Česká stavba mezi 40 nejlepšími v Evropě. Prestižní cenu ale získal někdo jiný

Mezi stavbami, které mají šanci uspět v Evropské ceně za architekturu, nelze hledat rodinné domy, běžné novostavby kanceláří nebo třeba dopravní projekty. Vedle katalánské Nadace Miese van der Rohe ji totiž pořádá Evropská unie. A nominace i výsledky soutěže přesně vystihují, jak se EU profiluje. Jako organizace dbající na rozvoj společnosti, udržování kulturní rozmanitosti či na ekologii a udržitelnost. Včetně důrazu na lokální tradice a využívání místních zdrojů.

Vystihl to i člen letošní poroty, architekt Chris Briffa z Malty, když se vyjádřil k sedmi finalistům: „Tyto projekty demonstrují hodnoty, o které bychom se dnes měli snažit – udržitelnost, společenskou odpovědnost, multifunkčnost a kulturní citlivost. Ve světě často plném nejistoty toto ocenění oslavuje to, co je v architektuře smysluplné a trvalé.“

Při pohledu na letošní výběr sedmi finalistů, z nichž vzešel i hlavní vítěz, překvapí, jak moc tu dominuje francouzsky mluvící svět. Hned tři nominace jsou z Francie a vítězný projekt pak z frankofonní části Belgie. Přihlášené projekty přitom pocházely ze 40 různých zemí.

Složení poroty však vyvrací možné podezření, že by někdo Francouzům nadržoval. Ani jeden člen nepochází z francouzsky mluvící země. Punc kvality porotě dodal i její předseda Smiljan Radić z Chile, který letos získal prestižní Pritzkerovu cenu, označovanou za „nobelovku za architekturu“. Vyvodit z toho lze jediné – frankofonní architektura je zjevně nynějším evropským tahounem.

Na výsluní se však dostali také architekti ze zemí bývalé Jugoslávie. Jedno z ocenění získal projekt se Slovinska a další chorvatský postoupil mezi finalisty. Úspěšnou sedmičku doplňují Španělé.

Do letošního ročníku bylo přihlášeno 410 projektů, jen 40 postoupilo do užších nominací. Je proto úspěchem, že se mezi ně dostal i jeden český – vestavba víceúčelového sálu do atria Císařských lázní v Karlových Varech od ateliéru architekta Petra Hájka. Jeho kvalitu ostatně předloni uznal i tuzemští odborníci udělením hlavního domácího ocenění - České ceny za architekturu.

Hlavní cenu si odnesla rekonstrukce kongresového centra z 50. let minulého století na výstavišti v belgickém Charleroi nedaleko francouzských hranic. Původním zadáním bylo nahradit centrální halu nízkoenergetickou budovou, ale stanovený rozpočet by pokryl jen třetinu nákladů.

Architekti proto odstranili fasády a z původní haly vytvořili krytý, avšak otevřený venkovní víceúčelový prostor, de facto stavbu s nulovou spotřebou energie. Uprostřed vytvořili prosvětlené atrium osázené zelení nenáročnou na údržbu a ozdobené historickými cihlovými komíny. Zbourané prvky se místo odvozu na skládku proměnily na městský mobiliář.

Během rekonstrukce historické budovy činohry Slovinského národního divadla bylo potřeba pro herce a diváky najít dočasné prostory. Posloužila k tomu adaptace bývalé průmyslové haly z 60. let, která udržitelně využila nepotřebnou budovu a přitom zachovala její architektonické prvky.

Na projekt měli architekti jen 10 měsíců a omezený rozpočet. Pracovali proto s dočasnými zásahy a recyklovatelnými či znovu použitelnými materiály a snažili se vyprodukovat co nejméně odpadu. Adaptace lublaňské průmyslové oblasti Litostroj na nový kulturní program pomocí podobných nízkorozpočtových projektů postupně přeměňuje tamější brownfield na živé místo, které rozšířilo centrum města.

V rámci rekonstrukce Císařských lázní do bývalého atria studio Petra Hájka vestavělo sál, který slouží mimo jiné Karlovarskému symfonickému orchestru. Architekti ho pojali jako samostatnou ocelovou konstrukci, která jako by se vznášela na šesti nohách, aniž by se dotýkala historických stěn. Dle Petra Hájka to bylo jako stavět plachetnici v láhvi. „Někomu tvary sálu připomínají filmového transformera, někomu červeného kraba, který má ve své náruči prostor pro hudbu,“ popsal architekt.