Historická plovárna v Liberci nově září. Díky iniciativě skupiny nadšenců

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Voda je tam studená, přesto nyní přijde Libereckým v letních vedrech náramně vhod. Městský plavecký bazén i přehrada jsou totiž v rekonstrukci. Zato koupaliště s téměř stoletou historií, umístěné ve stínu smrkového lesa nedaleko výstavné vilové čtvrti Lidové sady, se může pochlubit čerstvě dokončenou stavbou moderního zázemí.

V jednoduché současné architektuře lehké dřevostavby lze cítit odkaz na romantiku starých dřevěných plováren. Ale také retro nostalgické vzpomínky na střešní konstrukce letních venkovních posezení z doby socialismu.

Liberečtí mohou za novou podobu Lesního koupaliště poděkovat hlavně spolku patriotů propojených se známým architektonickým ateliérem Mjölk. „Před několika lety jsme se rozhodli, že si ho od města půjčíme a vybudujeme v jeho blízkosti zbrusu novou plovárnu,“ popisuje Jan Vondrák, jeden z vedoucích architektů ateliéru a předseda spolku Lesní koupaliště. Spolku přitom nešlo o to přilákat davy, ale oživit krásné místo, aby mohlo sloužit návštěvníkům celý rok.

Právě zmíněný ateliér celý projekt obnovy areálu navrhl. Na stavbě pak architekti spolu s dalšími nadšenci pracovali při brigádách vlastníma rukama, na financování sehnali 1,5 milionu korun od soukromých dárců. Více než 10,6 miliony korun postupně přispělo město Liberec, které areál spolku propůjčilo ke správě.

Po pěti letech je hlavní fáze obnovy hotová. Ve středu 25. 6. stavba získala kolaudační razítko, spolek chce nyní plovárnu co nejdříve zprovoznit. „Rádi bychom do začátku prázdnin otevřeli, tedy tento týden. Buď se to stihne, nebo se to o chlup nestihne. Nemáme žádné vstupné do areálu, protože to je volná plocha. A co se týká cen na stánku, tak budou obvyklé,“ komentuje s úsměvem Vondrák.

Jak uvádějí architekti, první zmínky o Lesním koupališti pocházejí z období před druhou světovou válkou a vážou se ke spolku „Waldbad in Ruppersdorf“. Zástupci tohoto spolku v roce 1934 požádali o schválení projektu, stavělo se pak v letech 1937-1940.

Nedokončený areál za války využívaly vojenské jednotky ke cvičení, ale sloužil i pro běžnou rekreaci. Po válce se pak přistoupilo k dostavbě. Úpravami prošla příjezdová cesta, přibyly převlékací kabiny, restaurace a parkoviště. Zázemí koupaliště tehdy stálo na protější straně než dnes, u příchozí cesty.

Areál však postupně chátral a od roku 2007 byl uzavřen. Jeho zkázu pak dokonal požár budovy zázemí o tři roky později. Zůstala jen základová deska a místo dál upadalo.

V roce 2016 pak město přistoupilo k revitalizaci spočívající v rekonstrukci bazénové vany a kultivaci areálu, celkově za osm milionů korun. Po dvou letech se zde mohli lidé znovu koupat, spolu s tím zde začal fungovat malý stánek s občerstvením a chemickými toaletami.

Roku 2020 se začala psát nová kapitola koupaliště, když ho k zápůjčce do správy získal zmiňovaný spolek. „Začínali jsme úplně bez peněz a jedinou možností, jak koupaliště zlepšovat, byly brigády. A tak jsme vzali vrtačky, pily a šlo se na věc,“ popisuje architekt Vondrák.

Ze stavebních prken a latí stloukli provizorní nábytek pro stánek, který prošel lehkým faceliftem. Dostal bílý nátěr, nové vybavení a na střeše se objevil nápis „pivo-limo“ spolu s velkým srdcem, které se stalo symbolem proměny areálu. Architekti z ateliéru Mjölk vypracovali projekt, spolek se pustil do shánění peněz a začalo se vyřizovat stavební povolení.

