V Císařských lázních se císař nekoupal. Na rozdíl od Gagarina a Jackieho Chana

Slavný karlovarský rod Becherů si každý okamžitě spojí s proslulým likérem v placaté láhvi. Rodina ale měla výrazně širší záběr. Karel Becher, mladší bratr tehdejšího majitele likérky Gustava, byl na konci 19. století iniciátorem výstavby jedné z nejhonosnějších karlovarských budov – Císařských lázní.

Právě on v městské radě, jejímž byl členem, otevřel téma nové budovy moderních, reprezentativních lázní. Bylo to něco, co Karlovy Vary, které právě zažívaly svůj zlatý věk a do nichž se sjížděli hosté prakticky z celého světa, skutečně potřebovaly.

Městská rada pak na jaře 1892 rozhodla, že lázeňský dům vyroste na místě někdejšího městského pivovaru. Současně se rozjela detailní příprava, založená na studijních cestách do významných lázeňských středisek a na připomínkování balneologů.

Místo na pravém břehu říčky Teplé bylo pro stavbu Císařských lázní vybráno ideálně i z dnešního pohledu. Ve spojení s Grandhotelem Pupp, který stojí naproti přes vodu, vzniklo jedno z nejpůsobivějších karlovarských míst.

Ostatně také proto si ho o více než 100 let později vybrali filmaři pro některé scény v 21. pokračování ságy o špionovi Jamesi Bondovi. V kulisách Karlových Varů se natáčelo Casino Royale v hlavní roli s Danielem Craigem.

Jenže napřed musely být Císařské lázně postaveny. Na konci 19. století si k tomu město vybralo renomované vídeňské architekty Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera. Byla to sázka na jistotu, v Karlových Varech měli za sebou už stavbu tří kolonád a městského divadla.

„Atmosféra mondénního Karlsbadu v 19. století – s velkou převahou německého obyvatelstva – souzněla s architekturou vídeňského ateliéru Fellner a Helmer,“ napsal před časem v časopisu Stavebnictví Petr Zázvorka, který se věnuje historii tohoto oboru.

Novorenesanční budova Císařských lázní byla slavnostně otevřena 5. května 1895 za velkého zájmu domácího i zahraničního tisku a veřejnosti. Nebývale vysoká pozornost byla pochopitelná. Ve své době to byl nejmodernější lázeňský dům světa.

„Nabízel více než sto koupelen, ale hlavně unikátní systém zpracování a dopravy slatiny pro přípravu koupelí. Za jeden den lázně obsloužily bezmála dva tisíce osob,“ uvádí se na webu Císařských lázní.

Město na vybudování lázní nešetřilo. Původní rozpočet 500 tisíc zlatých se nakonec ukázal jako nedostatečný. Stavba vyšla na zhruba dvakrát tolik.

„Císařské lázně ale byly skutečně vybaveny technickým zařízením na vysoké úrovni, jako byl například hydraulický výtah, elektrické osvětlení, parní topení, ventilace, podlahové vytápění koupacích prostor nebo dynamo pro elektrický pohon výtahu zajišťujícího manipulaci s rašelinou a rozvoz prádla,“ uvedl už citovaný Petr Zázvorka.

Budova dostala název podle císaře Františka Josefa I. Tomu ale trvalo devět let, než se na „své“ lázně přijel podívat. Bylo to při jeho jediné cestě do Karlových Varů v létě 1904. A navíc – rakouský císař a český král si sice budovu prohlédl, ale žádnou lázeňskou proceduru v ní neabsolvoval. Takzvaná Císařská koupelna tak paradoxně zůstala císařem nevyužita.

Mezitím dokonce měly lázně namále - téměř přesně tři roky po otevření, v květnu 1898, je zachvátil požár. Vznikl v podkroví, poničená byla střecha nad levým zadním traktem spolu s věžovou maskou komína. Poškození však nebylo velké a stavba se dočkala rychlé opravy.

Budovu navštívily i další významné osobnosti. Zavítala sem nejedna hvězda Mezinárodního filmového festivalu, byli to i sportovci, hudebníci či politici. K návštěvníkům patřili Tomáš Garrigue Masaryk, zakladatel moderního tureckého státu Kemal Atatürk, perský šáh Muzzefír Eddin, ale třeba i kosmonaut Jurij Gagarin nebo hlava Sovětského svazu Leonid Brežněv.

Nejluxusnější místností byla od počátku Císařská koupelna, byť se jí zprvu říkalo Knížecí či Vévodská. Byly to tři propojené místnosti – vedle samotné koupelny také salón a převlékárna. Vše bylo vybaveno přepychově: špičkový nábytek, hedvábné tapety, na zakázku vyrobené luxusní obklady, které jinde neuvidíte. A k tomu dvě vany – kromě porcelánové i dřevěná, která sloužila pro slatinnou koupel.

Minulý čas je tu namístě. Ačkoli se koupelně při nedávné rekonstrukci po mnoha letech chátrání vrátila její původní honosná podoba, dnes už není funkční. Posledním, kdo si v ní užil koupel, byl legendární herec Jackie Chan, když ve městě natáčel jeden ze svých filmů.

Osobní vzpomínku na Císařské lázně ve spojení s filmem má karlovarský penzista Bohuslav. Když se zde před více než 20 lety natáčela zmiňovaná bondovka s premiérou v roce 2006, zahrál si ve snímku jako komparzista. „Motal jsem se tehdy také kolem Císařských lázní, ale natáčelo se za tmy, takže když jsem pak na film šel do kina, neviděl jsem se tam,“ vzpomíná důchodce.

