Recenze: Nový Superman je super. Oživuje nejméně životného superhrdinu

Asi neexistuje hrdina, který by svou povahou více vzdoroval současné filmové adaptaci než Superman. Vážný, až příliš všemocný „muž z oceli“ vždy byl Mirkem Dušínem amerického komiksu. A jeho ocelová přezdívka jako by neindikovala pouze nezničitelnost či schopnost zastavit rukama padající mrakodrap, ale vypovídala také o jeho netečnosti a emoční prázdnotě.

Režisér James Gunn však našel klíč, jak Supermana oživit. Film, který uplynulý čtvrtek začala promítat také česká kina, za debutový víkend celosvětově utrží dle odhadů až 130 milionů dolarů. Nejspíš se zrodil nečekaný hit.

Gunn byl dosud zodpovědný hlavně za sérii Strážci galaxie, kterou natočil pro konkurenční Marvel. Vyznačovala se silnými, většinou outsiderskými postavami a schopností odlehčit dění. Strážci galaxie nebyli jen zábavným komiksovým vesmírným dobrodružstvím, ale také povedenou hollywoodskou komedií.

Když přešel Gunn ke studiu DC, aby se podílel na restartu filmové verze slavného komiksového univerza, budilo to nadšení i rozpaky. Vědělo se, že tvůrce na to disponuje patřičnými schopnostmi, ale zároveň se tituly ze světa DC dosud snažily být ponuré, temné, smrtelně vážné. A většinou kvůli této neumělé snaze o chmurnost byly také nekoukatelné.

Muž z oceli, natočený z roku 2013 Zackem Snyderem, aspiroval na syrové drama, avšak výsledkem bylo podivně strnulé a mrtvolné melodrama – další důkaz, že Snyder by rád režíroval superhrdinské příběhy dospěle, ale postrádá k tomu cit. A emoce si plete s pompou.

James Gunn se teď vydal jinudy. Jeho nový Superman začíná pozoruhodným prologem. Uprostřed arktické pustiny, kde má hrdina tajné sídlo, představí majestátnost této postavy několika záběry. A pak hrdinu ukáže zbědovaného, poprvé poraženého. Už tím ho zvládne polidštit. Načež velkou část děje naopak pracuje s lehkou naivitou, která připomene staré supermanovské snímky s hercem Christopherem Reevem ze 70. let.

Režisér a scenárista tak činí to, co fungovalo už u Strážců galaxie. Kupodivu to zabírá také u výrazně odlišného protagonisty. Tvůrce činí ze Supermana outsidera, neboť zlosyn Lex Luthor konečně přišel na superzbraň v lidské podobě, která hrdinu dovede porazit.

Zároveň ale James Gunn nevypráví temné drama, naopak se nebojí ani té nejtělesnější komiky. Představuje ji hlavně pes Krypto, nevychovaný ratlík s červeným pláštěm, kterého má Superman na hlídání. A který je explozivní, létající, neposlušnou a neřízenou střelou, neúnavně skákající po čemkoli a komkoli, kdo je na dosah.

Schopnost tolerovat Krypta či si naopak tuhle invazivní komiku užívat asi ovlivní to, jak nového Supermana divák přijme. Gunn nenatočil žádnou realistickou reimaginaci po vzoru Batmanů od režisérů Christophera Nolana či Matta Reevese. Je to zdařilá rodinná podívaná, která umí být patřičně impozantní a neváhá během akce půlit města vedví. Ale je to také film s romantickou linkou, jakkoli právě tu místy celkem shazují fórky, jež ne vždy vyjdou. A jak je u Jamese Gunna zvykem, to celé obsahuje vyšší koncentraci různého druhu humoru a také velmi podivných mimozemšťanů s ještě podivnějšími vlastnostmi.

Gunn už pro DC vytvořil výborný seriál Peacemaker, v jehož čele stál John Cena coby pozoruhodně tupý superhrdina vychovaný rasistickým otcem. Vtipná akční satira patří k nejlepšímu, co v audiovizuálním univerzu DC vzniklo.

Oproti ní Superman není tak nekompromisní, je cítit, že tentokrát autor musel natočit film co nejvíce pro všechny, že tu jde o to postavit tento svět na nohy. Povedlo se.

Superman v hereckém podání Davida Corensweta je zranitelný, dělá chyby, což ho činí člověkem. Jeho nejslavnější plešatý protivník Lex Luthor, skvěle ztvárněný britským rodákem Nicholasem Houltem, věrohodně ztělesňuje vše, co by se mohlo nepovést „vizionářům“ typu Elona Muska. Supermana poráží díky kohortě high-tech hračičkářů. Jeho touhy po když ne ovládnutí, tak zmanipulování světa působí, jako kdyby manicky hrál videohru na nejvyšší obtížnost a byl si vědom, že ví, jak vyhrát.

Díky spoustě podobných detailů Superman ožívá. Někomu může připadat dětinský, stejně jako autorova předchozí tvorba. Gunn má rád postavy připomínající vypelichané a poněkud porouchané dětské hračky, ať už je to antropomorfní mýval se zálibou ve zbraních ze Strážců galaxie, nebo pes Krypto. A má rád praštěný, provokativní, ale klidně i otravný humor.

Ostatně jde o někoho, kdo začal kariéru v brakovém studiu Troma založeném na různě vynalézavých sabotážích tradiční filmové produkce. A nyní také v obřích hollywoodských proporcích stále provádí podobné miniaturní sabotáže.

Režisér zvolil mnohem životnější přístup než Zack Snyder, který z hrdinů jako Batmana a Supermana udělal jen sochy stojící ve tmě a dešti, přičemž je přemírou zpomalených záběrů zbavil čehokoli zajímavého. Ve vlastně mnohem dětinštější představě, že právě tak má vypadat superhrdinská tvorba pro dospělé. Výsledek Snyderových formálních orgií však byl jen strnulý kýč.

James Gunn nyní nestvořil nic zásadního v dějinách hollywoodského mainstreamu. Ale ukázal to, co mnozí komiksoví tvůrci, kteří se rozhodli uchopit Supermana jinak. Nebo kteří přinejmenším nevyprávěli takzvanou „origin story“, tedy příběh o zrodu hrdiny, nýbrž už něco ze světa, v němž se Superman zabydlel a kde existuje spousta bytostí, co se vymykají ze škatulky obyčejný člověk.

Gunn se inspiroval komiksy britského svéráze Granta Morrisona. Ten do superhrdinských žánrů rád dostával špetku psychedelie a bláznivých nápadů, přitom stále zůstal věrný prapůvodu žánru určeného především mládeži.

Ne každý dobrý superhrdinský film musí být obrazem zkorumpovaného a prohnilého světa či dramatem plným etických otázek, jakkoli leckteří tvůrci ukázali, že materiál pro podobné vyprávění komiksy rozhodně obsahují.

Gunnův Superman je vstupenkou do světa, který má mnoho podob, který může být občas i protivný, jako když vás svým neodbytným jazykem začne olizovat pes Krypto. Ale je to svět dostatečně plný možností, aby existovaly důvody, proč se těšit na další snímky z této nové fáze DC.