Hlavní obsah

Larry Flynt, pornomagnát se slabostí pro levicový progresivismus

Daniel Zeman
spolupracovník redakce
Foto: Profimedia.cz

Larry Flynt na snímku z roku 2003, kdy oznamoval kandidaturu na guvernéra Kalifornie. Nevyšlo to.

Reklama

13. 2. 13:00

Obraz z Formanova filmu měl do skutečného Flynta docela dost daleko.

Článek

Nebyl-li něčí život naprosto bez poskvrnky, máme o něm tendenci tvrdit, že byl „kontroverzní“. V případě Larryho Flynta, který zemřel ve středu na zástavu srdce, je ovšem „kontroverzní“ slabé slovo. Stačí vyjmenovat, čím vším byl – majitelem striptýzových klubů, zakladatelem multimilionového vydavatelského impéria, bojovníkem za svobodu slova a tisku, kandidátem na prezidenta, obětí atentátu, evangelikálním křesťanem, konspiračním teoretikem. A v neposlední řadě pornografem.

Flyntovy zahraniční i domácí nekrology se předháněly především v utužení jeho odkazu jako předního aktivisty za první dodatek americké ústavy zajišťující svobodu slova a projevu. Dlouhá léta přitom v Americe platilo, že na obscénní materiál, zejména pak na tvrdou pornografii, se ochrana zaručená prvním dodatkem nevztahuje. Nutno ovšem dodat, že většina soudních pří, které Flynt vedl, se netýkala pornografie jako takové. Jednalo se vesměs o žaloby na ochranu cti – poškození žalovali Flynta kvůli karikaturám v magazínu Hustler.

To bylo ostatně i předmětem Flyntovy nejslavnější právnické bitvy, která skončila až u Nejvyššího soudu. Na počátku byl parodický inzerát na Campari, který vyšel v Hustleru v roce 1983. Terčem posměchu byl televizní pastor Jerry Falwell, mimořádně vlivný politický lobbista, kterému Ronald Reagan vděčil za nezanedbatelný počet hlasů ve volbách. Flynt si v té době bral pokrytectví konzervativní elity a republikánů na paškál velice často, ale tady se zdálo, že padla kosa na kámen.

Falwell se měl totiž ve vymyšleném rozhovoru přiznat, že právě zmíněnému alkoholickému nápoji vděčí za to, že přišel o panictví – se svou matkou. Rozzuřený Falwell zažaloval Hustler za emocionální újmu a požadoval odškodnění ve výši 45 milionů dolarů. Jakkoli by dnes mnozí rádi rámovali následné soudní pře jako souboj mezi liberální a konzervativní částí Ameriky, mezi dobrem a zlem, rozhořela se pouze velká právní bitva mezi pornografickým magnátem a kazatelským magnátem o hranicích humoru a satiry v tisku. Nejvyšší soud se nakonec v roce 1988 přiklonil na stranu magazínu Hustler, respektive na stranu Flyntovu. Soudci uvedli, že veřejně činné osobnosti nemohou vymáhat odškodnění za újmu, kterou utrpí na základě parodií a satiry.

Na první pohled se jedná o výsledek, proti němuž zřejmě nelze nic namítat. Problém nastal v okamžiku, kdy Flynt začal výsadu prvního dodatku do jisté míry zneužívat vůči komukoliv, kdo se mu znelíbil či jej kritizoval.

Americká novinářka Aura Bogado, jejíž vliv a moc lze s Falwellem stěží porovnávat, připomněla v těchto dnech vlastní zkušenost. Poté, co byla její ponižující rasistická karikatura uveřejněna v Hustleru, dostávala výhrůžky smrtí a její vydavatel jí musel najmout bodyguarda. Flyntův vztah k ženám, zejména k těm, které se vůči němu dokázaly ohradit, byl celkově dvojznačný.

Připomenout můžeme i jeho neslavné výroky o tom, že feministkami jsou pouze ošklivé tlusté lesby, v pochodech za práva žen prý nikdy žádnou hezkou neviděl. Ještě temnější kapitolou Flyntova života jsou obvinění jeho dcery, že ji v dětství sexuálně zneužíval. Flynt tato nařčení popíral a dceru označil za zlatokopku. Kauza se nikdy pořádně nevyřešila, společně s kampaní ženských organizací proti biografickému filmu Lid vs. Larry Flynt od Miloše Formana však Flyntův mediální obraz řádně pošramotila.

