Holka, které se nikdo nezastal. Epsteinovu oběť nezachránila ani spravedlnost

Virginia Giuffre zasvětila svůj krátký život boji za to, aby si nikdo nemusel projít něčím podobným jako ona. „Toužím po světě, kde se pachatelé musí stydět víc než jejich oběti a kde každý, kdo se stal obětí obchodu s lidmi, bude moct konfrontovat svoje trýznitele, až na to bude připravený, bez ohledu na to, kolik času od činu uběhlo,“ píše v memoárech nazvaných Holka, které se nikdo nezastal. V českém překladu Jany Zajícové je nedávno vydalo nakladatelství Aurora Publishing. „V mysli mám obrázek dívky, která žádá o pomoc a snadno ji najde,“ dodává autorka.

Nedožila se ani anglického vydání. Loni na jaře si vzala život, bylo jí 41 let. Kniha vyšla na podzim, okamžitě se vyšvihla do čela žebříčku bestsellerů The New York Times a za první dva měsíce se prodal milion výtisků.

Publikace přináší svědectví o násilí a nespravedlnostech, které nebyly individuální, ale důsledkem systému chránícího mocné na úkor jejich obětí. A toto utrpení se může dít znovu, někde jinde, někomu jinému, dokud budou moc, peníze a společenský vliv stát nad spravedlností, vyplývá ze čtení.

Virginia Giuffre je dnes známá jako neúnavná bojovnice za práva obětí sexuálního násilí. Aby se však mohla postavit svým trýznitelům, musela nejdříve opakovaně popisovat utrpení, které zažila.

Její paměti vykreslují obraz dětství a dospívání ve světě, v němž jsou dospělí muži – v případě Ghislaine Maxwell i dospělá žena – především nebezpečnými predátory. Zneužívají bezmoci dítěte, manipulují jím a těží z přesvědčení, že jim jejich postavení zajišťuje beztrestnost. Což mnoho let skutečně platilo.

Bezpečí nepoznala Virginia Giuffre prakticky nikde, ani doma. Od dětství ji sexuálně zneužíval jak vlastní otec, tak jeho kamarád. Narušený vztah k intimitě, vlastnímu tělu i tomu, jak vypadá zdravý vztah, vyústil v obtížné dospívání. Rodiče umístili dceru do nápravného zařízení, kde se však neřešily příčiny a mladí lidé byli vystaveni jen dalšímu násilí a ponižování.

Kolotoč útěků, bolesti a života na okraji společnosti nakonec přivedl Virginii Giuffre do sítě podnikatele Jeffreyho Epsteina a jeho asistentky Ghislaine Maxwell. Ti záměrně vyhledávali dívky bez bezpečného zázemí, často z nižších sociálních tříd. Maxwell sháněla mladé ženy, mnohdy prakticky děti, aby Epsteinovi za úplatu udělaly „masáž“. Ve skutečnosti je podnikatel znásilňoval. Oba zároveň Virginii Giuffre čas od času vyhrožovali – třeba tím, že vědí, do jaké školy chodí její bratr.

Pro dívku, která nikdy nepoznala bezpodmínečnou rodičovskou lásku ani pocit bezpečí, se roky s predátorskou dvojicí staly propletencem násilí, manipulace a zdánlivé náklonnosti. Aby dokázala přežít, přesvědčovala sama sebe, že je pro Epsteina a Maxwell důležitá, možná dokonce nenahraditelná. Nahodilé projevy pozornosti si vykládala jako něhu. Po zvlášť ponižujících a bolestných zkušenostech hledala útěchu v drogách či antidepresivech.

Právě v těchto pasážích kniha nejpřesvědčivěji ukazuje, jak hluboce může dlouhodobé zneužívání narušit schopnost rozpoznat zdravé vztahy i vlastní hodnotu.

Giuffre si zřejmě představovala Epsteina jako člověka, který navzdory svým činům není zcela zlý a alespoň částečně mu na ní záleží. Byla to obranná strategie, jež dívce pomáhala vydržet v situaci, z níž neviděla únik. Tomuto zkreslenému vnímání přispívalo i okolí – během společných cest byli Epstein, Maxwell a Giuffre často považováni za rodiče s dospívající dcerou.

