Nejslavnější nevyřešená vražda hiphopu. USA znovu žijí případem Tupaca Shakura

V noci na úterý středoevropského času porota v americkém Las Vegas po téměř třech dekádách uznala Duana Davise, bývalého vůdce gangu South Side Compton Crips přezdívaného Keffe D, vinným ze zosnování vraždy rappera Tupaca Shakura.

Davis se stal prvním člověkem, kterého se podařilo postavit před soud za jednu z nejznámějších nevyřešených kauz západní popkultury. Nejpodstatnější důkaz proti muži, jemuž nyní hrozí doživotí, přitom nepochází z místa činu, forenzní laboratoře ani z výslechové místnosti. Pochází z knihy.

7. září 1996 krátce před devátou večer se lobby hotelu MGM Grand v Las Vegas hemží lidmi, kteří odcházejí z boxerského zápasu Mika Tysona. Mezi nimi jsou i tehdy pětadvacetiletý Tupac Shakur a zakladatel slavného labelu Death Row Records Suge Knight. Ze záběrů bezpečnostních kamer hotelu je zřejmé, že někdo z Tupacova doprovodu poznal v davu fanoušků Orlanda Baby Lane Andersona, člena gangu South Side Compton Crips, jehož členové předtím údajně Tupaca okradli o zlatý řetízek.

Rapper na Andersona začne křičet a během pár vteřin verbální potyčka přeroste ve zběsilou rvačku, ve které Tupac s dalšími Andersona zbijí. Podle pozdější obžaloby Duana Davise právě v tu chvíli začíná odpočet do vraždy: Davis, Andersonův strýc, v následujících zhruba dvou a půl hodinách zřejmě organizuje odvetu.

Kolem 23:15 na křižovatce Flamingo Road a Koval Lane, pár set metrů od ulice Las Vegas Strip, na červeném světle zastaví černé BMW. Řídí ho Suge Knight, na místě spolujezdce sedí Tupac. Po pravé straně k nim přijíždí bílý cadillac se čtyřmi muži, někde na zadním sedadle sedí i Davis. Právě z těchto míst padnou čtyři výstřely. Tupaca zasáhnou dvakrát do hrudi, do paže a do stehna, Knighta škrábne jen úlomek kovu. Lékaři následně Tupacovi odstraní pravou plíci, přesto rapper o šest dní později umírá v nemocnici. Zbraň se nikdy nenajde a po celá desetiletí nikdo nebude obviněn.

Vyšetřování od začátku vázne. Detektiv, který případ vede, řekne novinářům, že s ním nespolupracovali ani přímí svědci jako Suge Knight, který seděl vedle zastřeleného rappera. V gangovém prostředí, z něhož Tupac, Knight, Davis i Anderson pocházejí, se totiž spolupráce s policií rovná zradě a mlčení funguje jako sociální norma silnější než strach z trestu. Kultura mlčení je důvod, proč případ zůstal skoro tři desetiletí bez obviněného, zatímco identita mužů v cadillacu je vyšetřovatelům víceméně známá už z výpovědi, poskytnuté Davisem roku 2008 výměnou za částečnou imunitu.

Davisova beztrestnost však rozjela sled událostí, který vedl až k jeho letošnímu obvinění z vraždy. Poté, co nabyl dojmu, že mu za události ze 7. září už nehrozí trest, začal o svém podílu mluvit veřejně. Mlčel sice o tom, kdo zmáčkl spoušť, avšak ne o tom, co sám udělal.

V roce 2019 vydal memoáry Compton Street Legend, kde na několika stránkách popisuje sled událostí vedoucí k Tupacově smrti. V knize vysvětluje, jak sehnal zbraň, nasedl do bílého cadillacu se třemi dalšími muži a jak z auta, na jehož zadním sedadle seděl, padly výstřely směrem k Tupacovu BMW. Totéž dlouhá léta vyprávěl v podcastech, federálním vyšetřovatelům nebo v rozhovoru pro televizní minisérii.

