Článek
Linhartová, která už desítky let žila ve Francii, byla držitelkou Ceny Jaroslava Seiferta, literárního ocenění Nadace Charty 77 i Ceny F. X. Šaldy. Těšila se všeobecné úctě. Václav Havel jí v roce 1998 udělil medaili Za zásluhy za vynikající umělecké výsledky. Milan Kundera začátkem téže dekády publikoval esej Osvobozující exil, inspirovaný textem Linhartové.
Brněnská rodačka vystudovala dějiny umění na tamní filozofické fakultě. Poté pracovala v památkové péči a jako kurátorka. Uspořádala mnoho výstav především umění 30. až 50. let, z nichž mnohé sklidily nelibost komunistických funkcionářů. Jako kunsthistorička byla spojená například s malířem Josefem Šímou a českou avantgardou.
Od poloviny 60. let se Věra Linhartová začala soustavněji věnovat literatuře. Její dílo, jmenovitě soubory próz Prostor k rozlišení, Rozprava o zdviži a Přestořeč či sbírka básní Nastolení krále, získalo poměrně velký ohlas. Díky němu byla vnímána jako zakladatelka české experimentální prózy.
Pro její tvorbu bylo charakteristické prolínání časových pásem, splývání dějů, osob, mísení fikce a reality a hra se slovy. Literátka v Československu patřila do skupiny takzvaných šestatřicátníků, stejně jako Václav Havel, Josef Topol nebo Jan Zábrana.
V roce 1968 emigrovala do Francie a od té doby publikovala výhradně ve francouzštině. Usadila se v Paříži, kde roky pracovala v knihovně Mezinárodní rady muzeí při UNESCO. Od 90. let působila Věra Linhartová v muzeu orientálního umění Guimet, kde se zabývala především japonským a čínským malířstvím. „Překládala také do francouzštiny texty z oblasti zenového buddhismu,“ uvedl Typlt na facebooku.
Na fotografii z roku 1998 jsou tehdejší prezident Václav Havel, první dáma Dagmar Havlová (vlevo) a spisovatelka Věra Linhartová.
Koncem 90. let se Linhartová v Česku stala držitelkou Ceny Jaroslava Seiferta i literární ceny Nadace Charty 77. Předseda poroty Vladimír Karfík tehdy v laudatiu uvedl, že byla oceněna zejména za básnický jazyk svých textů. „Těch textů, které psala už v 60. letech, kdy se zjevila na české literární scéně jako hvězda,“ uvedl Karfík před publikem, v němž nechyběl prezident Václav Havel.
V roce 2010 obdržela ještě Cenu F. X. Šaldy za knihu Soustředné kruhy, kterou vydalo nakladatelství Torst. Tvoří ji překlady francouzských esejí na téma asijské kultury a umění. Pro prestižní literární ocenění si ale Linhartová do pražského Musea Kampa z Paříže nepřijela. Nepřítomnost na slavnostní ceremonii omluvila zhoršeným zdravotním stavem.