Velkou část rozpočtu tvořily peníze z takzvaného participativního rozpočtu města, o kterých v hlasování rozhodovala veřejnost. „Participativní rozpočty jsme vždycky bezkonkurenčně vyhráli, protože je to tady evidentně občanské téma, lidé se nemají kam chodit koupat,“ podotýká Vondrák. Hodně peněz spolek získal i od soukromých dárců.

První prostředky šly na opravu základů a čističku odpadních vod. „Pak začaly práce na horní stavbě, to už jsme se ale bohužel potýkali s nedostatkem financí,“ vzpomíná Jan Vondrák. Co šlo, zvládli vlastními silami nebo opět za pomoci darů od podporovatelů.

„Pak jsme šli na město a poprosili jsme, jestli by nám relativně směšnou částku na to, co se tam podařilo vybudovat, nedodalo, abychom to mohli dokončit,“ pokračuje architekt. To se nakonec podařilo a letos na jaře spolek stavbu předal městu. Administraci projektu a výběr dodavatele stavebních úprav přitom zajišťovala příspěvková organizace Městské lesy Liberec, která má správu plovárny v majetku města na starosti.

Koupaliště neobvyklého tvaru střešní tašky bobrovky má jen jednu nevýhodu. Je napájené vodou ze dvou potoků, takže voda je chladná a v suchých letech může být vody málo. V rámci rekonstrukce se na místě dělal i vodní vrt, ten však není určený k napájení bazénu. „Je momentálně jako záložní. Tedy nebude-li stačit voda z původní studně, která se bude využívat pro zázemí, je možné připojit i tento vrt. Pro využití napájení bazénu není v tomto vrtu bohužel dostatek vody,“ vysvětluje Jiří Bliml, ředitel Městských lesů Liberec.

Jak uvádí Jan Vondrák, nová budova plovárny není manifestem utrácení veřejných peněz. „Za minimálních nákladů se podařilo postavit veřejnou stavbu, která by bez občanské iniciativy za tak nízký rozpočet vznikala jen velmi těžko,“ hodnotí.

Architekti se snažili o návrh, který bude co nejjednodušší pro výstavbu, fázovatelný a finančně dostupný. Dřevostavba kopíruje dvě výškové úrovně původní základové desky. Je kombinací lehké trámkové konstrukce a systému z masivních dřevěných CLT panelů, jaké byly použity například i na stavbu letošního českého pavilonu na Expo v Ósace.

Uvnitř budovy lze najít mimo jiné sklad, důstojné toalety, saunu s odpočívárnou a bistro. „Střecha na tyrkysové ocelové konstrukci je deštníkem i slunečníkem plovárny – chrání stavbu i návštěvníky před nepřízní počasí. Pod střechou jsou umístěny i sprchy, převlékárny a uzamykatelné skříňky,“ popisuje dále Vondrák. Část ocelové konstrukce je na fasádě v horní části zakrytá deskou s půlkruhovými výřezy, což připomíná renesanční arkádu.

Plnohodnotné spuštění provozu areálu v nové podobě se spolek chystá ve spolupráci s městem a svými fanoušky oslavit symbolicky zhruba v polovině léta. O přesném termínu budou organizátoři veřejnost včas informovat. Sauna rozšíří využití areálu i v chladnějších měsících a s jejím zprovozněním se také počítá až po skončení léta.

Otevřením nového zázemí ovšem zvelebování areálu nekončí. Spolek to bere jen jako první část své vize, v přípravě už má řadu dalších projektů. „Máme v plánu pobytová mola, pískový kurt na volejbal a na fotbal a další hezké věci, na které bychom dál rádi sháněli peníze a postupně je realizovali. Nejaktuálněji by se měla na přelomu srpna a září realizovat instalace od Dominika Langa, která bude představovat dětské brouzdaliště nebo takový dětský vodní prvek,“ avizuje Jan Vondrák.