Zároveň nešlo jen o zneužívání Epsteinem a jeho pravou rukou. Virginia Giuffre líčí, jak ji posílali za dalšími vlivnými muži, mezi nimiž nechyběl britský princ Andrew. V té době jí bylo 17 let, podle knihy tak princ sexuálně zneužil nezletilou. Bratr britského krále Karla III. obvinění odmítl, ženě však zaplatil odškodné ve výši několika milionů dolarů a vzdal se titulu vévody z Yorku.

Publikace zároveň vystihuje, nakolik byl celý systém propracovaný. Dívky dostávaly peníze za to, když přivedly další oběti. Ani Virginia Giuffre se tomuto mechanismu nevyhnula a v pamětech otevřeně popisuje, jak silně svého podílu lituje.

Úniková cesta z hrůzného systému se mladé ženě naskytla, když ji požádali, aby s Epsteinem počala dítě, donosila ho a následně se vzdala rodičovských práv. Dívka se bála odmítnout, zároveň se jí však představa příčila. Požádala proto o čas na rozmyšlenou během masérského kurzu v Thajsku. Tam poprvé po dlouhé době okusila pocit svobody a rozhodla se nevrátit. Z Thajska odjela do Austrálie s mužem, kterého si později vzala. Happy end? Ne tak docela.



Druhá polovina knihy líčí snahu o normální život, narození tří dětí a vyrovnávání se s traumatem, které není jednorázové či jednoduché. Po narození třetího potomka, dcery, zároveň Virginia Giuffre pocítila silnou touhu zasadit se o to, aby dítě vyrůstalo v lepším světě.

Výpovědi a soudní kolotoč proti Epsteinovi, Ghislaine Maxwell a dalším vlivným predátorům jí přinesly další bolestné otevírání starých ran, zároveň se však staly cestou, jak usilovat o spravedlnost nejen pro sebe, ale též pro další oběti. Právě tato linka prostupuje knihou nejsilněji.

Jeffrey Epstein roku 2019 spáchal sebevraždu ve vězení, kde čekal na soudní proces kvůli obvinění ze zneužívání nezletilých dívek a obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování. Ačkoli smrt provázely pochyby, dosavadní vyšetřování a poznatky ukazují, že situaci spíš podcenil podfinancovaný, vyčerpaný personál věznice, než že by podnikatele někdo zavraždil.

Ghislaine Maxwell si odpykává dvacetiletý trest vězení, spousta dalších viníků však spravedlnosti unikla. Nedá se tedy mluvit o zadostiučinění – z hlediska justice ani života Virginie Giuffre, jenž skončil tragicky předčasně.

Skutečný závěr je vetknutý do úvodu knihy. Novinářka Amy Wallace, která s protagonistkou text psala, líčí, že ani stěhování, svatba a nová rodina nepřinesly Virginii Giuffre vysvobození z řetězce násilí. Podle všeho ji manžel vícekrát napadl. Sebevraždu spáchala krátce poté, co se začala soudit o opatrovnictví dětí. Ještě předtím ale ujistila své spolupracovnice, že si přeje, aby kniha vyšla – a mohla tak případně pomoct dalším.

Paměti Virginie Giuffre ukazují několik zásadních věcí. Že sexuálnímu zneužívání a vykořisťování jsou často vystaveny ženy ze znevýhodněného prostředí, ženy izolované, které kolem sebe nemají záchrannou či podporující síť.

Dále kniha vystihuje, jak obří a propracovaný systém kolem sebe Epstein vytvořil. Bylo by naivní si myslet, že nějaký podobný – v menším, či dokonce ještě větším měřítku – nefunguje jinde.

Nakonec autobiografie ukazuje i to, že příběhy obětí sexuálního násilí nekončí rozsudkem, že trauma si s sebou nesou dlouhé roky, někdy celý život. A ani spravedlnost nedokáže vrátit všechno to, oč je predátoři okradli.

Přesto může být každý vyslyšený hlas začátkem světa, který si Virginia Giuffre přála. Světa, kde oběť požádá o pomoc a skutečně se jí dostane pomoci. Kde neplatí, že obří kapitál koupí i lidskou důstojnost nebo životy. A ve kterém predátoři neničí celé generace žen, zatímco spravedlnost dlouho jen našlapuje kolem.