Článek
Hra nazvaná Ztratili jsme Stalina vznikla adaptací komiksového románu francouzských autorů Fabiena Nuryho a Thierryho Robina. Podle něj byl už roku 2017 natočen film s herci Stevem Buscemim nebo Michaelem Palinem.
Stejnojmenná inscenace měla v Divadle Bolka Polívky premiéru minulý týden, nejbližší reprízy následují 10. listopadu a znovu 10. prosince. Režie se ujal slovenský rodák Roman Polák, v hlavních rolích účinkují Jan Kolařík, Michal Isteník nebo operní pěvkyně Linda Ballová.
„Každé téma je možno chápat groteskně a komediálně, ale vtírá se do toho skutečnost, že za sebou postavy mají tolik krve a zmařených osudů. Smích to tedy není jen z radosti, ale i z hrůzy,“ říká principál divadla Bolek Polívka. Ten sám v novince nicméně neúčinkuje.
Ve hře hledá Stalinova nástupce a vzájemně proti sobě intrikuje sedmičlenné politbyro. Michal Isteník a Ctirad Götz se střídají v roli Nikity Chruščova.
Lavrentije Beriju ztvárnil Jan Kolařík. „Nebyl to člověk, ale monstrum,“ říká na konto tohoto šéfa sovětské tajné služby NKVD, který nařídil desítky tisíc poprav. „Na druhou stranu, v abecedě těchto bizarních oblud se jim můžeme alespoň vnitřně vysmát,“ poznamenává Jan Kolařík.
Na snímku z inscenace jsou zleva Martin Siničák jako Vjačeslav Molotov, Petr Halberstadt coby maršál Žukov, Jaromír Dulava v roli Georgije Malenkova, Norbert Komínek jako Lazar Kaganovič, Jan Kolařík coby Lavrentij Berija a Jakub Uličník v roli Nikolaje Bulganina.
Postavy i základ příběhu odpovídají historickým událostem, o přesné vylíčení skutečnosti však v inscenaci nejde. „Hra je groteskní divadelní fraška. Řídí se svými vlastními zákony a pochopitelně si historická fakta přizpůsobuje a zachází s nimi volně. Zároveň z nich však vychází,“ říká dramaturg Vladimír Procházka.
Podle něj inscenace ve výsledku předkládá jistou zprávu o jednom období dějin. „Podává ji šíleně, groteskně, s brutální komediální nadsázkou. Svědčí ale svým způsobem o reálných skutečnostech, které takové byly,“ dodává dramaturg.
Divadlo hru zařadilo na repertoár kvůli její aktuálnosti. „Ať chceme nebo ne, je ve vzduchu cítit, že jak jsou díry v ozonu, tak máme díry do demokracie. Nejde jen o společenské jevy, ale i o to, co se děje v nás. Málokdo se umí podívat do svého nitra a říct si, v čem je zárodek krutosti, jakési totality. Proto je dobré klást si tyto otázky a objevovat situace, ve kterých se to může stát,“ míní Bolek Polívka.
Spíše jen náhodou se premiéra symbolicky uskutečnila v pátek 7. listopadu, tedy den, kdy roku 1917 vypukla bolševická revoluce, komunisty označovaná za Velkou říjnovou socialistickou revoluci. „Datum premiéry se muselo přizpůsobit možnostem herců, zkušební době a plánům divadla. Navíc si myslím, že mladé generaci výročí VŘSR, doba, kdy my jsme chodili do školy s rozsvícenými lampiony, nic neříká. Jsou ale lidé, kteří tvrdí, že nic není náhoda. Tak si vyberte,“ komentuje to Vladimír Procházka.
Bolek Polívka, kterého minulý měsíc při představení postihly zdravotní potíže a skončil v péči lékařů, se brněnským divákům znovu představí například v lednu příštího roku. Vystoupit by měl ve hře Anděl v lihu. Ta bude věnována vzpomínce na herce Jiřího Pechu.
Ztratili jsme Stalina má od loňska v repertoáru také pražské Dejvické divadlo, kde stejnou látku v adaptaci Daniela Majlinga režíroval Michal Vajdička. „Oni to mají udělané jako čistou frašku a těch spodních tónů je tam méně,“ srovnal obě inscenace Jan Kolařík v pořadu Události v kultuře.