Sám říkal, že se řídí klanovou logikou ulice, nařizující mlčet o identitě střelce. Naznačoval ale, že vrahem byl jeho synovec Orlando Anderson, který zemřel dva roky po Tupacovi při nesouvisející přestřelce. Davis často opakoval, že výstřely přišly ze zadního sedadla.

Tupac Shakur zemřel po pěti dnech v kómatu 13. září 1996, bylo mu 25 let. Do té doby stihl vydat čtyři studiová alba, natočit několik filmů a stát se symbolem, který dodnes přesahuje rap. Prodal přes 75 milionů nosičů, pět jeho desek se dostalo na první místo žebříčku Billboard 200, v roce 2017 byl dávno po smrti jako první sólový rapper uveden do Rokenrolové síně slávy. Jeho deska All Eyez on Me z února 1996 se stala prvním rapovým dvojalbem sólového interpreta, které zasáhlo masový trh. Dodnes patří k nejprodávanějším rapovým titulům všech dob.

Do rapu Tupac přinesl schopnost přiblížit témata periferie, menšin a amerického podsvětí širokým masám. Vyrostl v newyorské čtvrti Harlem, dospíval ale v Baltimoru, kde studoval školu zaměřenou na herectví, poezii a balet. Do hudby vstoupil jako tanečník a MC u kalifornské skupiny Digital Underground, načež se roku 1991 osamostatnil debutem 2Pacalypse Now.

Rap přelomu 80. a 90. let už měl svého politického mluvčího v podobě skupiny Public Enemy a svého kronikáře pouliční reality v gangsta rapu kapely N.W.A. Tupac obě polohy spojil: Uměl napsat baladu o samoživitelce (Brenda’s Got a Baby), dojemnou píseň o své matce (Dear Mama), ale zároveň nekompromisně obhajoval životní styl, který sám označoval jako „thug life“ – sousloví si nechal vytetovat na břicho a rozepsal jej jako akronym The Hate U Give Little Infants Fu**s Everybody, v překladu Nenávist, kterou dáváte malým dětem, k***í všechny.

Politický zápal zdědil po matce. Afeni Shakur byla přední osobností newyorské odnože Strany černých panterů. S další dvacítkou členů této politické organizace mimo jiné na přelomu 60. a 70. let čelila obvinění z teroristického spiknutí.

Tupac vyrůstal v rodině, pro kterou byl konflikt se státní mocí dennodenní zkušeností. Na debutovém albu kritizoval policejní brutalitu a systémový rasismus dřív, než tato slovní spojení začala být široce známá. Jeho slova rezonovala mainstreamem tak silně, až se sám stal terčem tažení republikánského senátora Boba Dolea proti „špinavé hudbě“. Republikánská kampaň přiměla konglomerát Time Warner odprodat podíl v labelu Interscope, jenž Tupaca distribuoval.

Na rapperově projevu bylo přelomové spojení naštvanosti, ochoty kritizovat systém i odzbrojující zranitelnosti a citlivosti. Zatímco starší politický rap mluvil v obecných pojmech a kritizoval systém, Tupac popisoval konkrétní scény – policisty bez vyzvání střílející Afroameričany, matku samoživitelku, která porodí na podlaze koupelny, nebo výměnu dopisů mezi synem a otcem ve vězení, kde se otec omlouvá za roky nepřítomnosti.

Zároveň Tupac exceloval jako herec: role v snímcích Respekt, Poetic Justice nebo Nad košem mu vynesly srovnání s Jamesem Deanem a ukázaly, že image drsňáka z ulice dovede využít i jinde než v rapu. Kombinace herecké průpravy, politicky formované rodiny a ochoty žít podle vlastních textů, a to včetně opakovaných konfliktů se zákonem, z něj udělaly autentický symbol ulice i všestranného, uvědomělého tvůrce.

Násilná smrt jeho odkaz ještě zesílila. Na jeho texty odkazuje každá nová generace rapperů, v roce 2012 se na festivalu Coachella objevil jeho hologram, který vystoupil se Snoop Doggem a Dr. Dre před osmdesátitisícovým davem. Tupacův obličej kouká z nástěnných maleb po celém světě, dokumentární minisérie Dear Mama: The Saga of Afeni and Tupac Shakur zaznamenala nejsledovanější premiéru v historii televize FX a získala nominaci na cenu Emmy.