Herci a celý štáb se pohybovali nejen před Císařskými lázněmi, ale i v Grandhotelu Pupp a na dalších místech Karlových Varů. „V jedné scéně, v takové tlačenici, v davu lidí, jsem dokonce ramenem strčil do tehdejší Bond girl, hrála ji francouzská herečka Eva Green, ale nakonec to vystřihli, takže zase nic,“ usmívá se.

Historický název Císařské lázně se k této budově také vrátil až po letech. Po vzniku samostatného Československa, v roce 1922, ji totiž Karlovarští přejmenovali na Lázně I. Důvod? Nový zákon tehdy zakázal připomínat habsburské panovníky.

Až do konce druhé světové války fungovaly služby jen v hlavní sezoně, od května do září. Na přelomu 40. a 50. let se proto budova dočkala přestavby, aby se mohl provoz natáhnout na celý rok. Byl to ale také první krok k devastaci cenné stavby. „Bohužel během této úpravy došlo k prvním velkým ztrátám na původním vybavení i technologiích,“ připomíná web Císařských lázní.

V roce 1958 ministerstvo kultury označilo budovu za kulturní památku. Ale k její ochraně to moc nepomohlo, kvůli nedostatečné údržbě postupně chátrala. V roce 1988 už byla situace natolik neúnosná, že se lázeňský provoz zastavil a místo toho uvnitř začalo fungovat kasino.

Mezi místními to vyvolalo pozdvižení – tvrdili, že do lázeňského města nic takového nepatří. Zastánci kasina argumentovali přesně naopak: Kde jinde by mělo být kasino než v lázních, kam jezdí i zahraniční klientela? Ostatně v některých velkých lázních, jako jsou Baden u Vídně nebo Spa v Belgii, jsou kasina přímo městskými dominantami.

Kromě hraní hazardních her se budova využívala jen pro pořádání příležitostných akcí – třeba v rámci filmového festivalu. I tak ale objekt dál propadal zkáze.

Věci se začaly měnit až po roce 2010, kdy vláda povýšila Císařské lázně na národní kulturní památku.

Trvalo ale ještě dalších devět let, než Karlovarský kraj, který je vlastní, začal s komplexní renovací. Vyšla na 1,4 miliardy a v roce 2023 se budova znovu otevřela veřejnosti.

Nejenže byla zachráněna unikátní historická památka. Součástí se stal rovněž nový multifunkční sál, v němž teď mimo jiné sídlí Karlovarský symfonický orchestr.

Navrhlo jej studio Petr Hájek Architekti. Pojalo ho jako samostatnou ocelovou konstrukci, která jako by se vznášela na šesti nohách, aniž by se dotýkala historických stěn. Vestavěná je do bývalého atria. „Bylo to jako stavět plachetnici v láhvi. Někomu tvary sálu připomínají filmového transformera, někomu červeného kraba, který má ve své náruči prostor pro hudbu,“ popsal architekt Hájek.

Na náročné rekonstrukci se tehdy podílel i stavební inženýr Pavel Ira. „Jde o kulturní památku, každá taková stavba je unikát a do určité míry i čest se na takové stavbě podílet,“ svěřil se. „Vždy se na takových projektech sejde určitý výběr odborníků a řemeslníků, s nimiž se už třeba profesně nikdy nesetkáte. Takže jde o takový profesní koktejl, který vypijete jenom jednou.“

Zvlášť vyzdvihl nápad s vestavěným sálem ve dvoraně, který je podle něj v kombinaci s karlovarskými filharmoniky nezapomenutelným zážitkem.

Netradiční moderní vestavba v historické budově si vysloužila i ovace v oboru architektury. V roce 2024 získal multifunkční sál hlavní ocenění v prestižní soutěži Česká cena za architekturu.

„Císařské lázně se staly po desetiletích chátrání novým atraktivním ‚landmarkem‘ Karlových Varů. O rekonstrukci a transformaci z nevyužitého lázeňského zařízení na víceúčelový kulturní stánek jsem se snažil více než deset let,“ poukázal bývalý karlovarský hejtman Petr Kulhánek (KOA). Paradoxní podle něj je, že právě oceňovaný sál v projektu dlouho vůbec nefiguroval.

„Když jsem rekonstrukci Císařských lázní přebíral, bylo atrium budovy pojato jako venkovní, nijak specificky využitý prostor. Na hraně s termíny i financemi se však společně s Petrem Hájkem podařilo extrémně rychle naprojektovat, získat všechna povolení a za běžící rekonstrukce změnit výsledné pojetí budovy do dnešní podoby,“ zavzpomínal Kulhánek.

To, že atrium získává prestižní architektonické ceny, je pro exhejtmana „ta nejlepší kompenzace nervů a studeného potu, které zásadní rozhodnutí o vestavbě sálu přineslo“. Rekonstrukce s vestavbou už dokonce překračuje hranice. Byla vybrána mezi 40 kandidátů na letošní evropskou cenu za současnou architekturu, Mies van der Rohe Award. Ta se vyhlašuje jednou za dva roky v dubnu.

„Ještě nedávno šlo o nevyužívaný prostor v srdci historické lázeňské budovy. Dnes je z atria Císařských lázní živý multifunkční koncertní sál, který citlivě propojuje současnou architekturu s atmosférou lázeňské tradice,“ zhodnotilo Centrum pro regionální rozvoj České republiky.

Historickou budovu včetně koncertního sálu je možné navštívit, aniž by zájemce musel absolvovat léčebné procedury. Císařské lázně nabízejí různé typy komentovaných prohlídek včetně celé budovy nebo zmiňované Císařské koupelny. Prohlídku je možné zaregistrovat předem na webu lázní. V Dámském předsálí či v Zanderově sále je možné také uspořádat svatební obřad.