Jestliže se totiž Flynt o něco staral obzvláště pečlivě, byla to jeho veřejná prezentace jako rebela a buřiče. Významnou částí Flyntova života byl i politický aktivismus, jímž na sebe dlouhá léta poutal pozornost. V roce 1983 se v reakci na narůstající vliv konzervativních puritánů na Reaganovu administrativu ucházel o republikánskou nominaci na prezidenta. Samozřejmě neuspěl. Pokusil se i o získání křesla kalifornského guvernéra v roce 2003, avšak skončil až sedmý.

Přestože politickou funkci nikdy nezískal, nevynechal žádnou příležitost do americké politiky zasáhnout. Nabídl kupříkladu 10 milionů dolarů za sexuální kompro na Donalda Trumpa. Během Clintonova impeachmentu pro změnu nabídl milion dolarů za důkazy o cizoložství republikánských kongresmanů, aby dokázal jejich pokrytectví. Zřejmě nejzábavnějším Flyntovým PR počinem bylo zasílání magazínů Hustler všem členům amerického Kongresu. Od roku 1983 každý měsíc překvapení stážisté a stážistky nacházeli v poště nejnovější vydání pornočasopisu s výmluvným přebalem, což způsobovalo mnoho zábavných okamžiků a stalo se za dlouhá léta tradicí.

Flyntova nepředstíraná averze vůči establishmentu, zejména pak vůči republikánům hájícím primárně zájmy bílých límečků, měla prapůvod v jeho dětství. Ačkoliv byl sám multimilionářem s vlastním letadlem a zlatým kolečkovým křeslem, nikdy nezapomněl, že se k bohatství vypracoval z naprosté nuzoty. Okres, v němž vyrůstal, patřil podle jeho slov k nejhůře postiženým Velkou hospodářskou krizí, rodiče se brzy rozvedli, malá sestra mu zemřela na rakovinu, stěží vychodil pouze základku.

Tyto zkušenosti se v prvních letech promítly i do redakční politiky Hustleru. Zatímco mainstreamová pornokonkurence, jako byly časopisy Playboy nebo Penthouse, nabízela svým čtenářům rozhovory s předními hvězdami showbyznysu a články o životním stylu vyšší třídy, Flynt šel opačnou cestou. Hustler ze 70. a 80. let bychom mohli bez rozpaků označit za progresivisticky smýšlející periodikum.

Dával šanci především liberálním a levicovým autorům a nebál se otevírat i tabuizovaná témata jako například sexuální násilí na dětech. Na svou dobu – a to i v poměrech pornografického byznysu – bylo přelomové i zobrazení mezirasového styku mezi běloškou a černochem. Právě to bylo ostatně důvodem, proč Flynta v roce 1978 postřelil později usvědčený sériový vrah a neonacista Joseph Paul Franklin.

Nutno dodat, že Flyntovo vydavatelské impérium se nezaměřovalo pouze na pornografii, ale zabrousilo i do vod hudebních magazínů, časopisů o videohrách nebo měsíčníku o skateboardingu. Jednou se dokonce stalo, že předplatitelům zmíněného skateboardingového časopisu došlo omylem nové číslo magazínu o sadomaso hrátkách a naopak předplatitelé porna dostali magazín o skejtech.

I kvůli Formanově filmu si bude většina lidí pravděpodobně navždy pamatovat hlavně idealizovanou verzi Larryho Flynta – excentrického bojovníka za svobodu slova. V mnoha ohledech mělo toto ztvárnění do skutečného Flynta hodně daleko, ale tak už to s filmy bývá. Larry Flynt byl především reliktem své doby a mimořádným selfmademanem. Dokázal zpeněžit výdobytky společenských změn v 60. letech, k nimž sám prakticky nepřispěl, avšak postaral se o to, aby se v dalších letech posunuly hranice toho, co většinová společnost považuje za přijatelné. A to včetně mizogynie nebo vtipů o pedofilech.

Sdílejte článek

Reklama

Související témata:

Doporučované