Shakurova smrt na křižovatce v Las Vegas byla pro svou dobu příznačná. V polovině 90. let rapová válka rozdělila Ameriku na dva nesmiřitelné tábory – východní a západní pobřeží. Na západě stál Suge Knight a jeho label Death Row Records, na východě Sean „Diddy“ Combs známý jako Puff Diddy a jeho Bad Boy Records s druhou největší hvězdou své doby, rapperem The Notorious B.I.G. alias Biggiem. Napětí mezi oběma skupinami postupně eskalovalo, zrcadlilo se v textech rapperů a vedlo nejprve k menším, později i větším násilným potyčkám.

V listopadu 1994 byl Tupac postřelen v lobby newyorského studia Quad. Tam přišel nahrávat, aby vydělal na právníky, kteří by ho před soudem hájili před obviněním ze sexuálního napadení. Střelbu se štěstím přežil a záhy z ní obvinil Biggieho s lidmi kolem labelu Bad Boy, kteří se toho večera v budově pohybovali. Biggieho parta svou účast několikrát popřela, incident nicméně nadobro rozkmotřil dvě největší jména tehdejšího rapu. Tupac nikdy neuvěřil Biggiemu, že se střelbou neměl nic společného, jak například ukazuje track Hit ’Em Up, ve kterém Biggieho a jeho okolí přímo jmenuje.

Tupacovo podezření navíc přiživila reakce. Biggie krátce po přepadení vydal skladbu Who Shot Ya?, o které on i Sean Combs tvrdili, že ji nahráli ještě před střelbou, ale Tupac v ní slyšel přímou narážku na incident z New Yorku.

Rivalita se přenesla i do videoklipů – v roce 1995 skupina z východního pobřeží Tha Dogg Pound natočila klip k písni New York, New York, ve kterém obří Snoop Dogg šlape na newyorské mrakodrapy. Podle dobových zpráv na štáb během natáčení v New Yorku někdo skutečně vystřelil. Newyorské duo Capone-N-Noreaga počátkem roku 1996 odpovědělo skladbou L.A., L.A., jejíž beat je převzatý z tracku New York, New York, klip využívá stejné letecké záběry Manhattanu a ukazuje, jak členové kolektivu Mobb Deep fyzicky napadají příslušníky Tha Dogg Pound. Ve stejném roce Tupac přidal ještě klip k tracku 2 of Amerikaz Most Wanted, ve kterém paroduje Biggieho jako zbabělce, co se lekne cigarety v domnění, že jde o zbraň.

Biggie zemřel šest měsíců po Tupacovi, 9. března 1997 v Los Angeles. Stejně jako on byl zastřelen z projíždějícího auta po odjezdu z afterparty. Ani zbraň, ani vůz nebyly nikdy nalezeny a případ dodnes zůstává formálně nevyřešený. Biggieho matka Voletta Wallace to v jednom dokumentu shrnula jednoduše: Východní pobřeží mělo Biggieho, západní mělo Tupaca. Obě vraždy jsou výsledkem stejného konfliktu, i když právně jde o zcela oddělené případy, mezi nimiž nikdy nikdo neprokázal formální souvislost.

I proto aktuální proces s Duanem Davisem přitahoval pozornost daleko za hranicemi hiphopové komunity. Spor mezi východním a západním pobřežím USA měl mnoho obětí a mnoho pachatelů násilí nikdy nebylo odsouzeno.

Obžaloba svou část uzavřela 26. srpna po devíti dnech a vyslechnutí pětadvaceti svědků, mezi nimi fotografa, který pořídil poslední snímky Tupaca před smrtí, bezpečnostního technika z hotelu MGM Grand a bývalé detektivy. Obhajoba svou verzi postavila na třech svědcích, někdejších policistech, z nichž jeden vypověděl, že po Davisově výpovědi v roce 2009 chtěl žádat o zatykač, ale dostal pokyn počkat – pravděpodobně kvůli tehdy platné dohodě o imunitě.

