickou a účinnou. Evropu, věrnou svým snům, nikoliv světu, který už není. Podnikatelé mohou přispět, nikoliv jako dominantní prvek, ale svou dynamikou, praktickými znalostmi a schopností měnit změny v příležitosti. Je ale potřeba zdůraznit, že začít musíme mnohem hlouběji. V myslích a srdcích lidí, u podstaty jejich obav a snů.