Davisův advokát Michael Sanft stavěl hlavní linku na tvrzení, že si Davis celou historku vymyslel pro peníze z knihy, slávu a vybudování role korunního svědka v jednom z nejslavnějších nevyřešených případů moderní historie. V závěrečné řeči se právník ptal poroty, jaký důkaz – kromě Davisových slov – státní zástupci mají. Vyšetřovatelé nenašli vražednou zbraň, nedisponují DNA z místa činu ani nemají žádného žijícího očitého svědka střelby.

Celý proces stál na tom, jestli je možné odsoudit člověka výhradně za to, co o sobě řekl. Davis nevypovídal. Nemusel. Už před sedmi lety to za něj udělala jeho kniha. Právě ta tvořila jádro obžaloby a zároveň největší právní spor procesu.

Davisovi obhájci u Nejvyššího soudu státu Nevada argumentovali, že po dobu více než deseti let spolupracoval s vyšetřovateli na základě opakovaných ujištění, že jeho výpovědi nikdy nebudou použity proti němu. Právě tyto výpovědi nyní tvoří jádro žaloby. Návrh na zrušení obžaloby však soud zamítl. Soudkyni Carli Kierny to otevřelo cestu k tomu, aby u procesu připustila jak memoáry, tak nahrávky z roku 2008 jako důkazní materiál.

Porota se radila necelé tři hodiny. V závěrečné řeči prokurátor Marc DiGiacomo připomněl, že si Davis roky schovával výstřižky novinových článků o vraždě ve fotoalbu, které policie našla při domovní prohlídce v roce 2023. „Ten chlap si dělá vzpomínkové album vraždy, proboha,“ řekl prokurátor porotě. Ta 31. srpna večer uznala Davise vinným ze zosnování vraždy prvního stupně. Sám obžalovaný stál během čtení verdiktu mlčky vedle obhájce, celý v černém, a hned poté požádal soudkyni o odvolání. V sále se rozplakala Tupacova sestra Sekyiwa Shakur, Davisův syn si zakryl tvář rukou. Sám Davis při odchodu ze sálu krátce pozvedl pěst směrem k publiku.

Odsouzení, u kterého soudkyně Kierny teprve stanoví konkrétní trest, je naplánováno na 13. října. Davisovi, jenž se sám vzdal práva na to, aby o jeho osudu rozhodovala porota, hrozí doživotí.

Verdikt nicméně neurčuje, kdo přesně zmáčkl spoušť, Davis konkrétní jméno nikdy neřekl a jeho synovec Orlando Anderson, kterého z role střelce dlouhodobě podezřívali vyšetřovatelé i novináři, zemřel před 27 lety. Nález se netýká ani vraždy Biggieho, ani desítek let spekulací o tom, kdo všechno o úkladné vraždě Tupaca věděl předem, a to včetně nikdy neprokázaných tvrzení, že v ní nějakou roli mohl sehrát i Puff Diddy, byť ten to celá desetiletí popírá.

Příběh, který byl třicet let zahalený kouřem rapové války dvou amerických pobřeží, šlo nakonec přenést do soudní síně jen díky tomu, že se jeho klíčový účastník rozhodl svůj podíl na trestném činu využít pro vlastní slávu a zisk. Vražda Biggieho, stejně jako mnoho dalších konfliktů z poloviny 90. let, nadále zůstává formálně nevyřešená. Rapová válka, jež před třemi desítkami let rozdělila Ameriku, má konečně alespoň jednoho odsouzeného.

Kodex mlčení, který případ roky blokoval, nakonec neporazil žádný vyšetřovatel ani informátor placený za spolupráci. Porazila ho ješitnost, touha vyprávět vlastní příběh dřív, než to udělá někdo jiný, a vydělat na roli, kterou si celá desetiletí nikdo netroufal veřejně přiznat. Duan Davis svou knihu nazval Compton Street Legend. Chtěl být legendou stejného příběhu, který už ale legendu dávno udělal z mrtvého Tupaca.